Má smysl školení Google Analytics?

Má.

Tečka.

Co ještě chcete, vždyť už jsem odpověděl! :)

Dobře, trochu to rozvedu. Několik měsíců zpět jsem se začal víc zajímat o čísla, která mi Google Analytics zobrazují, až jsem došel ke knize Webová Analytika 2.0. Kniha mě nakopla natolik, že jsem si hodně hrál s GA a sepsal menší blogpost. Netrvalo dlouho a až dostal jsem se až do lavice na školení GA od Jana Tichého.

Nejprve jsem váhal, zda se školení zúčastnit. Přeci jen jsem měl načteno a rozhraní jsem už znal velmi dobře. Rozhodl jsem se však zajít, protože od napsání knihy už nějaký pátek uběhl a třeba se dozvím o problematice taky trochu z jiného pohledu.

Pokud bych přišel bez jakýchkoliv znalostí, bylo by celé školení vynikající. Aspoň myslím podle tváří ostatních účastníků, kteří tam tak přišli. Bylo dobře vysvětlováno bez technických pojmů, takže by to dokázal pochopit opravdu každý; to mě opravdu překvapilo. Sice pro před školením neznalé ještě čeká dlouhá cesta a někteří budou potřebovat opáčko, ale to je v pořádku. Lepší více informací než minimum. (Dokonce mají slevu pro opáčko.)

Co tedy člověk, který se v GA už nějakou tu chvíli pohybuje a zajímá se o analytické nástroje více do hloubky? I ten si tam najde své. Jen začátek školení bude trochu nudný. Docela brzy se ale člověk začne dovídat i u těch základních věcech drobnosti, které je dobré vědět.

Nejde pouze o to, jak pracuje konkrétně GA a jak tam něco naklikat. Ale také o to co a jak sledovat. Jak si čísla dát do kontextu s tím, o jakou aplikaci se jedná a jak se u takové aplikace uživatelé chovají. I když se může něco takového zdát jasné, i malý nový detail může přispět k velký nápadům na lepší reporty.

Já jsem si například ze školení odnesl:

  • Udělat si report s bounce rate / výstupními stránkami pouze se stránkami, kde je to opravdu špatně. Typicky detail produktu, košík nebo jiná stránka v procesu, nikoliv informační stránka jako kontakt.
  • Za dveřmi je nový způsob segmentace, kde půjde segmentovat uživatelé například podle tržby nebo podle první návštěvy. Těším se! Více 1. října na Google Analytics Summit.
  • Tip jak si přes filtery opravit nastavení utm_medium (cpc, banner, email, …), pokud není nastavené či je, ale špatně.
  • Do grafu si lze zapisovat poznámky!
  • Nebo jak vlastně GA detekuje kam návštěvníka zařadit (utm_source & utm_medium), jaké to má dopady a že existuje Multi-Channel Funnel.

A několik dalších drobností.

Takže jak píšu na začátku – má. Tedy pokud nejste guru nebo blízko tohoto titulu, samozřejmě. ;)

WebExpo 2013

Buď sleduju webové novinky velice dobře, nebo sekce vývoje na WebExpu upadá a nebo o vývoj u nás není jednoduše zájem. Nevím. Každopádně WebExpo mi letos vůbec informačně nesedlo a bude tak zřejmě poslední, které jsem navštívil. Raději vycestuji do zahraničí, protože nevěřím, že mi novinky neunikají. Stačí si vzpomenout na letošní Google I/O, které mi dalo hodně.

Možná, že kdyby se nezavedla angličtina jako jediný jazyk, bylo by to celé jinak. Čeští přednášející neovládající angličtinu na dobré úrovni totiž skončí u toho, že se snaží co nejvíce naučit, používají jen jednoduché věty, raději se nepouštějí do složitějších témat a netrumfnou si zavtípkovat či jinak oživit přednášku. Pak to celé probíhá nudně bez zajímavých informací. Jednou jsem musel úplně přestat vnímat, protože to prostě nešlo. A těch pár zahraničních celebrit celou konferenci nezachrání.

Navíc je smutné, že ani pořadatelé se s angličtinou neumí moc poprat. Že Václav Stoupa anglicky moc neumí mě překvapilo, ale to se dá prominout. Co mě opravdu šokovalo byl například uvaděč v development hall. Jako pobavili jsme se, to jo, za cenou konference jsem si však představoval trochu něco jiného.

