Apple ovečka ze mě nebude

Připojit externí monitor či projektor. Nic. Otevřít nějaký konfig, který nic neumí, a v něm zkusit něco poklikat. Nic. Otevřít vyhledávač a zjistit jak spustit v konzoli xrandr. Aha, tady není ethernet a Wi-Fi na tomhle stroji prostě nefunguje. Zkusit tedy jen s helpem. Nezapomenout na restart počítače. Po deseti minutách může konečně meeting začít. Nedej ale Bože, aby se moc kecalo a notebook se uspal. To pak může začít test na zapojení kabelu znovu.

Takhle nějak bych popsal moji spokojenost s Linuxem. Ono by to s Ubuntu nebylo zlé, jenžě směr Canoncialu se mi přestal líbit několik verzí zpět a tak jsem odkázán na čistý Debian. Pokukoval jsem tedy na desktopu po alternativě. Jelikož se konzole nemohu vzdát a mluví se o tom, jak ty stylové notebooky fungují jak mají, bylo jasno.

Při výměně firemního notebooku jsem s radostí odnášel Dell a zpět si nesl MacBook Air. Taková ta bílá placka s průhledným tvarem nakousnutého jablíčka.

Radost ale rychle opadla. Potřeboval jsem napsat zavináč. Taková jednoduchá věc. AltGr + V. Umí to jak Windows, tak Linux. Mac bohužel ne. Ověřil jsem, zda mám nastavenou českou klávesnici (ano, jsem jeden z mála programátorů, který používá českou klávesnici). Mám. Přešel jsem tedy na internet, abych zjistil, že apple fóra navštěvuje spoustu applistů a tak se rychle dozvím, že na Windows to je AltGr + V a ať se vykašlu na Apple.

Moc jsem taky nepochopil druhý Ctrl pojmenován Cmd a proč je funkce jedné klávesy na Macu rozdělena do dvou. Víc mě teda trápí, že většina příkazů se dělá s Cmd o dvě klávesy dál. Zvyk je železná košile a často něco mačkám a ono se nic neděje. Což je teda ještě ten lepší případ…

Kolegové měli samozřejmě děsný výtlem, jak neumím ovládat počítač a připomínám jejich babičky, které také neví jak napsat zavináč nebo zkopírovat text. Jen se smějte, chuligáni!

Abych však řekl i nějaké pozitivum, připojit monitor je super. Funguje jak má. Moc se mi líbí, že po odpojení a připojení externího monitoru vrátí okna na plochy, jak byly před tím. Šikovné. Škoda jen, že se teď stydím při promítání psát… pro jistotu jsem zamítl live programování při školení.

Mimochodem taky se vám, vám kdo používate Mac, Mac občas přeřekne? Vlastně ne občas, neustále. Vždy mi místo „Your system was updated just right now! You can work without interruption.“ napíše hlášku připomínající okna: „Hey, install me! Right now or I will notice you again in 24 hours. By the way restart is needed.“


Sice mám toho ještě hodně, čím bych si mohl rýpnout, ale raději nebudu pokračovat. Náboženství Apple je dost rozšířené a nemusel bych dobře dopadnout. :-) Uzavřu to celé takto: Mac není špatný stroj, domů bych si ho však nekoupil. Jsem ale rád, že jsem si ho osahal. Protože čím víc jsem toho zkusil, tím mi je více jedno, co používám. Pak nemám problém doporučit někomu zařízení, proti kterému mám spoustu připomínek.

Lumia – klasická Nokie v nové době

Dostala se mi do ruky Lumie. Čekal jsem, že mi tento telefon sedne, protože Windows Phone vypadá zajímavě, hezky, svižně, … a opravdu to tak je. Než jsem chtěl něco trochu víc.

Myslím, že pro napsání tohoto blog postu je jedno která Lumie, protože nebudu psát o technických parametrech, ale kdyby to náhodou jinde bylo jinak – konkrétně Nokia Lumia 620 s Windows Phone 8.0.

Vezmu to stručně:

  • Možná to je jen zvyk z Androidu, ale proč tlačítko lupy vždy otevře browser? Moc jsem nepochopil, proč pro hledaní v nějaké aplikaci musím hledat jiné tlačítko dle nálady programátora. A už vůbec nevím, kde hledat obsah v telefonu.
  • Když už jsem u hledání, jaksi nastává problém s češtinou – se slovem cestina češtinu nenajdu. V žádném hledání, které jsem zkoušel. (Zadávat diakritiku je opruz.)
  • Na telefonu dělám překlepy docela často, kór na základní klávesnici Lumie. Trvalo mi týden zjistit, jak se posouvá kurzor, abych mohl chyby po sobě opravovat. Nenapadlo mě, že výběr je tapnutím a posun přidržením. Je dobré zkoušet nové věci, ale někde je lepší se držet zaběhnutých nepsaných pravidel…
  • Docela zajímavé na klávesnici je také to, že nejde skrýt, pokud je aplikace jedno velké textové pole (třeba e-mail). Pokud si chci e-mail před odesláním přečíst na větší ploše, mám smůlu. Omlouvám se, toto není pravda. Jde skrýt šipkou zpět. Taková možnost mě opravdu nenapadla.
  • Naopak ikonky v horní liště se skrývají rády. Nejprve se mi to zdálo zajímavé, že se zobrazují jen ty relevantní na určitých místech, ale spíš mi vadí, že nevidím, zda používám Wi-Fi či nikoliv, případně kolik mi zbývá šťávy atp.
  • Hbitost telefonu není taková, jak se může zdát. Vše vypadá svižně a na takovém levném telefonu mě to mile překvapilo. Bohužel je způsobeno délkou animace – přistihl jsem se, jak často čekám, až se něco doanimuje, abych mohl pokračovat. Přesně tohle nemám rád u HTC s jejich Sense.
  • Také jsem si všiml, že maximální rychlost scrollování je pomalá, kór když všechny programy a nabídky jsou v jednom dlouhém seznamu. U Androidu mohu dvojím pohybem prstu přejet na konec dlouhého seznamu raz dva.
  • Očekával jsem stabilní systém. Lumii používám týden jako sekundární telefon (tedy ne často) a za tu dobu se mi třikrát sekla…

Další seznam se týká aplikací, které Nokia ani Microsoft úplně neovlivní. Pro mne osobně jsou ale také nedostatkem:

  • E-mailový klient nemá žádnou možnost přesunout poštu do archivu, což je pro mě velmi důležité.
  • Kalendář si neporadí pokud u Google používám více kalendářů – synchronizuje se pouze ten hlavní.
  • Absence Google služeb.
  • Absence aplikace typu Pubtran.

