Čas je neúprosný

V dnešní době se neustále za něčím honíme. Máme neomezené možnosti a snažíme se tak dosáhnout maxima. Jediné, co nás svazuje, je čas. A moc dobře si to uvědomujeme. Mnohem více než kdykoliv předtím cítíme, jak nic není překážka, dokud nepřijde na čas.

Bylo jen otázkou času :-) kdy si položíme otázku a začneme přemýšlet o tom, zda jde čas překonat. Podmanit si ho. Žijící generace s takovými sny a nápady vyrůstaly, ale není tomu tak dávno, kdy se poprvé objevily první teorie. Pojem časoprostor, kde je čas jako čtvrtá dimenze, na světlo přinesl Einsteinův učitel v roce 1908. Jen chvíli před tím v roce 1895 vznikl první román s tématikou cestování časem, The Time Machine.

Od té doby jsme čím dál více masírováni různými příběhy o podmanění si času. Možnost měnit minulost, opravit chyby, a několik způsobů jak se vypořádat s paradoxy s tím spojené. Zrychlovat nudné pasáže života. Zpomalovat ty dobré. Opakovat je. Skákat mezi časovými obdobími. Vidět budoucnost a moct ji změnit. Nebo využít znalosti, které ještě nemám, ale budu mít.

Je toho tolik a všude, že je těžké přijít s něčím novým. A o tom je nový (rozepsáno po premiéře, publikace se lehce zpozdila) film Arrival. Svěžím neokoukaným klidným stylem servíruje zamyšlení směrem k našemu úhlavnímu nepříteli. Skvěle s tématem pracuje a proto tak dobře funguje. Rád se na něj podívám znovu. Raději než jen na hrdinské sny v případě Marvelu, DC a dalších.

Je možné, že se brzy dočkáme průlomu a přestaneme jen snít, kdo ví. Až sám čas ukáže. Teď však věnujme raději energii nemít potřebu naše skutky měnit.