Trochu víc profesionálního. Cena se každým rokem přibližuje víc a víc k velkým profesionálním konferencím, ale samotná kvalita se nikam neposouvá. Sice se každý rok vyřeší několik problému z předchozího ročníku, bohužel se objeví zase jiné vady. Abych byl konkrétní:

  • Každým rokem je množství jídla snad menší a menší. Navíc si není kde sednout. Sice pizza minulý rok byla otřesná, ale aspoň se dala sníst ve stoje. Snad nejlepší byla menza.
  • Prohození barev místností nebylo vůbec šťastné. Nebyl jsem jediný, kdo se dostal nechtěně do špatné místnosti. Bych opravdu rád znal důvod…
  • Když už u dveří někdo sedí a hlídá pásky, mohl by také ty dveře otevírat a zavírat. Jako bonus by mohl účastníkům říkat kterým vchodem je vhodné jít (vědět na které straně je více místa). Je velmi otravné když bambilionkrát během minuty dveře bouchnou.
  • Mimochodem ty pásky… k čemu mám visačku, když se s ní nikam nedostanu? A proč mám smůlu, když se mi páska roztrhne a ztratím ji? Zde by mě taky hodně zajímal důvod takového řešení.

Vše by se dalo odpustit, kdyby se cena vstupenky nezvyšovala nebo kdybych odešel informačně nabit.

Každopádně díky WebExpu za minulé ročníky a ať se daří! Pro mě už to není.

UPDATE: Aby nebyl blogpost tak negativní, přidávám ještě seznam přednášek, které mě zaujaly:

Smůla neexistuje

Už je to několik let, co jsem četl nebo mi někdo říkal příběh o sedlákovi poukazující neexistenci smůly. Ten příběh se mi zalíbil, zařadil jsem si ho do mé filosofické sbírky a začal se tak chovat – jakmile jsem měl chuť říct, jakou mám smůlu, vzpomněl jsem si na sedláka a nechal to být. Vše má přeci svůj dobrý důvod. Jen musím počkat, abych ten důvod poznal. (Trochu se divím, že mě něco takového v pubertě vůbec chytlo a zůstal jsem u toho.)

Sedlákův příběh můj život ovlivnil pozitivně natolik, že když jsem si na něj dnes vzpomněl, napadlo mě ho předat dál. Aby pozitivně ovlivnil i další lidi, vás!

Jeden starý muž hospodařil se svým synem na malém statku. Měli jediného koně. Jednoho dne jim kůň utekl. „To je strašné,“ litovali ho sousedi. „Taková smůla!“ „Kdož ví, jestli je to smůla nebo štěstí,“ odpověděl sedlák. Za týden se kůň vrátil z hor a přivedl s sebou do stáje pět divokých klisen. „To je ale štěstí,“ říkali sousedi. „Štěstí, smůla? Kdož ví?“ Odpověděl starý muž. Druhý den se jeho syn pokoušel zkrotit jednu z klisen a zlomil si nohu. „To je hrozné, taková smůla!“ „Smůla? Štěstí?“ Do kraje přišli verbíři a odváděli mladé muže do války. Sedlákův syn se jim nehodil, a proto ho nechali doma. „Štěstí? Smůla?“

Na internetu je sedlákův příběh na spoustu stránkách v různých variantách, zdroj tedy netuším.

Mimochodem mé další oblíbené je: nenazývat problém jako problém, ale jako výzvu.

Proč sledovat TED přednášky?

Přibližně jednou za týden omrknu některá nová videa z TED.com. Pár lidí se mě už ptalo, proč to dělám, co na tom vidím? Vidím v tom zajímavost, inspiraci, rozšíření znalostí, někdy i pobavení. Abych to dokázal, zkusil jsem zapátrat v paměti, která videa mi v poslední době zůstala z nějakého dobrého důvodu v paměti. Bohužel si nemohu vzpomenout na všechna (a pro jistotu jsem si je začal označovat). Na druhou stranu aspoň následující seznam není tak dlouhý a dá se za víkend zhlédnout. :-)

Pořadí je náhodné a jen některé mají české titulky.

Jane McGonigal: The game that can give you 10 extra years of life

Jane McGonigal mluví o tom, jak si prodloužit život. Není třeba se bát, nemluví se o žádná chemii. Je to v podstatě jednoduché:

  • Nesedět více jak hodinu v klidu.
  • Řešit a nevzdávat malé výzvy každý den.
  • Připomínat si pozitivní události.
  • Děkovat lidem, které máme rádi, za to že jsou.

Každý bod má své vědecké podklady, ale ty nejsou potřeba znát.

