Jak vznikají zápisky z cest

Na jedné z mých prvních cest jsem narazil na Brity, kteří byli už rok na cestě kolem světa a měli ještě půl roku před sebou po Americe. Já, jakožto cestovatel začátečník, jsem byl hrozně zvědav na jejich postřehy, příběhy, všechno. Ale neřekli mi skoro nic. Měli problém mi jen říct, kde byli. To se dá pochopit, přeci jen byli rok na cestě a za tu dobu navštívili spoustu míst. Jenže mi nedokázali říct nic moc víc. To mne zarazilo.

Na svých cestách jsem se chtěl proto něčemu takovému vyhnout. Chci si pamatovat postřehy z odlišnosti kultur, co jsem viděl, zažil a tak. Proto jsem začal používat blbník. Při pauze, ať už čekání na jídlo, v dopravním prostředku, odpočinku, kdykoliv něco takového, otevřu své poznámky a přidám další. Heslovitě, ale tak, abych je pochopil i za nějakou dobu.

Osobně by mi to více méně stačilo, ale vždy jsem měl v kecálkovi otázky, jak se mám a kde vlastně právě v ten moment jsem. Samozřejmě, že potěší, když si rodina a přátelé na mne vzpomenou a ptají se. Ale odpovídat všem jednotlivě by taky mohlo znamenat, že nebudu dělat nic jiného. Proto jsem začal psát hromadné e-maily, postupně s více a více informacemi.

Úplně první e-mail začal po dvou týdnech na Havaji, odkud jsem jednou za čas poslal pouze pozdrav a fotky. Všichni byli nadšení, že konečně vědí, jak se mám a co dělám. A tím se to tak nějak spustilo. Od té doby píšu víc a víc. Zlepšuje se i styl (aspoň v to doufám :-)). Až dnes sem vystavit další zápisky není o tom si na vše vzpomenout a sepsat, ale vzít e-maily, vyházet zbytečnosti, opravit chyby, uhladit a přidat fotky.

Nejnovější výzva byla ušetřit ještě více času psaním a tak jsem zkusil místo poznámek rovnou skládat dohromady odstavce, které jen jednou za čas lehce učešu a odešlu. Byl jsem překvapen, že to funguje a je to ještě lepší. Aneb popsat věci ihned je snazší než později vzpomínat.

No a takhle to sem píšu. :-) Seznam všech zápisků je pod speciální stránkou.