Apple vs. Samsung

Poslední dobou se hodně píše o tzv. patentových trollech a o sporu Apple vs. Samsung. Hned na začátku chci zmínit, že se mi nelíbí, čím se patenty staly (patenty za mě ano, ale ne tak, jak jsou dnes vnímány a používány) a že nejsem fanoušek Applu (nemám žádný jejich výrobek a ani se mi žádný nelíbí). To by bylo, teď ten spor.

Apple v Evropě zažaloval Samsung, že Galaxy Tab 10.1 vypadá velmi podobně, jako iPad 2. – Hotovo, tahle jedna věta stačila a svět se zbláznil a začaly se chrlit negativní názory vůči Applu, že si nechal „patentovat cihlu a teď bude domy stavět pouze on“, a podobně. Tak to ale, milé lidi, není. Zaprvé jsme v Evropě, kde patenty, o kterých je hodně řeč, neplatí – v tomto sporu se jedná o průmyslový vzor; a za druhé se nejedná o „placku s displejem“ ani o to, jak ta „placka“ funguje, ale o něco jiného, viz dále.

Applu se nelíbí to, že Galaxy Tab 10.1 se snaží o zaměnitelnost s iPad 2. Možná se nesnaží, ale to už je problém Samsungu, že udělal vzhledově totožné zařízení. Apple vzhledově popisuje iPad 2 nějak takto (stručně):

  • čtyři stejne zakulacené pravoúhlé rohy,
  • čirý povrch přes celou přední plochu bez vzoru,
  • vycentrovaný display s neutrálním ohraničení,
  • a tenké provední se zakulacenými hrany pro vzbuzování užšího dojmu.

Samsung se přitom dopustil toho, že ve svém výrobku Galaxy Tab 10.1 použil všechny detaily najednou. Tím je na větší vzdálenost těžké tyto dva tablety od sebe rozeznat; ještě těžší je to pro člověka, který ani jeden tablet v ruce nedržel a ani se pravidelně někochá jejich fotografiemi (například já).

Dávám tedy za pravdu Applu a přeju mu, aby tuto bitvu vyhrál!

Samsung by se měl konečně poučit a vymyslet něco svého. Vždyť i ten telefon Galaxy S byl kopií iPhonu! Dokonce to byla tak hnusná kopie, že bych si raději koupil iPhone, než Galaxy S.

On-line bankovnictví Komerční banky

Založil jsem si u Komeční banky účet, spokojeně odjel domů a zapomněl si na pobočce dokumenty. To naštve, ale o tom vám tu vyprávět nechci; chci si postěžovat o tom, jak mají řešené internetové bankovnictví, přesněji přístup k němu.

 

Jako první mě naštvala nutnost mít certifikát. Bez certifikátu ani rána! To znamená (v podání KB) mít nutně nainstalovanou Javu (což o to, tu já tu i mám), jenže ten jejich software mi vytěžuje jedno jádro na maximum a po minutě/dvou shodí všechny taby, na kterých je Komerční banka. WTF?! Napočítal jsem do tří a řekl si, že to přežiju, že do banky budu chodit přes jiný prohlížeč, než je Chromium; našel jsem Operu (a jak ta se na mém počítači vzala?) a ta, zdá se, jakžtakž funguje.

První problém jsem překonal, tak jdu dál. No hádejte, o klik později mě zase rozhořčili – prostě si drze dovolili vytvořit adresář, kam bude umístěn certifikát, aniž by se mě to zeptalo, kam bych ho rád umístil. To není moc dobrá bezpečnost, když ukládají certifikáty automaticky na stejná místa. No dobrá, disk by měl být šifrovaný, zkusím to překousnout.

Následuje zadání hesla k certifikátu. To už bylo ale na mě příliš, musel jsem si zanadávat – oni omezují delku hesla a zakazují speciální znaky! Tak co to má být? Já chci mít své peníze v naprostém bezpečí a řešení Komerční banky mi ho teda rozhodně nepřináší. Jelikož ztráta certifikátu = výlet na pobočku, tak musím certifikát nějak zálohovat a jelikož nemohu použít silné heslo, tak se z toho stává poměrně snadná kořist.

Všichni mi říkají, že jméno kocoura se jako heslo pro roota nehodí. Ale když já jsem si tak zvykl na svýho qŧb!7R$_2&t!