Stewart Brand: The dawn of de-extinction. Are you ready?

Různá zvířata postupně vymírají a má to neblahý vliv na ekosystém. Tato přednáška představuje vědce a hlavně jejich projekty zabývajícími se opakem – navrácení vymřelých zvířat a ekosystému zpět mezi nás.

Shawn Achor: The happy secret to better work

Bezvadná přednáška o tom, že štěstí utváříme převážně sami bez vlivu okolí. Jde o to jak se na okolí díváme. Musíme hledat pozitivum kolem sebe. Pak budeme více šťastní. Není to nic překvapivého, jen je potřeba si to připomínat.

Dan Ariely: What makes us feel good about our work?

Peníze nejsou vše, peníze nepomohou dostatečně motivovat lidi k zapálení do práce. Experimenty s legem či papírem ve videu jsou skvělé a jasně to dokazují.

Ken Jennings: Watson, Jeopardy and me, the obsolete know-it-all

Technologie kolem nás nám usnadňují na co si vzpomeneme. Díky internetu a chytrým telefonům si můžeme téměř kdykoliv a kdekoliv cokoliv vyhledat. Znamená to, že se přestaneme učit mít znalosti a začneme se jen učit vyhledat informace? Neměli bychom…

Allan Savory: How to green the desert and reverse climate change

Máme (my lidstvo) spoustu velmi chytrých vědců, pokročilou technologii, spoustu chemie, ale zvrátit desertifikaci nebo zvrátit změnu klimatu jednoduše nemůžeme. Pomoc nám mohou jedině hospodářská zvířata, která byla obdařena touto mocí.

Vždy je velmi zajímavé sledovat, jak si příroda vše zařídila ke spokojenému fungování.

UPDATE: Ještě přidávám seznam must-see TED talks na Quora.com.

Nedostatek v tvorbě HTML5 offline webů

Chtěl jsem dlouho omrknout lákavou část HTML5 specifikace, a to tvoření webové aplikace i pro offline režim. Jelikož je podpora na dobré cestě (Chrome 4.0, Firefox 3.5, IE 10), rozhodl jsem se místo nějaké minutkové stránky udělat rovnou něco užitečného – například offline stránku pro BOObook.cz, kde by byla omezená nabídka s možností vložit do košíku a synchronizací ihned po obnově spojení. K tomu ještě možnost zobrazit si poslední známý stav košíku a wishlistu. Jen takové srandičky.

Bohužel jsem ale narazil na nepříjemnou drobnost, díky které už nemám takovou chuť si s offline verzí webové aplikace tolik hrát. Nejprve ale zběžně vysvětlím, jak to celé funguje – do tagu html se vloží atribut manifest s odkazem na soubor manifestu. Takový soubor může vypadat například takto:

CACHE MANIFEST
# v1 2011-08-14
# This is another comment
index.html
cache.html
style.css
image1.png

# Use from network if available
NETWORK:
network.html

# Fallback content
FALLBACK:
/ fallback.html

Který obsahuje tři části (nezáleží na pořadí a každá sekce se může vyskytnout vícekrát nebo vůbec). První v ukázce je CACHE, která určuje, jaké soubory se mají cachovat. Tato sekce se nemusí explicitně uvádět, je to výchozí sekce (v ukázce se jedná o index.html, cache.html, …). Další je NETWORK, kde se sděluje, které soubory se mají načítat z internetu. Vhodné například pro skriptíky sledující návštěvnost. A pak tu je FALLBACK sekce oznamující jakou jinou stránku zobrazit, pokud požadovaná stránka v cache není.

Není to nic složitého. Jen si dejte pozor: zástupná znak hvězdičku nelze použít v sekci CACHE a ve FALLBACK sekci je první parametr prefix, pro které pravidlo platí; tedy lomítko znamená všechny stránky. Pro podrobnější popis hodím 303 na kapitolu Let's take this offline z Dive Into HTML5.

V odkazovaném článku se jako ukázková aplikace popisuje Wikipedia s touto funkcionalitou: jakákoliv navštívená stránka se automaticky dostane do cache a pokud požadovaná stránka není dostupná, zobrazí se speciální stránka. To je pro „statický“ obsah s užitečnými informacemi dobré řešení.