    Abych ale jen nekritizoval – Windows Phone se mi líbí. Vypadá hezky a má líbivé animace. To jsou věci, které Microsoftu vždycky šly. Jsou zde i zajímavé nápady, ale musí se ještě systém na některých místech poladit, aby byl celkový dojem dobrý. Věřím však, že se to s dalšími vydáními bude zlepšovat.

    Dříve, když se mě někdo zeptal, jaký telefon si má pořídit, který je dostatečně blbovzdorný, doporučoval jsem iPhone. Před týdnem jsem doporučení už změnil na Windows Phone. Je to stará dobrá Nokia v nové době smartphonů.

    No a já osobně zůstanu u Androidu. Tím jsem si vyřešil otázku, z čeho přejít ze stařičkého Desire HD – pravděpodobně na Nexus 5.

    Chromebook Pixel

    Už je to nějaký pátek, co mám Chromebook Pixel. Přesně od konference Google I/O, kde ho dostávali všichni účastníci. Chtěl jsem na něj napsat recenzi již dávno, ale vždy jsem úplně nevěděl, jak to podat. Chvíli jsem ho zbožňoval, chvíli jsem ho chtěl vyhodit z okna. Tak snad už nastala správná chvíle…

    Názor na koncept Chromebooků

    Zřejmě bude fér nejprve prozradit, že když jsem se prvně doslechl o prvním Chromebooku, úplně mě to nadchlo. Přeci je super mít notebook, za který se nemusí dát několik tisíc najednou, v ceně je upgrade, základní internet a o data se nemusím bát.

    Znamená to sice doživotní měsíční platbu, ale kdo koupil notebook, který vydržel opravdu dlouho bez upgradu (a hlavně upgrade nepotřeboval)? Také to znamená, že je člověk s Chromebookem nucen dávat data do cloudu, ale není to, co chceme, a dobrovolně už děláme?

    Tedy jsem fanda. Vidím tam ale menší háček – internet. Bez konexe nebo s velmi pomalou konexí je takový přístroj vhodný většinou jen na podložení stolu. Až však jednou bude dobré pokrytí LTE, věc se bude mít jinak.

    První zátěžový test

    Sice jsem se na Google I/O těšil na nový smartphone, ale Chromebook mě také potěšil. Žádný notebook jsem totiž neměl, dlouho jsem nějaký hledal a nemohl si vybrat. Místo notebooku jsem měl tablet. Ten se ale na americké síti nechtěl nabíjet, takže Pixel dostal šanci mi být po boku na dovolené.

    Obával jsem se, že Chromebook neobstojí a raději zajdu koupit schopnější el. redukci. Trochu to urychlím: nekoupil jsem ji. Nebylo třeba. Velice mě překvapilo, co takový předražený prohlížeč zvládne. Ono totiž co člověk potřebuje?

    • Mapy – Google Maps či mapy.cz.
    • E-maily – Webových klienti často strčí ty offline do kapsy. Gmail může dokonce běžet offline.
    • Dokumenty – Tady přijde častější pisálek k úrazu, ale pokud postačí Google Drive, opět funguje též offline.
    • Poznámky – Pro poznámky nemá smysl startovat celý Google Drive. Na to tu je aplikace Scrachpad. Funguje ale tak napůl a u mě ji nahradila aplikace Google Keep, která funguje skvěle i offline.
    • Fotografie – Importovat z fotoaparátu lze velice jednoduše. Stačí připojit kabel a vyskočí nabídka, zda naimportovat fotografie na Google Plus. Zde už mohou začínat trochu komplikace – v době offline lze sice fotografie nahrát jen do zařízení a uploadvat je později, jenže disk má omezenou kapacitu (32 GB nebo 64 GB); nezvládne import RAW fotek; občas se to kousne na poslední fotce, i když všechny jsou v pořádku doručeny do cloudu.
    • Internet. Obsah.

    Vše se dá internetem zastoupit a je to podle mého názoru budoucnost.

    Co IT guys?

    Stejně tak programátorské editory jako například Codenvy či Cloud9 jsou budoucnost. Je velmi pohodlné si nakonfigurovat IDE jen jednou, otevřít všechny projekty jen jednou, a mít tento workspace dostupný kdekoliv. Možnost pokračovat na cestách kde jsem doma skončil.

    Ale jak říkám – programování v prohlížeči je budoucnost, nikoliv přítomnost. Prozatím výše popsaný scénář funguje tak napůl. Například Codenvy podporuje pouze vývoj webovek, které lze nakonfigurovat na Heroku, Google App Engine apod. Tedy použití nepodporované technologie či vlastního serveru vyřazuje Codenvy ze hry. Cloud9 je na tom trochu lépe – v beta verzi už má možnost mít workspace přes SSH. Tedy Cloud9 + vlastní server + tmux + SSH tunel = použitelné řešení. Stále to ale není ideální… Na malé úpravy však určitě postačující. Mimochodem, co jsem se bavil s CEO od Codenvy, prý také plánují SFTP sync s workspacem na vlastním serveru.

    Výše jsem psal SSH tunel. Ano, to je opravdu možné. Po odemčení developer módu stačí v crosh konzoli zadat shell a Linux na pozadí je otevřen. Odtud už se lze SSHčknout kamkoliv. Takže pokud stačí vim, vlastně nic víc není potřeba.

    Operační systém

    Dobře, a jde tam dát i něco jiného, třeba Debian, a mít tam oblíbené IDE? Ano, lze.

    Zkoušel jsem ChromeOS nahradit Debianem. Zkoušel jsem mít s ChromeOS paralelně XFCE. Oboje jsem rychle zahodil. Ani jedno se nedalo používat. Ono vše fungovalo, to ano. Důležité ale jak. Najednou touchpad už není tak awesome. Podsvícení klávesnice se už nereguluje. Problém s uspáním. Chybí podpora tak vysokého rozlišení. Umět přepínat zvuk mezi Display portem a jackem. A spoustu dalších drobností…

    Člověk by ani nevěřil, že ChromeOS je Linux. Popravdě v poslední době zvažuji opuštění Linuxu a přejít na Mac. Proč? Protože už mě štvou neustálé problémy například s připojením externího monitoru/projektoru. Na Macu či Windows jednoduše připojí kabel a vše funguje. Na Linuxu připojím kabel, musím dvakrát restartovat, hledat návod a hrabat se v konzoli. Nebo neexistence použitelného a funkčního grafického rozhraní. Not cool.

    Na ChromeOS mi jednoduše vše funguje. Otevřu víko a hned mohu zadávat heslo. Pokud byl notebook úplně vypnut, heslo zadávám po pár sekundách. Připojím kabel od externího monitoru a hned se rozšíří plocha. Připojím fotoaparát a hned mi nabídne naimportovat fotografie. To je cool.