Mimochodem – on-line bankovnictví KB se mi vzhledově vůbec nelíbí.

Hacking webových aplikací

Nedávno jsem měl v práci obsáhlejší přednášku o bezpečnosti webových aplikací. Několik popisovaných problémů jsem znal, jmenovitě například cross-site request forgery (CSFR), csoss-site scripting (XSS), SQL Injection a spoustu dalších; některé jsem jen znal, ale nevěděl, že se jim nějak říka (pak jsem vědel a už zase nevím :); některé jsem neznal a některé přímo šokovaly, i když si nejsem jist, zda mě to přímo šokovalo nebo jsem jen nevěřil vynalézavosti záškodníků.

Nemám v plánu tu popisovat všechno, co jsem se dozvěděl – jen vám tu hodím seznam bezpečnostních hrozeb, abyste si jich alespoň všimli a měli o nich povědomí, že existují:

  • Authentication
    • Dictionary / Brute Force Attack
    • Insufficient Authentication
    • Weak Password Recovery Validation
  • Authorization
    • Credential/Session Prediction
    • Insufficient Authorization
    • Insufficient Session Expiration
    • Session Fixation
    • Cross-site request forgery (CSRF)
    • Clickjacking
    • JavaScript Hijacking
  • Client-side Attacks
    • Content Spoofing
    • Cross-site scripting (XSS)
    • Cross-site Tracing (XST)
    • Browser and Plug-in vulnerabilities
  • Protocol Attacks
    • HTTP Response Splitting
    • HTTP Request Smuggling
  • Injection Attacks
    • Buffer Overflows
    • Format String
    • OS Commanding
    • LDAP Injection
    • SQL Injection
    • XPATH Injection
    • SSI Injection
    • SOAP Injection
  • Information Disclosure
    • Directory Indexing
    • Information Leakage
    • Path Traversal
    • Predictable Resource Location / Forced Browsing
    • Insecure Direct Object Reference
    • Webserver/Application Fingerprinting
  • Server-Side Script Execution
    • Unprotected Upload
    • Remote File Inclusion
    • Local File Inclusion
  • Logical Attacks
    • Abuse of functionality
    • Insufficient Anti-Automation
    • Insufficient Process Validation
    • Parameter Tampering/Cookie Poisoning / Hidden Field Manipulation

Že jich je hodně? Ano, je, ale doporučuju vložit čas do jejich projití, minimálně prolétnutí. :) Abyste však měli inspiraci si je projít, příkládám některá zajímavá videa:

    Taky zajímavá praktika (na kterou jsem bohužel nenašel video) je vložit stránku do iframe, do vyšší vrstvy vložit různé divy s jiným obsahem a pokusit se zaujmout uživatele natolik, aby sám klikl na místa, která se hackrovi hodí, aniž by uživatel věděl, co vlastně na pozadí provádí.

    Až po této přednášce, kde mi byly ukázány podobné praktiky, jsem vlastně pochopil všechny ty reklamy typu „chyť 10x míč a vyhraj bla bla!. Asi už všechny interaktivní reklamy a podobné hříčky budete taky ignorovat, že? :) Nakonec doporučím občas se podívat na server soom.cz, díky kterému jsme měli v práci zmíněnou přednášku a kde naleznete další informace na toto téma.

    Kindle po dvou měsících

    Nejprve jsem měl na Kindle nehezký názor – mám prostě rád fyzickou knížku, když si mohu listovat, když cítím její vůni. Po sledování názorů na Twitteru a v různých článcích jsem dostal chuť to taky vyzkoušet, takže jsem začal plánovat koupi hned, jak budu mít navíc dva tisíce. Před objednáním jsem se už na Kindle začal těšit a když byl objednán, tak jsem každých dvanáct hodin sledoval stav na UPS (mimochodem skvělá práce! Česká pošta by se měla od nich učit), jestli se náhodou moje objednávka nepřiblížila o nějaký ten metr. :)

    Po rozbalení jsem pocítil velkou chuť si hned něco přečíst; i když možná ve mě více převládala zvídavost, cotojakto svede. Byl jsem nadšen. Hned jsem si tam přetáhl Čapka a nějaká PDFka, co jsem si chtěl dlouho přečíst, přihlásil se k pár odběrům a zkusil nějakou četbu zakoupit. Byl jsem ještě více nadšen, vše jsem najednou chtěl číst v Kindle. Nevím, co se stalo, ale jako bych už neměl tolik rád fyzické knížky.