Horší to je s dynamickým webem, kde není žádoucí cachovat každou stránku. Může se jednat o sociální síť, e-shop či jinou dynamickou aplikaci, kde se každá stránka zobrazuje s měnícími se stavy. Také by stránky mohli zbytečně zabírat spoustu místa. Proto cachování každé stránky v tomto případě postrádá smysl nebo by vedlo jen ke zmatení uživatele. Zde by dobrým řešením mohlo být jen sdělit fallback a jinak vše tahat čerstvé z internetu.

Něco takového bohužel nejde udělat, protože každá stránka obsahující manifest je automaticky cachována aniž by se to explicitně uvedlo v manifestu. Nejde to potlačit ani s hlavičkou Cache-Control: no-cache, no-store. To je dost nepříjemné a tato drobnost mi přijde jako velký nedostatek.

Hned by mohlo napadnout, že se manifest může dát jen na jednu určitou stránky a na ostatní nikoliv. Pravda, ale stále jedna stránka bude cachována a hlavně(!) uživatel musí danou stránku navštívit. Pokud uživatel tak neudělá, prohlížeč se nedozví o manifestu a offline verze jakoby neexistovala.

Řešení ale neleží daleko, jen se musí trochu hackovat – vytvořit offline stránku, která jako jediná bude mít odkaz na manifest a nebude na offline stránku nikde odkaz. Tuto stránku potom přibalit ke každé stránce v tagu iframe. Tím se zajistí, že online stránky se do cache nedostanou, a přitom se o manifestu prohlížeč dozví z jakékoliv stránky. (Já říkal, že to bude hack. ;))

K lepšímu řešení jsem se zatím nedobral ani po pátráním po internetu. Snad jednou bude možné hack zahodit a udělat to systémovější cestou.

    Uložená hesla v prohlížeči rozhodně nejsou v bezpečí

    Na Lupě vyšel článek Hesla uložená v prohlížeči Chrome lze získat „až překvapivě snadno“. Hned mě napadlo, o čem to bude. Je tomu nedávno, co jsem si všiml, jak snadno si lze hesla v nastavení prohlížeče přečíst. Tím jsem si ještě více potvrdil, že je dobré k mému prohlížeči nepouštět nikoho bez plné důvěry.

    Zamýšlel jsem, proč je vůbec něco takového možné. Je mi jasné, že heslo je stejně někde v podobě, která lze rozšifrovat. Musí, jinak by celá funkcionalita byla k ničemu. V horším případě je někde v plain textu (což v případě Chrome neplatí; data jsou šifrována). Přeci ale není důvod to nechat přečíst kde komu na vyžádání bez jakékoliv crackovací utilitky. Nebo by to alespoň mohlo být skryto za nějaké master password…

    Pak mi to ale došlo. Je úplně jedno, jestli jsou uložená hesla v prohlížeči nějak šifrována, jestli jdou či nejdou zobrazit nebo jestli jsou chráněny s master password. Vše je irelevantní díky konzoli. Stačí otevřít stránku, nechat si heslo předvyplnit, otevřít vývojářskou konzoli a napsat document.getElementById("somepasswordinput").value a voilà! Existuje i varianta pro nefanoušky JavaScriptu: otevře se konzole, klikne se na tlačítko přihlásit a podívá se, jaká data v POST požadavku odešla.

    Pro jistotu znovu: jakkoliv šifrovaná a zaheslovaná uložená hesla v prohlížeči lze zjistit snadno. Stačí mít na chvilku přístup k prohlížeči.

    Proto si myslím, že Google dělá dobrou věc. Možnost zadat master password ve Firefoxu akorát vyvolává falešný pocit bezpečí. Opravdu jsem si kdysi dávno myslel, že s master password je vše v pořádku. Až s Chromem jsem zjistil, jak moc jsem se mýlil.

    P.S.: Jestli má vůbec smysl řešit hesla, když se mi někdo dostane k počítači, kde jsem všude přihlášen. ;)

    Skutečné nebo falešné 3D?

    Filmy, které za to stojí, rád podpořím návštěvou kina. Pokud jsou ve 3D, chci využít dnešní doby a zajít rovnou na daný film ve 3D (i když se třeba nejedná o IMAX). Co mě však vytáčí je, že ne všechny filmy jsou skutečně natáčené s třetím rozměrem, nýbrž pouze použita počítačová technika na zpětnou konverzi.