    Na ChromeOS mi nic nepřekáží. Nic není navíc. Je tam toho tak akorát. Vypadá hezky. Prostě Chrome s trochu více nabídkami a panelem.

    Hardware

    Nechme software a pojďme se bavit, proč raději sedím u Chromebooku místo u desktopu? Nad touto otázkou jsem dlouho přemýšlel. Nejprve jsem myslel, protože to je nové a chci to prozkoumat. Poté, protože to je notebook a mohu se kdykoliv přemístit. Oboje je trochu pravdivé, ale hlavní důvod je jinde – displej, klávesnice a touchpad!

    Pokud nevíte, Pixel se jmenuje Pixel právě kvůli pixelům. Je jich hodně. Více než u retina displeje. A to je radost dívat se na takový obraz. Navíc je dotykový. Sice mi to občas přijde jako nevýhoda, když mi zrovna někdo vedle mne chce něco ukázat, ale pro takové mapy to je užitečné.

    Možná by měl dotykový displej větší smysl, kdyby se nepovedla klávesnice. Například u tabletu ASUS Transformer jsem moc ruce na klávesnici neudržel a spíše jsem matlal po displeji. Zde je to obráceně. Normálně mám problémy se spřátelit s klávesnicemi u notebooků, ale tato mi padla do ruky hned. Jen mě z počátku zarazilo nemožnost regulovat podsvícení klávesnice. Dnes, po tak dlouhé době, už vím proč – nikdy jsem to nepotřeboval. Just working. 

    Podobně touchpad. Nikdy jsem touchpad nepoužíval, raději jsem připojil myš. Velikost a gesta mi umožní, na co je i myš krátká. Nyní chápu, proč Apple vytvořil externí touchpad.

    A vzhled? Vypadá hezky. Stylově. Minimalisticky. Tak akorát. Stejně jako operační systém.

    Pokud někoho zajímá výkon, dobrá – zvládne vše, na co jsem si vzpomněl. Jen 4 GB paměti se mi zdálo málo. Ve skutečnosti se to projevilo jako problém pouze při experimentování s XFCE, kde se mi poté neustále něco killovalo pod rukama (protože mi běžela dvě grafická rozhraní).

    Celkově

    Tuto recenzi jsem začal psát už v červnu. Nespočetně krát jsem ji předělal. Dříve zde bylo více negativních poznatků, které se časem změnily na pozitivní. Lidé stojící za Chromebooky zřejmě vědí, co dělají. Jen uživatelé na něco takového nejsou ještě připraveni. Aspoň já jsem nebyl, i když se mi koncept při uvedení líbil.

    Chce to tedy čas a hlavně být internetově pozitivní. Pokud jste pro „mít data na internetu“ skeptický nebo si nechcete udržovat vlastní server, nejste cílovka. Počítače začaly jako konzole k serveru. Poté byla možnost mít celý server v krabici zvané desktop. Dnes se trend vrací zase k serverům. A já to chápu, to je přeci to, co chceme.

    Jen ta cena… $1299 bych za něj dobrovolně nedal. Jsem ale rád, že ho mám.

    Na závěr si můžete také přečíst moji odpověď na otázku „I'm a Windows baset internet-heavy power user. Should I move to a Chromebook?

    Má smysl školení Google Analytics?

    Má.

    Tečka.

    Co ještě chcete, vždyť už jsem odpověděl! :)

    Dobře, trochu to rozvedu. Několik měsíců zpět jsem se začal víc zajímat o čísla, která mi Google Analytics zobrazují, až jsem došel ke knize Webová Analytika 2.0. Kniha mě nakopla natolik, že jsem si hodně hrál s GA a sepsal menší blogpost. Netrvalo dlouho a až dostal jsem se až do lavice na školení GA od Jana Tichého.

    Nejprve jsem váhal, zda se školení zúčastnit. Přeci jen jsem měl načteno a rozhraní jsem už znal velmi dobře. Rozhodl jsem se však zajít, protože od napsání knihy už nějaký pátek uběhl a třeba se dozvím o problematice taky trochu z jiného pohledu.

    Pokud bych přišel bez jakýchkoliv znalostí, bylo by celé školení vynikající. Aspoň myslím podle tváří ostatních účastníků, kteří tam tak přišli. Bylo dobře vysvětlováno bez technických pojmů, takže by to dokázal pochopit opravdu každý; to mě opravdu překvapilo. Sice pro před školením neznalé ještě čeká dlouhá cesta a někteří budou potřebovat opáčko, ale to je v pořádku. Lepší více informací než minimum. (Dokonce mají slevu pro opáčko.)

    Co tedy člověk, který se v GA už nějakou tu chvíli pohybuje a zajímá se o analytické nástroje více do hloubky? I ten si tam najde své. Jen začátek školení bude trochu nudný. Docela brzy se ale člověk začne dovídat i u těch základních věcech drobnosti, které je dobré vědět.

    Nejde pouze o to, jak pracuje konkrétně GA a jak tam něco naklikat. Ale také o to co a jak sledovat. Jak si čísla dát do kontextu s tím, o jakou aplikaci se jedná a jak se u takové aplikace uživatelé chovají. I když se může něco takového zdát jasné, i malý nový detail může přispět k velký nápadům na lepší reporty.

    Já jsem si například ze školení odnesl:

    • Udělat si report s bounce rate / výstupními stránkami pouze se stránkami, kde je to opravdu špatně. Typicky detail produktu, košík nebo jiná stránka v procesu, nikoliv informační stránka jako kontakt.
    • Za dveřmi je nový způsob segmentace, kde půjde segmentovat uživatelé například podle tržby nebo podle první návštěvy. Těším se! Více 1. října na Google Analytics Summit.
    • Tip jak si přes filtery opravit nastavení utm_medium (cpc, banner, email, …), pokud není nastavené či je, ale špatně.
    • Do grafu si lze zapisovat poznámky!
    • Nebo jak vlastně GA detekuje kam návštěvníka zařadit (utm_source & utm_medium), jaké to má dopady a že existuje Multi-Channel Funnel.

    A několik dalších drobností.

    Takže jak píšu na začátku – má. Tedy pokud nejste guru nebo blízko tohoto titulu, samozřejmě. ;)

    WebExpo 2013

    Buď sleduju webové novinky velice dobře, nebo sekce vývoje na WebExpu upadá a nebo o vývoj u nás není jednoduše zájem. Nevím. Každopádně WebExpo mi letos vůbec informačně nesedlo a bude tak zřejmě poslední, které jsem navštívil. Raději vycestuji do zahraničí, protože nevěřím, že mi novinky neunikají. Stačí si vzpomenout na letošní Google I/O, které mi dalo hodně.