    To se ale stalo před dvěma měsíci hned po rozbalení něčeho nového a po té době jsem už stačil vystřízlivět. Jak si u mě stojí teď? Teď je to jen doplněk k normálním knížkám či monitoru.

    • Krátké články stále čtu na monitoru. I když je jednoduché si je stáhnout do Kindle, stále to zabere dost času, ve kterém mohu mít půlku přečtenou.
    • Naopak u delších článků vyhrává Kindle. Dříve jsem si je tiskl a zlobil jsem se nad neoptimalizací pro tisknutelnou formu; dnes si je nechávám posílat do Kindle pomocí doplňku pro Chromium: Send to Kindle.
    • Na krásnou literaturu také využívám Kindle. Knížka, která se čte vždy postupně a není potřeba v ní často listovat, je pro Kindle ideální. A pokud nevadí angličtina, tak je také jednoduché si Kindle rozšířit o další čtivo – například jsem měl problém najít 1984 od Orwella – elektronická verze je ale k nalezení v e-shopu Amazonu za pár korun a v Kindlu je doslova za pár vteřin.
    • Naopak na odbornou literaturu se Kindle moc nehodí. Časté listování tam a zpět v Kindle? Ne, to určitě ne.

    Nesmím opomenout možnost si nechat zasílat automatické zpravodajství, například z Novinky.cz; článek o Novinkách pro Kindle (jak to vypadá, co nabízí).

      Bohužel ale krásnou literaturu zatím nečtu tak moc a i tak si Kindle u mě našel místečko – rád si do něj pošlu několik článků a ty si pak přečtu pči cestě vlakem, městskou hromadnou dopravou a podobně.

      • Je to dobré (líbí se mi to, šetří oči od monitorů),
      • je to lehké (lehčí než HTC Desire HD),
      • je to malé (vejde se i do zadní kapsy od riflí),
      • a má to překladové slovníky (neumím tak dobře anglicky a tohle je opravdu užitečné!).

      Hlavně bych chtěl zdůraznít tu lehkost – strašně rád bych raději bible typu MySQL profesionálně četl v Kindle, než držel tak těžkou knihu (hlavně v leže nad sebou). Samozřejmě má Kindle i negativa:

      • zmíněné listování,
      • nutnost nabíjení (ano, stačí jednou za měsíc, ale díky tomu jsem zapomněl a úplné vybití mě čekalo na začátku dlouhé cesty),
      • zasekávání (knížka se prostě nezasekne; narazil jsem za dva měsíce na tři záseky, z toho dva během jedné hodiny).

      Na závěr: Byla to dobrá investice – na internetu se válí plno knížek zadarmo a nebo jen za pár korun a určitě doporučuju i menším čtenářům.

      České školství je děs…

      …nebo aspoň kombinovaná forma ČVUT na Fakultě Informačních Technologií.

      Před studiem

      Nejdříve bych začal, jak jsem se tam vlastně dostal: Původně se mi vůbec nechtělo studovat, protože mě znechucovalo, jak studenti studují takovým typem, že vlastně nestudují a jen tak nějak proplouvají. Jak vlatně toho umím – uměl jsem, já, obyčejný student střední průmyslové školy s nevalným hodnocením – z oboru více a ještě jsem sem tam někomu udělal semestrálku. (Která mimochodem v pořádku prošla.) Proč bych se měl teda učit něco, co „umím“? Proč bych měl být zařazen do stejné skupiny, jako ti, co neumí a jen měli štěstí? Proč bych tím měl ztrácet čas místo zlepšováním sám sebe ve věcech, které zrovna potřebuji v práci/pro sebe?

      Jelikož bych chtěl být pan inženýr, tak jsem byl ukecán a zkusil jsem to. Přemýšlel jsem o tom, kterou školu vybrat a vyhrálo ČVUT, protože jsem měl v hlavě tuto školu jako „škola na úrovni“, „škola, která nedá titul zadarmo a něco naučí“. Bohužel to byla mylná představa – sice nedá nic zadarmo a něco naučí, ale není to samé, co jsem měl na mysli.

      Přihlásil jsem se na prezenční formu studia, ale jelikož jsem i tak chtěl pracovat a práci si našel, tak jsem později situaci přehodnotil a poprosil děkana o přesun do kombinované formy studia.