    Posledně si vybavuji Star Trek Into Darkness na který jsem šel dokonce do IMAXu. Zažil jsem úchvatný trailerový a reklamový úvod, který v obyčejném kině prostě nezažiji (myslím propracovanost třetího rozměru). Pak ale začal film… a celé nadšení, že sedím po dlouhé době opět v IMAXu, vyprchal. Film se mi líbil, počítačové scény i s konverzí nevypadaly zle, ale normální scény s lidmi byly prostě placka. Přesto, že jsem si podívanou užil, lituji za drahou vstupenku, když jsem mohl navštívit klasické 2D promítání a být stejně spokojen. Od filmových studií to beru jako podvod a nezaslouží si na tom vydělávat.

    A taky že už nebudou. Nedávno jsem totiž narazil na bezvadnou webovou stránku, kde jsou dva seznamy – jeden seznam s filmy se skutečným 3D a druhý s falešným. Během vteřiny se mi stránka dostala do záložek: http://realorfake3d.com

    Například díky tohoto seznamu nyní vím, že na Wolverine stačí zajít na klasické 2D promítání, kdežto od dalšího Hobbita opravdu dostanu 3D. :)

    Co mi vadí na Pythonu

    Občas mě kamarád poprosí o pomoc se zapeklitým problémem, většinou v PHP. Přijdu, pomůžu vypátrat a nezapomenu zmínit, jak je PHP nelogické, nekonzistentní, plné WTF momentů a jak jsem rád, že jsem tento svět opustil. Dokonce jsem kamaráda nahlodal natolik, že si začal o Pythonu číst. Zajímalo ho ale taky, když mám tolik výtek k PHP, kolik a jaké výtky mám k Pythonu? To mě trochu zarazilo, nikdy jsem o tom nepřemýšlel. A na nic se mi nedařilo přijít. Nevzdal jsem se, vytvořil si prázdný texťák a postupem si zapisoval co se naskytlo. Výsledkem je následující seznam…
    • Výchozí parametr ve funkci/metodě se vyhodnotí jednou při kompilaci, nikoliv při volání. Tedy pak vzniká tento problém:
    >>> def foo(l=[]):
    ...     l.append(42)
    ...     print l
    ... 
    >>> foo()
    [42]
    >>> foo()
    [42, 42]
    • Datový typ bool je ve skutečnosti také int. Při podmínkování na datový typ se nesmí zapomenout nejprve zjišťovat, zda se nejedná o bool a teprve potom o int. Tím to nekončí, jsou tu další zajímavé vedlejší účinky:
    >>> isinstance(True, int)
    True
    >>> True + True
    2
    >>> {1: 'one', True: 'true'}
    {1: 'true'}
    • Líbí se mi, že si lze pomoct závorkami zalomit text bez nutnosti použití ošklivých zpětných lomítek. Bohužel to s sebou přináší možnost vznik chyb, které se velmi těžko hledají…
    >>> t = ('a', 'b' 'c')
    >>> len(t)
    2
    >>> # Tohle je ale fajn.
    >>> (
    ...     'some very long '
    ...     'sentence...'
    ... )
    'some very long sentence...'
    • Také se mi líbí, že tuple lze zapsat bez nutnosti závorek (tím pak lze zapsat například for k, v in d.items()). Jen když se někde nechtěně objeví čárka nebo se naopak na ni zapomene…
    >>> 2,
    (2,)
    >>> (2)
    2
    • Je fajn, že se mohu vybrat svobodně mezi tabulátory a mezerami. Co už ale fajn není je, že mix je povolen. Když se pak otevře soubor na chvíli v jiném editoru a nevšimnu si špatného nastavení, Python mi nezahlásí SyntaxError.
    • Chápu důvod, proč se musí explicitně k metodám psát self. Ale, opravdu by to nešlo bez toho? Nejednou jsem zapomněl self napsat.
    • Relativní importy jsou skvělá věc, ale limituje to v použití názvů. Aneb naštve když mě konečně napadne skvělý název pro soubor s mojí super třídou a o chvilku později zjistím, že mi to koliduje s nějakou knihovnou, kterou používám. To lze tedy potlačit direktivou from __future__ import absolute_import nebo použitím Pythonu 3, takže už to není takový problém.
    • str a unicode. Kolik chyb tohoto problému jsem viděl! Kéž by všichni psali tak, aby byl všude unicode a převode na str jen naprosto v nutném případě. Naštěstí tohle řeší Python 3.
    • Naneštěstí použití Pythonu 3 není tak jednoduché. Nekompatibilita je nekompatibilita a tak ne všechny používané knihovny zmigrovaly. Což je u větších projektů dost limitující (vždycky se najde knihovna, kvůli které přejít nelze).