    Možná, že kdyby se nezavedla angličtina jako jediný jazyk, bylo by to celé jinak. Čeští přednášející neovládající angličtinu na dobré úrovni totiž skončí u toho, že se snaží co nejvíce naučit, používají jen jednoduché věty, raději se nepouštějí do složitějších témat a netrumfnou si zavtípkovat či jinak oživit přednášku. Pak to celé probíhá nudně bez zajímavých informací. Jednou jsem musel úplně přestat vnímat, protože to prostě nešlo. A těch pár zahraničních celebrit celou konferenci nezachrání.

    Navíc je smutné, že ani pořadatelé se s angličtinou neumí moc poprat. Že Václav Stoupa anglicky moc neumí mě překvapilo, ale to se dá prominout. Co mě opravdu šokovalo byl například uvaděč v development hall. Jako pobavili jsme se, to jo, za cenou konference jsem si však představoval trochu něco jiného.

    Trochu víc profesionálního. Cena se každým rokem přibližuje víc a víc k velkým profesionálním konferencím, ale samotná kvalita se nikam neposouvá. Sice se každý rok vyřeší několik problému z předchozího ročníku, bohužel se objeví zase jiné vady. Abych byl konkrétní:

    • Každým rokem je množství jídla snad menší a menší. Navíc si není kde sednout. Sice pizza minulý rok byla otřesná, ale aspoň se dala sníst ve stoje. Snad nejlepší byla menza.
    • Prohození barev místností nebylo vůbec šťastné. Nebyl jsem jediný, kdo se dostal nechtěně do špatné místnosti. Bych opravdu rád znal důvod…
    • Když už u dveří někdo sedí a hlídá pásky, mohl by také ty dveře otevírat a zavírat. Jako bonus by mohl účastníkům říkat kterým vchodem je vhodné jít (vědět na které straně je více místa). Je velmi otravné když bambilionkrát během minuty dveře bouchnou.
    • Mimochodem ty pásky… k čemu mám visačku, když se s ní nikam nedostanu? A proč mám smůlu, když se mi páska roztrhne a ztratím ji? Zde by mě taky hodně zajímal důvod takového řešení.

    Vše by se dalo odpustit, kdyby se cena vstupenky nezvyšovala nebo kdybych odešel informačně nabit.

    Každopádně díky WebExpu za minulé ročníky a ať se daří! Pro mě už to není.

    UPDATE: Aby nebyl blogpost tak negativní, přidávám ještě seznam přednášek, které mě zaujaly:

    Základ webové analytiky

    Vždy jsem žil s vědomím, že webová analytika není nic složitého. Jednoduše se u Google Analytics zaregistruje účet, vygeneruje se JavaScrtiptový kód a… a hotovo. Měří se. Co víc je potřeba? Předgenerované grafy už ukáží vše potřebné. Návštěvnost. Kdo na moji stránku odkazoval. Jaký operační systém a browser byl použit. Dokonce ještě víc.

    Jenže to jsem se ještě nikdy nestaral o web, který má vydělat. Vše se změnilo s BOObook.cz, kde jsem začínal mít otázky typu „proč vidím v administraci tolik opuštěných košíků?“ Navštívil jsem administraci Google Analytics a přemýšlel, jestli se tam něco dozvím. Samozřejmě jsem se dozvěděl velké kulové, protože jsem nevěděl kde a co hledat. V tento okamžik jsem si řekl, že je na čase si přečíst něco o analytice.

    Ještě než ze mě stihlo vyprchat nadšení pro čtení, okamžitě se mi do ruky dostala kniha Webová Analytika 2.0: Kompletní průvodce analýzami návštěvnosti. Ve stručnosti bych tuto knihu popsal asi takto: chyba, že jsem ji nechal jen tak válet u spolubydlících v knihovničce a nepřečetl jsem si ji už dřív. (Možná to nebude knihou, spíš že jsem nechal toto téma tak dlouho bez bližšího prozkoumání.)

    Jen letmý náhled do problematiky mi rychle otevřel oči a po nijak náročném nastavení analytického nástroje jsem začal mít ty správné otázky. Pravděpodobně ne ty správné, ale minimálně správnější než dříve. Původní otázka se mi přetransformovala do podoby: „proč tento uživatel přišel na toto klíčové slovo, dostal se na tu správnou stránku, vložil knihu do košíku a nedokončil nákup? Kolik dní průměrně trvá od první návštěvy po konverzi? Byl tu už tento návštěvník znovu?“ To jen díky pár stránkám knihy a sledováním správných reportů správným způsobem.

    A o tom zde chci mluvit. Předat základní tipy někomu dalšímu jako já – někomu, kdo se o webovou analytiku nemusí zajímat naplno, ale přesto potřebuje znát základní věci a nemá chuť číst jakoukoliv knihu o tématu.


    Bounce rate (nebo také míra opuštění). Velmi důležité číslo. Je dobré toto číslo držet nízko, protože se jedná o procento návštěvníků, kteří přišli a hned zase odešli. Proč se tak stalo může být spoustou okolností:
    • Návštěvník mohl přijít na špatné klíčové slovo. Pak je potřeba zvolit vhodnější texty, aby nelákali na něco, co není pravda.
    • Pokud zdroj návštěvnosti vedl z reklamy – co reklamní text, koresponduje s webem?
    • Na kterou stránku se návštěvník dostal – není web náhodou blbě strukturován a vyhledávač ho poslal na špatnou stránku? Neposíláte lidi na homepage místo na konkrétní stránku (lidé hledat nebudou)?
    • Nepřišel návštěvník z mobilu? Co třeba datová velikost, nedošel návštěvníkovi po čase načítání FUP?
    • Je také pravděpodobné, že si návštěvník jen otevřel záložku ráno a dostal se k ní až večer.

    Je tu spoustu otázek, které vedou na zajímavé reporty. Inspirujte se a naklikejte, co se hodí. Minimálně je však dobré bounce rate hlídat, občas se proklikat do střev analytického nástroje, najít odpovědi a případně problémy rychle vyřešit.

    Slyšel jsem však, že v případě e-shopu je bounce rate 30 % velmi dobré číslo, pod které je těžké se dostat. Hodně taky záleží na typu aplikace; v případě LunchtimeAnděl.cz mám bounce rate kolem 90 % (vůbec se divím, že číslo není ještě vyšší). Tedy jinými slovy chci říct – před stanovením závěru dosadit čísla do kontextu. Někde to může být dobře, jinde nikoliv. (Dosadit čísla do kontextu by se měly dělat pro celou webovou analytiku, nejenom bounce rate.)

    Už jsem se tedy zmínil o landing page (vstupní stránka). Pokud návštěvník neprovedl žádnou konverzi, či dokonce ihned zavřel okno prohlížeče, landing page může prozradit, které stránky jsou problematické a je potřeba je upravit. Snad všichni dobře víme, že každá stránka musí jasně říct, o jakou webovou aplikace se jedná, kde se v rámci aplikaci nacházím a co tam mohu dělat, resp. k čemu daná stránka slouží. Najděte ty problematické!