      První semest

      Přesunutí proběhlo hladce a už jen stačilo počkat na rozvrh. První sobotní dny prosezené v přednáškové místnosti se mi líbily. Bylo to fain. Sice hodně věcí, které do nás v rychlosti lili, jsem znal, ale i tak to bylo fain – přeci jen: opakování je matka moudrosti. První semestr jsem měl bez velkých výhrad, zato ten druhý, na ten mám hodně negativních připomínek.

      Druhý semestr

      Jako hlavní selhání vidím v tom, že nám dali až moc mladých vyučujících najednou – k čemu mi je výuka typu čtení definic nebo strohých vět? To si mohu přečíst kdykoliv doma mnohem efektivněji a výsledek bude stejný! Nejsem proti výuce od doktorandů, jen nechci, aby tak byly všechny předměty v semestru. Nemám čas se vším zabývat sám.

      Jako druhý hlavní důvod selhání je podle mě nedostatek materiálů a informací a špatný způsob výuky.

      Například předmět OSY (operační systémy) – jeden velký fail. Učili nás něco (pro mě) velmi jednoduchého a obecného a pak po nás chtěli v domacích úkolech úplně jiné těžší věci a u zkoušky konkrétní výsledky s nemožností se seknout ani o jednotku. Přitom o tom nikde ani zmíňka a materiály k tomu jsme nedostali; naprosté selhání.

      Programování a algoritmizace

      Další příklad může být předmět PA2 (platí to i na PA1), ten potřebuje více slov. Nemohu posoudit, jak to bylo s materiály, ale způsob výuky byl velmi špatný. Systém, ze kterého si přečteme zadání, vypracujeme ho, výsledek vložíme do systému a během pár vteřin vidíme, na kolik procent jsme zadání splnili – to je  dobré, neříkám, že ne, ale způsob využívání ze stran vyučujícíh je tragický. Vyučující už koukají jen na výsledek automatu a víc je nezajímá.

      Velmi vynikající je, když se v úkolu na začátku semestru musí využívat něco, co nám vysvětlí až později (pokud vůbec vysvětlí). Mě to nevadí, já programovat umím, ale takto se ti, co začínají programovat, toho moc nenaučí.

      Na druhou stranu zase ti, co programovat umí, jsou buzerování. Například v jedné úloze jsem vůbec nepochopil, proč se úkol musí řešit daným způsobem a proč na něj nejsem upozorněn hned ze začátku a jsem nucen úkol po zjištění přepsat. Samozřejmě jsem se důvod nedozvěděl. Já to vidím tak, že takhle bych to v praxi nenapsal a nikdo se mi nesnažil odpovědět, proč jsme to tak měli dělat, jaký geniální důvod se za tím skrývá (takhle to vypadá, že žádný).

      A snad úplně nejlepší je, když se při zkoušce udělá chyba jen v jedné inicializaci proměnné na NULL (zapomene se NULL nastavit), která ale bezproblémovému běhu programu vůbec nevadí, automat to ohodnotí nula body a vyučující se nezdráhá odpovědět, zda je takovéto hodnocí opravdu nutné. To už je opravdu vrchol! Vlastně ne, ještě se to dá zhoršit a také se tak stalo – místo toho, aby cvičící pomohl a poukázal na chybu, mi řekl, že tam je chyba a s druhým cvičícím se šel o tom zasmát.

      Tímto typem výuky se prostě nedá nic naučit.

      Jak to vidím

      Vidím to tak, že uvidím, jak to bude vypadat v dalších semestrech a kdyžtak studia pozastavím nebo rovnou ukončím a půjdu si původní myšlenkou – zdokonalovat se v práci, vydělat si při tom peníze a zaplatit si jimi nějaké konkrétní kurzy od guru z daného oboru.

      Na jedné straně je česká vysoká škola, konkrétně ČVUT, s titulem po dokončení, bez praxe, bez peněz, s nervama v pryč a na straně druhé je práce, bez titulu, ale zato s praxí, s penězi, bez nervování a případnými certifikáty různých kurzů. Mě se líbí ta druhá varianta, ale ještě to s tím titulem úplně nevzdám.