    A to je vše, víc mě nenapadá. Celkově mám Python velmi rád. Možná proto, že je to rebel; kamarád mi řekl, že Python mění jeho svět programování. Jinde jsou totiž podobné zápisy vyhodnoceny jako syntax error. Aneb díky Pythonu se mohu soustředit více na problém, který řeším, a nepřemýšlet, jak něco napsat.

    Základ webové analytiky

    Vždy jsem žil s vědomím, že webová analytika není nic složitého. Jednoduše se u Google Analytics zaregistruje účet, vygeneruje se JavaScrtiptový kód a… a hotovo. Měří se. Co víc je potřeba? Předgenerované grafy už ukáží vše potřebné. Návštěvnost. Kdo na moji stránku odkazoval. Jaký operační systém a browser byl použit. Dokonce ještě víc.

    Jenže to jsem se ještě nikdy nestaral o web, který má vydělat. Vše se změnilo s BOObook.cz, kde jsem začínal mít otázky typu „proč vidím v administraci tolik opuštěných košíků?“ Navštívil jsem administraci Google Analytics a přemýšlel, jestli se tam něco dozvím. Samozřejmě jsem se dozvěděl velké kulové, protože jsem nevěděl kde a co hledat. V tento okamžik jsem si řekl, že je na čase si přečíst něco o analytice.

    Ještě než ze mě stihlo vyprchat nadšení pro čtení, okamžitě se mi do ruky dostala kniha Webová Analytika 2.0: Kompletní průvodce analýzami návštěvnosti. Ve stručnosti bych tuto knihu popsal asi takto: chyba, že jsem ji nechal jen tak válet u spolubydlících v knihovničce a nepřečetl jsem si ji už dřív. (Možná to nebude knihou, spíš že jsem nechal toto téma tak dlouho bez bližšího prozkoumání.)

    Jen letmý náhled do problematiky mi rychle otevřel oči a po nijak náročném nastavení analytického nástroje jsem začal mít ty správné otázky. Pravděpodobně ne ty správné, ale minimálně správnější než dříve. Původní otázka se mi přetransformovala do podoby: „proč tento uživatel přišel na toto klíčové slovo, dostal se na tu správnou stránku, vložil knihu do košíku a nedokončil nákup? Kolik dní průměrně trvá od první návštěvy po konverzi? Byl tu už tento návštěvník znovu?“ To jen díky pár stránkám knihy a sledováním správných reportů správným způsobem.

    A o tom zde chci mluvit. Předat základní tipy někomu dalšímu jako já – někomu, kdo se o webovou analytiku nemusí zajímat naplno, ale přesto potřebuje znát základní věci a nemá chuť číst jakoukoliv knihu o tématu.


    Bounce rate (nebo také míra opuštění). Velmi důležité číslo. Je dobré toto číslo držet nízko, protože se jedná o procento návštěvníků, kteří přišli a hned zase odešli. Proč se tak stalo může být spoustou okolností:
    • Návštěvník mohl přijít na špatné klíčové slovo. Pak je potřeba zvolit vhodnější texty, aby nelákali na něco, co není pravda.
    • Pokud zdroj návštěvnosti vedl z reklamy – co reklamní text, koresponduje s webem?
    • Na kterou stránku se návštěvník dostal – není web náhodou blbě strukturován a vyhledávač ho poslal na špatnou stránku? Neposíláte lidi na homepage místo na konkrétní stránku (lidé hledat nebudou)?
    • Nepřišel návštěvník z mobilu? Co třeba datová velikost, nedošel návštěvníkovi po čase načítání FUP?
    • Je také pravděpodobné, že si návštěvník jen otevřel záložku ráno a dostal se k ní až večer.

    Je tu spoustu otázek, které vedou na zajímavé reporty. Inspirujte se a naklikejte, co se hodí. Minimálně je však dobré bounce rate hlídat, občas se proklikat do střev analytického nástroje, najít odpovědi a případně problémy rychle vyřešit.

    Slyšel jsem však, že v případě e-shopu je bounce rate 30 % velmi dobré číslo, pod které je těžké se dostat. Hodně taky záleží na typu aplikace; v případě LunchtimeAnděl.cz mám bounce rate kolem 90 % (vůbec se divím, že číslo není ještě vyšší). Tedy jinými slovy chci říct – před stanovením závěru dosadit čísla do kontextu. Někde to může být dobře, jinde nikoliv. (Dosadit čísla do kontextu by se měly dělat pro celou webovou analytiku, nejenom bounce rate.)