    Z jedné strany je landing page, ze strany druhé je exit page (výstupní stránka). Osobně nevím co mi může říct skvělého, takže exit pages nesleduju. Exit page lze však například v případě e-shopu využít na sledování opuštěných košíků. Mám report, kde vidím všechny návštěvy, které zavřeli okno prohlížeče na stránce s košíkem. Tyto návštěvy dále mohu zkoumat – z jakého zdroje přišly, na jaké klíčové slovo, jaká reklamní kampaň, … a mohu se dozvědět, co jsme udělali špatně.

    Když už jsem to nakousl, budu pokračovat s traffic source. Oblíbil jsem si v této skupině takovéto grafy a tabulky:

    • Graf se zdrojem, kde vidím, zda se jedná o přímí přístup, z vyhledávání, z placené reklamy nebo z přátelených webů či sociálních sítí.
    • Přes jaká klíčová slova se návštěvník na web dostal (občas se člověk dobře pobaví, například „erotické povídky ve formátu .prc“).
    • Na kterou stránku byl odkázán (viz výše, jen si odfiltrovávám přímé přístupy).
    • A z jakých oblastí návštěvníci jsou.

    K tomu přímému přístupu bych chtěl přidat, že takové návštěvy jsou důležité. Jedná se totiž o takové lidi, kteří mají web v záložce, zapamatovali si ho nebo dostali doporučení od známého a podobně. Tedy samé pozitivní přístupy.

    Další zajímavá metrika je jak dlouhé návštěvy jsou – engangement. Sice nejsou moc přesné (stačí si uvědomit, že uživatel mohl při brouzdání webem dělat ještě něco jiného – třeba pracovat :)), ale stejně mě toto číslo zajímá. Mám alespoň představu jestli jsem uživatele zaujal natolik, aby na mé stránce zůstal déle.

    Pokud porovnám LunchtimeAnděl.cz a BOObook.cz – více strávíme výběrem knih než výběrem jídla. Musím ale upozornit, že pokud uživatel navštíví pouze jednu stránku, délka návštěvy je nula. Nic. Což v případě jídelníčku dosti zkresluje čísla.

    Conversions (konverze). Vlastně to nejdůležitější. V ideálním světě by conversion rate byl 100 % a byli by šťastní všichni návštěvníci i autoři webové aplikace. Konverze znamená, že návštěvník našel, co hledal. Ať to bylo už cokoliv. S konverzemi se pojí cíle (goals). Určitě doporučuji si sednou, zamyslet se co je vlastně smyslem webu (to by tedy mělo být jasné než se začne web vyvíjet!), sepsat to, zadat do analytického nástroje a začít měřit, že web opravdu splňuje, co má.

    Pro elektronický obchod je jeden cíl jasný – provedení nákupu. Tím to však nekončí, cílů může mít každý web spoustu. Pro inspiraci popíšu cíle pro BOObook.cz:

    Jeden cíl jsem zmínil, dalším je proklik na stránku s informacemi o obchodě. Kontakt, o nás, nebo jakákoliv podobná stránka sdělující informace. Proč něco takového může být jako cíl? Nu protože zákazník mohl přijít jen omrknout kde máme pobočky (to tedy není náš případ) nebo sehnat e-mailovou adresu či telefonní číslo, kde se může optat na další informace. Může se to brát i tak, že se zákazník o nás zajímá.

    Jelikož newsletter je stále nejlepší lákadlo pro provedení dalšího nákupu, máme další užitečný cíl. Třeba zákazník neprovede ihned nákup, nebo si nepřečte nic o nás, ale zato se přihlásil k odběru novinek a máme tak ještě lepší příležitost mu nabídnout něco, co neodmítne. Proto pouhé přihlášení k newsletteru má velkou hodnotu a zasloužený cíl.

    U některých e-shopů může být zajímavé nastavit si jako cíl založení účtu. Pokud si uvědomíme, že sami si jen tak nikde účet nezakládáme, pravděpodobně založení účtu je dobrá věc, která by měla být započtena jako konverze.

    Myslím si, že pokud bude zákazník na našem e-shopu déle než několik minut, jedná se také o konverzi. Protože web pravděpodobně zákazníka nevyděsil a je šance, že si za strávenou dobu na webu zapamatoval i náš název nebo si nás stihl poznamenat. Je to ale trochu ošemetné – co když návštěvník jen něco hledal, nemohl to najít a nakonec odešel rozhněván a už se nevrátí? To pak výhra rozhodně není. S tím se musí počítat, brát číslo s rezervou a aktivně v haldě dat hledat nespokojené tváře.

    Jelikož BOObook.cz obsahuje knihy zdarma volně ke stažení, pro nás cíl je i když si návštěvník knížku stáhne. Přeci jen to byl jeden z důvodů, proč web máme. Pro sledování takového cíle je potřeba nová metoda – events. O tom později.

    To jsou všechny cíle. Nyní mi stačí otevřít cíle a hned vidím, kde máme nedostatky a na co se zaměřit. Inspirujte se, ale nekopírujte. Každá aplikace (i e-shopy) se potřebují zaměřit na něco jiného. Záleží o co se jedná, co je smyslem aplikace a co přinese peníze. Například pro LunchtimeAndel.cz nemám žádné cíle. Resp. zajímá mě pouze návštěvnost a že aspoň někdo využívá funkci náhodného jídla. :)

    Jako třešnička se hodí sledovat použité technologie pro dosažení webové aplikace. Tím se dají zodpovědět otázky typu „má smysl dělat další optimalizace pro mobilní telefony?“ případně „pro jaké mobilní rozlišení je potřeba to nejvíce vyladit?“ nebo „mohu použít featury, které jsou až v IE10?“ apod.

    Events (události). Díky událostem nabízí webová analytika spoustu dalších zajímavých možností. Integrace je velice jednoduchá, v případě Google Analytics stačí jen přidávat do pole _gaq další položky. Nejlepší bude asi příklad:

    Pokud má web vyhledávání, je velmi užitečné sledovat co návštěvníci hledali a nebyly nalezeny žádné výsledky. Autor webu může zjistit, že mu například vyhledávání nefunguje nejlépe, nebo zjistí, jaký obsah návštěvníci chtějí a snažit se ho sehnat. Jak s daty naložit pak záleží případ od případu. A jak něco takového dostat do Google Analytics? Jednoduše přidáním řádku JS kódu:

    gaq.push(['_trackEvent', 'Search', 'ZeroResults', 'there is nothing for this query']);

    Více o zaznamenávání událostí v Google Analytics přesměrovávám do dokumentace.

