Moje cesta k salse

Nebo možná lépe: moje cesta k tancování.

Někdy před deseti lety jsem, jako téměř každý, měl jít do tanečních. A vůbec se mi tam nechtělo. Však co to po mne chtějí? Oblek ještě budiž, ale zastrčenou košili, škrtit se kravatou a navíc nosit rukavičky?! V té době pro mne něco nepředstavitelného. Kdo mne zná se teď určitě směje. :-)

Stejně jsem neměl na vybranou a tak jsem se snažil aspoň předstírat, že se mi tam líbí. Naštěstí jsem nemusel předstírat dlouho. V době vzdoru jsem byl ještě na základní škole a nevěděl jsem, že na střední budou dvě holky. Na celé škole. A většinou si je spletu s klukem.

Samozřejmě na druhou hodinu jsem se těšil jak malý kluk. Naopak jsem se snažil to nedávat tak najevo. Přeci nemohu nechat dopustit, aby mi někdo mohl říct „tak vidíš, jak se ti tam nakonec líbí!“ A taky mi v té době záleželo, co si lidé myslí, a tancování na průmyslovce nebylo zrovna in. Tím jsem se s tancem na dlouhou dobu beze slova rozloučil…

…dokud jsem nevyrostl z puberty… ehm, z puberty zřejmě nevyrostu. Co třeba: do doby, kdy mi už bylo tak nějak jedno, co si kdo myslí, a měl jsem spolubydlící, která taky chtěla tancovat. Takže se vyrazilo do pokračovaček klasiky. A speciálek. A ještě jednou. Až se sebrala a odjela do Polska. Nevím, jestli mi tím chtěla říct, že mi to moc nešlo či co?

Tak či onak, nevzdával jsem se a našel si kroužek, kde jsem pokračoval především se standardy. Problém však je, když člověk chce jít a užít si tancování. Standardy jsou dřina, i když krásná, s vážným obličejem bez možnosti přijít na párty a čapnout jakoukoliv sedící holku k tanci. Těžká situace pro chlapa bez taneční partnerky.

Naštěstí mezitím jsem dostal pracovní volňásky na matfyzácky ples 2014, kde byla miniškolička salsy. Moc se mi salsa zalíbila a chtěl jsem hned umět víc! Zadal jsem tedy do googlu (pardon!) kurzy salsy a konkurz vyhrál Marián. Takový český misionář salsy linei, konkrétněji New Yorku, taky zvané mambo.

Začal jsem však s LA stylem. Což mi teda bylo úplně jedno, neb na první salsa párty mi taneční partnerka řekla „slyšíš to? To je bachata, to se musíme taky naučit“, zatímco jsem si dál jel první naučené kroky salsy a neslyšel rozdíl v hudbě. Však osm dob tam bylo!

Postupem času jsem se naučil rozpoznat rozdíl mezi bachatou a salsou. Narazil jsem však na další problém – neexistuje jen jedna salsa, ale dva základní styly. Salsa linea a salsa cubana. To jsem pochopil po tom, co mne jedna slečna pochválila slovy „to nebyla úplně špatná linea na to, že hráli kubánu.“ No kdo se v tom má vyznat?! :-)

Tak jsem se rozhodl vyrazit do zahraničí a zlepšit se. Dostal jsem doporučení na Šibenik. Velký festival s báječnými tanečníky po celý týden na pláži. Vyrazil jsem a neskutečně si festival užil. Zatancoval jsem si i s nejednou hvězdou salsa světa! Tam také proběhl můj switch z LA na pokročilejší NY styl. Byl to sice můj plán, ale stejně jsem srabsky u první slečny chtěl začít s LA, jenže to tancovat nechtěla a bylo vymalováno.

Festivalová atmosféra mi natolik chyběla, že den po návratu jsem se přifařil k české chlapské reprezentaci na ruském festivalu v Rostově. Zaslechl jsem něco o krásných šikovných holkách sedících kolem parketu, protože nemají s kým tancovat. Což je pravda a nedá se popsat. Snad jen – jakmile jsem se dozvěděl o jejich výletě na Varšavský festival, ihned jsem koupil vše potřebné, abych nechyběl!

No a takhle jsem se dostal k tancování, především lineové salsy. Až mi nyní salsa diktuje, kam poletím. :-)

Jedno mne však trápí – nemáme u nás doma dostatek míst a lidí, kde a s kým lze lineu tancovat. Aneb jakmile se člověk jednou namlsá v zahraničí, nesnadno se dokáže smířit se situací doma. Proto pokud máte zájem salsu zkusit, najít si v tancování zálibu a rozšířit českou komunitu, usnadním vám hledání dobrých lektorů. Po internetu je totiž spoustu kurzů, ale následující lektoři jsou kvalitní!