    Už jsem se tedy zmínil o landing page (vstupní stránka). Pokud návštěvník neprovedl žádnou konverzi, či dokonce ihned zavřel okno prohlížeče, landing page může prozradit, které stránky jsou problematické a je potřeba je upravit. Snad všichni dobře víme, že každá stránka musí jasně říct, o jakou webovou aplikace se jedná, kde se v rámci aplikaci nacházím a co tam mohu dělat, resp. k čemu daná stránka slouží. Najděte ty problematické!

    Z jedné strany je landing page, ze strany druhé je exit page (výstupní stránka). Osobně nevím co mi může říct skvělého, takže exit pages nesleduju. Exit page lze však například v případě e-shopu využít na sledování opuštěných košíků. Mám report, kde vidím všechny návštěvy, které zavřeli okno prohlížeče na stránce s košíkem. Tyto návštěvy dále mohu zkoumat – z jakého zdroje přišly, na jaké klíčové slovo, jaká reklamní kampaň, … a mohu se dozvědět, co jsme udělali špatně.

    Když už jsem to nakousl, budu pokračovat s traffic source. Oblíbil jsem si v této skupině takovéto grafy a tabulky:

    • Graf se zdrojem, kde vidím, zda se jedná o přímí přístup, z vyhledávání, z placené reklamy nebo z přátelených webů či sociálních sítí.
    • Přes jaká klíčová slova se návštěvník na web dostal (občas se člověk dobře pobaví, například „erotické povídky ve formátu .prc“).
    • Na kterou stránku byl odkázán (viz výše, jen si odfiltrovávám přímé přístupy).
    • A z jakých oblastí návštěvníci jsou.

    K tomu přímému přístupu bych chtěl přidat, že takové návštěvy jsou důležité. Jedná se totiž o takové lidi, kteří mají web v záložce, zapamatovali si ho nebo dostali doporučení od známého a podobně. Tedy samé pozitivní přístupy.

    Další zajímavá metrika je jak dlouhé návštěvy jsou – engangement. Sice nejsou moc přesné (stačí si uvědomit, že uživatel mohl při brouzdání webem dělat ještě něco jiného – třeba pracovat :)), ale stejně mě toto číslo zajímá. Mám alespoň představu jestli jsem uživatele zaujal natolik, aby na mé stránce zůstal déle.

    Pokud porovnám LunchtimeAnděl.cz a BOObook.cz – více strávíme výběrem knih než výběrem jídla. Musím ale upozornit, že pokud uživatel navštíví pouze jednu stránku, délka návštěvy je nula. Nic. Což v případě jídelníčku dosti zkresluje čísla.

    Conversions (konverze). Vlastně to nejdůležitější. V ideálním světě by conversion rate byl 100 % a byli by šťastní všichni návštěvníci i autoři webové aplikace. Konverze znamená, že návštěvník našel, co hledal. Ať to bylo už cokoliv. S konverzemi se pojí cíle (goals). Určitě doporučuji si sednou, zamyslet se co je vlastně smyslem webu (to by tedy mělo být jasné než se začne web vyvíjet!), sepsat to, zadat do analytického nástroje a začít měřit, že web opravdu splňuje, co má.

    Pro elektronický obchod je jeden cíl jasný – provedení nákupu. Tím to však nekončí, cílů může mít každý web spoustu. Pro inspiraci popíšu cíle pro BOObook.cz:

    Jeden cíl jsem zmínil, dalším je proklik na stránku s informacemi o obchodě. Kontakt, o nás, nebo jakákoliv podobná stránka sdělující informace. Proč něco takového může být jako cíl? Nu protože zákazník mohl přijít jen omrknout kde máme pobočky (to tedy není náš případ) nebo sehnat e-mailovou adresu či telefonní číslo, kde se může optat na další informace. Může se to brát i tak, že se zákazník o nás zajímá.

    Jelikož newsletter je stále nejlepší lákadlo pro provedení dalšího nákupu, máme další užitečný cíl. Třeba zákazník neprovede ihned nákup, nebo si nepřečte nic o nás, ale zato se přihlásil k odběru novinek a máme tak ještě lepší příležitost mu nabídnout něco, co neodmítne. Proto pouhé přihlášení k newsletteru má velkou hodnotu a zasloužený cíl.

    U některých e-shopů může být zajímavé nastavit si jako cíl založení účtu. Pokud si uvědomíme, že sami si jen tak nikde účet nezakládáme, pravděpodobně založení účtu je dobrá věc, která by měla být započtena jako konverze.