    Tím se mohou sledovat různé věci, třeba stažení knih, které nepřesměruje na žádnou děkovnou stránku, přes kterou by se stažení zaznamenávalo.


    Toť vše.

    Ve skutečnosti se nejedná zdaleka o vše. Jen o naprostý základ. Dál ale nemá smysl, abych něco psal, protože o webové analytice moc ještě nevím. Raději si běžte přečíst nějakou knížku od někoho zkušenějšího, třeba tu Webovou Analitiku 2.0.

    Výběr přednášek z Google I/O 2013

    Sice trochu pozdě, ale přeci jen. Aneb když se zapomene blogpost v „draftu“ a zapomene se publikovat.

    Na Google I/O 2013 mě zajímaly hlavně novinky z webových technologií, takže jsem pobýval převážně v sále 10, ve kterém právě takové přednášky probíhaly. Byl jsem se podívat i jinde, na Google Glass (přednášku Developing For Glass nedoporučuji  moc nového se z ní člověk nedozví a ten přednášející mě iritoval s jeho humorem), na Android, YouTube, Google+ a další. Žádné přednášky z těchto sekcí mě však nezaujaly tak, jako ty z webových technologií. Možná mě už jen unavuje poslouchat u každé Android přednášky kolik lidí si aktivuje nový Android telefon právě teď a tak podobně.

    Trochu mě překvapilo, co se na webu vše děje. Sice toto téma aktivně sleduji, ale stejně jsem byl překvapen, co se to všechno doslýchám.  Což je tedy dobře! Přeci jsem nejel takovou dálku jen abych si poslechl, co už dávno vím. Nu a tady níže je seznam videí, které podle mne stojí za zhlédnutí! Tak hezký víkend.

    Nejprve dvě přednášky o Web Components…

    …poté jedna odlehčující přednáška na téma dotykového webu…

    …a nesmí se zapomenout na nějaké optimalizace. Všichni přece chceme rychlý web.

    Windows 8 ani omylem

    Vědět dřív to co vím teď, všechny známé bych varoval před upgradem na Windows 8. Přínáší to totiž poměrně závažný problém – kompatibilita.

    Celé to vzniklo tak, že děda dostal k licenci sedmiček slevu na Windows 8. A ne zrovna malou, aneb nekupte nový operační systém od Microsoftu za čtyři stovky. Tak se taky stalo a krásně fungující sedmičky nahrazovaly kostičky.

    Ještě než budu pokračovat, menší problém jsou i samotné kostičky. Nad tímto krokem jsem se pozastavoval už u prvních informací o Windows 8. Proč je sakra metro na desktopu? Vždyť to je nepoužitelné… To jsem však ještě nezkoušel a tak jsem si říkal, že třeba to je jen o zvyku. Gnome 3 je také jiné a musím říct, že to je lepší než klasické prostředí.

    Ne, není to o zvyku. Je to postavené na hlavu. Kdo si v Microsoftu sakra myslí, že je dobré vypínat počítač najetím do jednoho rohu, poté se držet u strany (protože jakmile se vzdálíte, meníčko zmízí), najet až na nastavení (protože to je přece logické, že v nastavení je vypnutí počítače) a tam kliknout na vypnout? A pak ještě jednou. A pak čekat až se nainstaluje bambilion aktualizací; to už je však známý příběh.

    Celé metro není na desktopu vhodné. Posouvat se do strany, plýtvat místem, přepínat se mezi dvěma rozhraními, atd. To není to pravé ořechové. Takže v tom legu se využívá pouze jedna věc – proklik na klasický desktop. Nejeden člověk se mě ptal, jak tuhle otravnou obrazovku odebrat. Netuším. Hrál jsem si s tím přes hodinu bez výsledku. [Pokud to lze, dejte mi prosím vědět a já to hned pošlu všem, kteří to po mně chtěli.]

    No ale zpět k tomu hlavnímu problému. Fungující sedmičky teda nahradilo metro, které oznámilo, že trasa kompatibilita končí ve stanici běžný hardware a dál nejede. A nejede tam ani další spoj. Ani ten další. Žádný.

    Popravdě moc typů hardwaru jsem nezkoušel; co vím, tak klasické klávesnice, myši, reproduktory, mikrofon, externí a flash disky pracují v pohodě. Prostě ta klasika, do které nepatří tiskárny. Zřejmě tisk je luxus pro firmy, které se do upgradu nepohrnou, a tak nevadí, že z Windows 8 lze tisknout jen na dobré slovo. Jen když se tomu zrovna chce.

    Tiskáren jsme zkoušeli víc. Ani jedna se nechytala. Windows sám žádné základní ovladače nenabídl (no tak kde to žijeme?) a výrobce na nějakou podporu z vysoka kašle. Jelikož byla stejně potřeba nová tiskárna, začalo se pátrat po tiskárně s podporou nových Windows. Tohle by však nedal ani Holmes! Takovou tiskárnu jsem ještě neviděl.

    Zkusili jsme si prostě vybrat nějakou tiskárnu a podívat se na stránky výrobce, zda náhodou už ovladače nejsou dostupné a jen se zapomnělo na úpravu specifikace. Naštěstí jsme takovou našli a koupili. S radostí jsme ji zapojili a šli instalovat ovladač. Ale ejhle, pokaždé to spadlo s chybou.

    Sice to pak psalo, že tiskárna je nainstalovaná, ale tisk stejně nešel. Opravdu už netuším, co jsem s tím dělal, každopádně po třetím restartu se rozjela. Možná pomohla nějaká aktualizace, která mě otravovala při jednom restartu. A která se nepovedla nainstalovat.

    Nyní tiskárna tak nějak tiskne, ale nemám vůbec jistotu, že to není na dobré slovo, jako ta předtím. Uvidíme.

    Celý Windows 8 na mne působí jako Windows Vista. Nedodělek, které raději nepoužívat. Windows 7 je vlastně doladěná Vista. S Windows 9 to vidím podobně a proto doporučuju počkat a vykašlat se na jakékoliv slevy. Nervy jsou cennější.


    Moc se mi líbí, když v Linuxu (to je ten hrozný operační systém zadarmo) připojím tiskárnu a po chvilce se mi ukáže, že mohu tisknout. A pokud potřebuju lepší ovladač, zajdu na stránky výrobce a tam je jen jedna položka s Linuxem, takže se nespletu, který mám stáhnout (aneb bambilion verzí Windows a Mac OS).

    Stále mi nejde na rozum, jak něco zadarmo může fungovat mnohem lépe než něco placeného.