      Školy holt nezajímá, co umíme. Můžeme umět toho hodně, nevědět jednu pitomost a patříme mezi ti, co neumí nic. Není to o tom se všechno našprtat, ale o tom mít štěstí.

      Na závěr doporučuju se vyhnout kombinovaného studia na Fakultě informačních technologií na ČVUT. Zkuste to někde jinde, třeba to tam bude lepší…

      CSS tip pro tisk odkazů

      Před pár týdny jsem tu psal článek o tom, jak spousta serverů kašle na tisknutelnou formu webu. Dnes bych to chtěl doplnit o jeden hezký CSS tip, který tisknutelnou formu bezvadně vylepší!

      Přesněji jde o tisknutí odkazů; představte si scénář: přijdete na web, vidíte zajímavý článek, vytisknete si ho, později si ho přečtete, je tam odkaz na nějaký další materiál a na ten se chcete po přečtení také podívat. Ale co se nestane! Už nevíte, kde jste na článek narazili a URL adresa článku se nevytiskla nebo je neúplná. Co teď? Teď zbývá jen doufat, že Google článek nalezne (bude i existovat nebo bude v Googlí cache) a tam i hledaný odkaz.

      Celé to lze mít ale jednodušší – stačí do tisknutelné formy tisknout i URL adresy. Že to je nesmysl? Že by nestačilo pouze CSS, ale bylo by potřeba přidat podporu do systému? Ale kdeže… jednoduché CSS postačí. :)

      Tento řádek:

      a:after { content: " (" attr(href) ")"; }

      stačí vložit do CSS souboru určený pro tisk a je hotovo. Při tisku se za text odkazu přidá mezera následovaná závorkou s textem převzatým z atributu href. Jak jednoduché!

      Ještě doporučím zrušit podtržení – bez něj to vypadá lépe. :)

      Chtěl bych zpět ten starý „dobrý“ systém Vodafonu…

      Už je to hodně dávno, co si spousta lidí začalo stěžovat na nový systém Vodafonu a já se tomu jen pousmál, co se všechno může hezkého stát. Stěžovalo (a stále stěžuje, bohužel) se na malinké chybičky, že sem tam něco nefungovalo, přes špatné celkové částky až po, dovolím si tvrdit, okrádání.

      Za poslední přibližně dva měsíce jsem nedodělky nového systému pocítil i já sám a už mi to moc směšné nepřijde. Alespoň ne nyní, za pár měsíců se tomu třeba také zasměju. Jelikož mě tedy Vodafone do jejich problému také zatáhl (je vůbec někdo, kdo problém nepocítil?), tak mám nutkání si postěžovat, i přesto, že o tom bylo určitě psáno dost.

       Co se mi tedy stalo? Asi všechny chyby, které se momentálně běžně s novým systémem stávají. Drobnosti byly na začátku – přepnutí do nového systému, který je údajně přehlednější – no, a v čem že je ta přehlednost? Nějak tu přehlednost nevidím, když se chci dostat k informacím, které mě zajímají. Řekněme, že si zvykneme a třeba po zvyknutí to bude přehlednější…

      Dál tu je například částka, která se má měsíčně platit. Je hezké mrknout a vidět, kolik že to vlastně platím; ještě více potěší, když ta částka ukazuje nulu! Bohužel ale nula není správná částka, tu si budu muset dopočítat podle aktivních balíčků, které ale musím nejprve rozkliknout. Dejme tomu, že mám možnost si cenu dopočítat (aniž bych čekal na vyúčtování) a dá se to vydržet, než ve Vodafonu dovyladí mouchy (pokud tedy dovyladí).

      Stále tu jsou ale další problémy – napřklad večně nedostupná internetová samoobsluha. Abych nekřivdil, tak věčně nedostupná není, ale asi je vysazená proti mně, protože když se tam nutně potřebuju podívat, tak nejede. Nevím, proč to tak je; nejspíš proto, že díky samoobsluze si všichni nastavují tarif podle sebe sami bez nutnosti volat „příteli po telefonu“ a tak zaměstnanci Vodafonu sedící u telefonů kvůli nedostatku práce bombardují nový systém, aby si měli zase s kým povídat.