    Myslím si, že pokud bude zákazník na našem e-shopu déle než několik minut, jedná se také o konverzi. Protože web pravděpodobně zákazníka nevyděsil a je šance, že si za strávenou dobu na webu zapamatoval i náš název nebo si nás stihl poznamenat. Je to ale trochu ošemetné – co když návštěvník jen něco hledal, nemohl to najít a nakonec odešel rozhněván a už se nevrátí? To pak výhra rozhodně není. S tím se musí počítat, brát číslo s rezervou a aktivně v haldě dat hledat nespokojené tváře.

    Jelikož BOObook.cz obsahuje knihy zdarma volně ke stažení, pro nás cíl je i když si návštěvník knížku stáhne. Přeci jen to byl jeden z důvodů, proč web máme. Pro sledování takového cíle je potřeba nová metoda – events. O tom později.

    To jsou všechny cíle. Nyní mi stačí otevřít cíle a hned vidím, kde máme nedostatky a na co se zaměřit. Inspirujte se, ale nekopírujte. Každá aplikace (i e-shopy) se potřebují zaměřit na něco jiného. Záleží o co se jedná, co je smyslem aplikace a co přinese peníze. Například pro LunchtimeAndel.cz nemám žádné cíle. Resp. zajímá mě pouze návštěvnost a že aspoň někdo využívá funkci náhodného jídla. :)

    Jako třešnička se hodí sledovat použité technologie pro dosažení webové aplikace. Tím se dají zodpovědět otázky typu „má smysl dělat další optimalizace pro mobilní telefony?“ případně „pro jaké mobilní rozlišení je potřeba to nejvíce vyladit?“ nebo „mohu použít featury, které jsou až v IE10?“ apod.

    Events (události). Díky událostem nabízí webová analytika spoustu dalších zajímavých možností. Integrace je velice jednoduchá, v případě Google Analytics stačí jen přidávat do pole _gaq další položky. Nejlepší bude asi příklad:

    Pokud má web vyhledávání, je velmi užitečné sledovat co návštěvníci hledali a nebyly nalezeny žádné výsledky. Autor webu může zjistit, že mu například vyhledávání nefunguje nejlépe, nebo zjistí, jaký obsah návštěvníci chtějí a snažit se ho sehnat. Jak s daty naložit pak záleží případ od případu. A jak něco takového dostat do Google Analytics? Jednoduše přidáním řádku JS kódu:

    gaq.push(['_trackEvent', 'Search', 'ZeroResults', 'there is nothing for this query']);

    Více o zaznamenávání událostí v Google Analytics přesměrovávám do dokumentace.

    Tím se mohou sledovat různé věci, třeba stažení knih, které nepřesměruje na žádnou děkovnou stránku, přes kterou by se stažení zaznamenávalo.


    Toť vše.

    Ve skutečnosti se nejedná zdaleka o vše. Jen o naprostý základ. Dál ale nemá smysl, abych něco psal, protože o webové analytice moc ještě nevím. Raději si běžte přečíst nějakou knížku od někoho zkušenějšího, třeba tu Webovou Analitiku 2.0.

    Výběr přednášek z Google I/O 2013

    Sice trochu pozdě, ale přeci jen. Aneb když se zapomene blogpost v „draftu“ a zapomene se publikovat.

    Na Google I/O 2013 mě zajímaly hlavně novinky z webových technologií, takže jsem pobýval převážně v sále 10, ve kterém právě takové přednášky probíhaly. Byl jsem se podívat i jinde, na Google Glass (přednášku Developing For Glass nedoporučuji  moc nového se z ní člověk nedozví a ten přednášející mě iritoval s jeho humorem), na Android, YouTube, Google+ a další. Žádné přednášky z těchto sekcí mě však nezaujaly tak, jako ty z webových technologií. Možná mě už jen unavuje poslouchat u každé Android přednášky kolik lidí si aktivuje nový Android telefon právě teď a tak podobně.

    Trochu mě překvapilo, co se na webu vše děje. Sice toto téma aktivně sleduji, ale stejně jsem byl překvapen, co se to všechno doslýchám.  Což je tedy dobře! Přeci jsem nejel takovou dálku jen abych si poslechl, co už dávno vím. Nu a tady níže je seznam videí, které podle mne stojí za zhlédnutí! Tak hezký víkend.

    Nejprve dvě přednášky o Web Components…

    …poté jedna odlehčující přednáška na téma dotykového webu…

    …a nesmí se zapomenout na nějaké optimalizace. Všichni přece chceme rychlý web.