    Devel.cz 2013

    Je tomu týden, kdy proběhla druhá konference Devel.cz. Chtěl jsem se k ní vyjádřit co nejdříve, ale bohužel mi to psaní dříve nevyšlo. Pozdě, ale přeci jen... Možná jen proto, že první se mi opravdu líbila a těšil jsem se na pokračování, které mě však zklamalo. I když jsem si vstup neplatil sám, lituji těch peněz, které jsem mohl použít na něco lepšího. Ještě více lituji drahoceného času.

    První co na celé konferenci nechápu je čas oznámení. Tím nemyslím, že by mě newsletter v poledne vzbudil, ale že oznámení přišlo jen pár dní před konferencí. Skoro si říkám, že nejenom pozvánka nepřišla na poslední chvíli, ale že celá konference byla připravena na poslední chvíli.

    Díky tomu, že jsem na termín konference nic jiného naplánovaného neměl, mohl jsem na Dejvice dorazit, abych zjistil, že web s konferencí je otřesný. Optimalizace pro telefon žádná a informace kde se přesně koná taky nikde. Přitom tam je místa klidně i na podrobnou mapu. Informace, že se jedná o budovu FIT ČVUT je fain, ale ne každý ví, kde je. Případně vyvěšené cedule by byly taky nebyly k zahození.

    Organizátoři nezklamali a uvnitř se na cedule taky vykašlali. Aneb myslel jsem, že pití tentokrát nebude. Dokud na úvodu nebylo řečeno, v jakém skrytém koutku ho lze nalézt. Naštěstí aspoň u vchodu někdo stál a říkal, kde je šatna.

    Teď k samotnému obsahu. Zkráceně bych řekl „stálo to za prd“. Přínosná a zábavná přednáška byla snad jen ta, která se nezabývala žádným programovacím jazykem atp., od Patricka Zandla. Ostatní mi přišlo, no, vezmu to postupně.

    Dan Steigerwald mluví stále o tom samém. Este.js. Hodnotím ji jako lepší přednášku, protože dokázal uznat a říct, jaké chyby se dopustil na začátku, opravil ji a podělil se o nástroje, které mu s tím pomohly. Škoda jen, že za celou přednášku jsem se dozvěděl jen o existenci pár libek.

    Vojtěch Semecký… Ufff. Na jeho místě bych se moc nechlubil jak web, který lze udělat za pár večerů, dělal celých čtrnáct dní. A už vůbec ne řešením – XML převádět na JSON, aby ho Nette celé převedlo do HTML a jQuery skrylo prvky, které na dané URL nemají být vidět. Databáze nebyla použita, protože by do ní byla data pouze zapisována a zase čtena (wtf?) a nebylo generováno z XML rovnou HTML, protože co kdyby se později hodilo data nějak filtrovat (proto asi ten JSON; wtf?). Tohle nepatří na takovouhle konferenci.

    Předchozí přednášku jsem musel rozdýchat a tak jsem na přednášku od Davida Majdy a Josefa Reidingera dorazil se zpožděním. Nevypadala špatně, ale byla taková... nebylo řečeno nic neznámého.

    U další přednášky jsem přemýšlel zda už jít na oběd nebo počkat, zda se od Michala Illicha dozvím něco zajímavého. Měl jsem jít na oběd. Co to je strojové učení ví snad každý, případně kdo a kde ho používá by šlo říct během chvilky, nemusí to trvat půl hodiny. Druhá půlhodina (okecávka pár odkazů na knihovny) šla taky zkrátit na dvě minuty.

    Jelikož organizátoři nezařídili oběd a ani nedali vědět restauracím kolem, aby se připravili na nával, stihl jsem pouze konec přednášky Davida Grudla. Konec byl však dobrý, škoda že jsem ji nestihl.

    Michal Špaček měl dobrou přednášku. Škoda ale, že se o tomto tématu neustále mluví, a tím nepřinese na takové konferenci nic nového. Aspoň mě se to tak zdá.

    Během půl hodiny vysvětlit efektivní vývoj na iOS od Michala Vašíčka, který začal povídání o tom, jak první rok vyvíjel jen ve virtuálu a neměl vůbec tušení jak to má vlastně dělat… Rovnou jsem vypnul. Za půl hodiny se víc než základní Hello World nestihne a ten je k vidění snad na každé konferenci.

    Martin Malý mě velice zklamal. Od něj jsem čekal něco víc, ale pokračoval v duchu předchozí přednášky – tedy od něj jsem se dozvěděl to, co se dočtu na hlavní stránce CoffeeScriptu. Obohacené jen o to, na co si dát pozor.

    Potom jsem už odešel raději domů a netrápil se.

    Problém vidím hlavně v tom, že přednášky byly teoretické a chudé. Teorie se dá načíst z tutoriálů a dokumentace během pár minut. Nemusím kvůli tomu sedět celý den na nějaké konferenci. Mě hlavně zajímá praxe. Zkušenost s nasazením. Jaké jsou problémy. Co je dobré. Kdy je dobré danou technologii použít. A podobné věci.

    Příště si rozmyslím, zda se přijdu zase podívat.

    WebExpo 2012

    Opět jsem šel navštívit WebExpo a opět z něj mám smíšené pocity, které spolu tvoří neutrální stav. Celkově to není ani na kladné, ani na záporné hodnocení. Ale vezmu to trochu podrobněji, začnu obecnými věcmi.

    Jídlo: To byl podle mne tak nějak fail. Minulý rok v podobě menzy to bylo mnohem lepší ze dvou hlavních důvodů: množství a „čerstvost“. Jako promiňte, ale když normálně spořádám k obědu celou pizzu, tak se se třemi kousky opravdu nespokojím, natož ještě se studenými. V pátek jsem šel na oběd až po jedné obědě a jakmile jsem zjistil, jak to s obědem je, druhý den jsem šel už po jedenácté. Bohužel to nebylo o nic lepší; vždy pizza studená. Nemluvě u nemožnosti si k obědu sednout…

    Rychlost: Přednášky navazovaly ihned na sebe a byl tak problém mezi nimi cestovat, kór když některé přetahovaly. Nedaly se tak stíhat všechny začátky a nebo všechny konce včetně otázek. Tedy téměř ve všech přednáškách na začátku a na konci byl ruch, kdy se návštěvníci postupně odebírali už do jiného sálu. Myslím, že začátek se může klidně posunout o hodinu až dvě dopředu a tento čas rozdělit mezi přednášky jako rezervu.

    Internet: Pokud jsem se dostal na Wi-Fi, internet byl v pohodě. Jenže jsem měl pokaždé se na tu Wi-Fi dostat… Přišlo mi to skoro jako kdyby tam bylo málo IP adres a tudíž když bylo plno, měl jsem smůlu. Nebo prostě jen přetížený APčko. Nevím. Snad se zjistí, kde byl problém a do příště se vyřeší.