      Zatím zmíněné chyby jsou typu, které se dá překousnout a mávnout nad tím rukou. Nad čím už moc mávnout nejde je například to, když si chci převést jedno telefonní číslo z jednoho účtu na jiný a trvá to neúměrně dlouho. A bez výsledku! Opravdu – už asi od února se snažím převést číslo (mezi účtama v rámci Vodafonu!) a nic. Nejprve mi řekli, že jeden účet jede ještě na starém systému a druhý na tom novém a musím počkat do března, až budou všechny účty převedeny na nový systém. (Mimochodem – prý jsem měl ten papír vytisknout a vyplnit znovu s novými datumy – to víš, že jo! Dvojka se dá hezky přepsat na trojku, takže cajk.) Přijdu na pobočku znovu za měsíc, vše se zdá být v pořádku. Dozvím se, že to bylo zadáno do systému a na konci měsíce se to převede. Ale ono ne. Tak čekém ještě jeden měsíc a zase nic. Naštvaně kontaktuju Vodafone a že ten papír nikde nemají, že se asi ztratil. Nemají papír?! Vždyť to bylo přímo v systému a mělo se to provést!

      No nic, tak ten papír tedy vplním znovu a zajdu tam zase. Dá se to přežít, ale už nad ním rukou nemávnu. Další věc už se týká peněz. Mám od Vodafonu 3G modem (mimochodem jsem s ním spokojen, jen bych radši variantu v černé barvě…) na kterém jsem měl dražší tarif, protože jsem to hodně používal. Po čase jsem to ale používal méně a méně, že mi nyní už stačí ten nejlevnější. Rozhodl jsem se to v samoobsluze přenastavit – přihlásil jsem se, hledal nastavení, po nalezení jsem zrušil ten drahý balíček a když se to správně provedlo, tak jsem aktivoval ten levný (všimněte si pořadí). Co myslíte, že jsem následující měsíc platil? No samozřejmě oba balíčky!

      Tím už moje míra trpělivosti vůči Vodafonu začíná přetékat a pokud příští měsíc se číslo nepřevede nebo budu platit něco, co nechci, tak se porozhlédnu po konkurenci. Zlatý předchozí systém; nebyl vynikající, ale i tak mnohem lepší, než dnešní…

      Edit: Podobná věc se mi stala znovu – při změně počtu volných minut mi opět naúčtovali dva balíčky.

      Dnešní internet už neví, co to je papír

      Docela by mě zajímalo, proč tolik webů kašle na tisknutelnou formu obsahu. To už jsou dnes všichni přilepený ke svým obrazovkám, ať už jakýmkoliv, a konzumují obsah přímo z nich? To už je tak málo lidí, co by si rádi něco přečetli bez toho podsvětleného displeje?

      Považuji se za technického člověka, který má rád, když může používat (nebo zkoušet či aspoň osahat) horké technické novinky. I tak ale mám rád, když si mohu lehnout do postele s fyzickou knihou a listovat si v ní (i tak přemýšlím o koupi Kindle – na cesty to musí být fajn). Podobně bych rád četl i nějaké delší, zajímavé články. Bohužel nemohu, protože nejspíš masa touží po zářících monitorech, které krásně pomáhají k rychlé unavě očí.

      Po dalším uvažování ale docházím k jinému závěru. Vždyť hodně lidí kolem mě chtějí dělat to samé – také chtějí tisknout a přečíst si to v klidu opodál (nebo klidně mnohem dál od) displeje. Takže asi u konzumentů problém není – že by málo prozíraví programátoři, co nic jiného, než monitory neznají? Vypadá to tak. Ale nemohou za to všichni, to ne, právě to jsou oni, o kterých jsem psal, že si také chtějí články tisknout! Takže problém upravím jedním přídavným jménem – nezkušení – nezkušení programátoři, nebo-li studenti.

      Takže problém je na světě, resp. ten tu byl stále, jen teď je hezky vidět. Co s ním? Nu což, stačilo by zlepšit výuku programování webových aplikací (asi především na středních školách, protože tam ty studenti přeci jen chodí) a doufat, že zítra už budou naše oblíbené servery se zajímavým obsahem vylepšené o novou fičuru. Za všechny servery určitě nemohou pouze studenti (někdo holt zůstavá nezkušeným i dlouho po do/ukončení studia), takže se laskavě, milý čtenáři, podívej na své výtvory a pokud nenajdeš verzi pro tisk, tak ji, prosím, dodělej. Díky!

      A já jdu zatím složitě tisknout text bez zbytečné grafiky… (achjo)