    Pozitivní věci: Ani nevím. Však to lidé z IT znají: když všechny systémy běží v pohodě, nikdo si na ně nevzpomene. :) Jednoduše zbytek konference byl fain. Byla mapka, dobré značení, vše srozumitelné aniž bych musel číst instruktážní mail, prý se překládalo z/do angličtiny, dobíjet šlo a tak. Každým rokem to je lepší a lepší, ale vždy se najde něco, co je potřeba do příště zlepšit.

    Tak a teď samotné přednášky…

    V pátek jsem hodně přecházel (tím se omlouvám všem, které jsem rušil) a začal jsem v business hall, kde měl přednášku John Vanhara s jeho Shipito. Popravdě mě velmi zklamal. Zajímavé informace řekl v podstatě minulý rok a letos jen řekl, že na Vánoce jim přetékal sklad a museli tak shánět plachty, protože v tomto obodbí nesvítí sluníčko.

    První páteční přednáška zaujala až „Social analytika: co nezměříš, nezměníš!“. Zajímavé zjistit jaké jsou problémy s měřením, jak se s tím poprat a potvrdit si, že na Facebooku lze nejlépe vydělávat odhlášením se (aneb nefunguje ani sdílení ani reklama).

    Samozřejme David Grudl nezklamal a měl opět jednu z nejvtipnějších přednášek. Ale s vtipem se nejlépe poukáže na problémy; konkrétně dependency injection a „Jean, podejte mi klavír. Mám na něm doutník!“ (= předávejte objektu jen to, co opravdu potřebuje). Sice mi tato přednáška nic nového nepřinesla, ale určitě spoustu jiným lidem přinese.

    Zbytek pátečního dne už byl takový nijaký. Nic o čem bych měl potřebu se zmínit. Zato sobota, ta byla nabitá. Poprvé jsem celý jeden den proseděl v jedné místnosti a to development hall.

    Sobota začala s přednáškou „Nepoužívejte Git jako SVN!“. Z této přednášky jsem si nic moc nového nepřinesl; nejpřínosnější pro mne bylo potvrzení, že Git umožňuje opravdu hodně a nejlepší je si udělat workflow podle způsobu práce. Jinak jsme se dozvěděli jaké jsou Git-flow, GitHub-flow a Medio-flow a že s pomocí rebase lze historii větvení upravovat, aby byla historie přehledná.

    Pak jsem se těšil na Jiřího Knesla s jeho soubojem frameworků. Dozvěděli jsme se, že pokud je to možné, nejlepší najmout Jakuba Vránu (pure PHP) a nebo naberat Nettaře. Ostatní frameworky (Symfony, Rails nebo Tii) dopadly nastejno. Je však potřeba si ale uvědomit, že v čistém PHP je to velmi nepřehledné a nový vývojář s tím bude mít spoustu práce pochopit kód. Taky je potřeba si uvědomit, že se jednalo o práci jednoho dne na čisté louce; po čase by čisté PHP nestíhalo a podle mne teprve pak by se zjistilo, jaký framework je dobrý – nejde jen o rychlý vývoj, ale také o udržovatelnost.

    K této přednášce bych se chtěl ještě všem omluvit, protože jsem se měl souboje účastnit také s frameworkem Django. Bohužel mi to nevyšlo a na poslední chvíli jsem souboj musel odříct. Abych to alespoň trochu odčinil, dal jsem si předsevzetí, že se na zadání nepodívám dokud nebudu mít volný den, kdy zadání vypracuju a výsledek odešlu Jirkovi.

    Dále následovala změna programu – místo Jana Tichého přišel Hooman Beheshti s přednáškou „Web Performance“. Přednášku jsem neviděl celou, ale byla velmi zajímává. Hooman poukázal na různé výkonostní problémy webovek, jak je zjistit a jak je řešit. Pár klíčových slov za všechna: CDN, komprese (HTTP, HTML, CSS, JS), cache (verzovat statický obsah), viewport (to co je na stránce dole nás zajímá až později) a další.

    Development hall pokračoval s přednáškou „Dart nudný a inovativní“. Co jsem si z této přednášky odnesl? Asi to, že je opravdu nudný. A také to, že ještě není vhodné ho nasadit, protože není finální verze; i když aktuální podoba se už moc měnit nebude, minimálně ne ty základní kameny. Kdysi jsem ho zkusil použít a nějak se mi nelíbil (hlavně kvůli nepodpoře v prohlížečích). Tato přednáška mě taky nepřesvědčila k jeho využití…

    Pokračovalo se s „Node.js: zápisky z fronty“. Nejvíce mě překvapilo, že výjimka, která probublá úplně nahoru, zabije server! Jinak to byla celkem normální přednáška pro někoho, kdo v Node.js ještě nic nezkoušel.

    Zato po „Úvodě do grafové databáze Neo4j“ jsem měl velkou chuť jít sednout si k počítači a vytvořit nějaký projekt, kde bych takovou databázi použil. Zajímavé, jak lze k datům přistupovat podle teorie grafů. Téměř všechny NOSQL databáze nesplňují ACID (atomic, consistency, isolated, durable) a tím dosahují té vynikající rychlosti. Neo4j však ACID splňuje. Další rozdíl od tradičních NOSQL databází je, že schéme od klasické relační databáze nezjednodušuje, ale naopak zesložiťuje. Z toho je vidět, jaké problémy je vhodné s Neo4j řešit – sociální sítě, doporučovací systémy, geoprostorové problémy a další.

    Nakonec jsem se těšil na Dana Steigerwalda a jeho „Este.js, evoluční JavaScriptový framework“. Dan o tom hodně psal, ale nějak jsem nechápal, co to vlastně přesně je. Teď už vím: je to rodina několika nástrojů – Google Closure, CoffeeScript, Mocha tests, Stylus, Node.js, Este.js library, MVC mobile ready a další. Ke všemu řekl proč použil zrovna to, co použil, a u všeho měl přesvědčující argumenty. Až na textový editor – podlě mě by mohl někde napsat doporučení, ale nijak ho neprosazovat, protože každý by si měl najít svou oblíbenou interakci se zdrojáky. Jinak skvělá přednáška.

    Toť vše. Z Twitteru jsem se dozvěděl, že byly ještě dobré dvě páteční přednášky: „Jak jsme upravovali Sport.cz“ a „Jak bojovat s prokrastinací?“, na které se chystám podívat ze záznamu. A na co bych doporučil se podívat ze záznamu? Tu je seznam:

    • Závislosti, injekce a vůbec (David Grudl)
    • Souboj frameworků (Jiří Knesl)
    • Web Performance (Hooman Beheshti)
    • Úvod do grafové databáze Neo4j (Michal Bachman)
    • Este.js, evoluční JavaScriptový framework (Dan Steigerwald)