Utrhli ti ruku?

Ráno vstávám jako obvykle kolem sedmé ráno. Co však v tento den nebylo obvyklé, bylo brzké vstávání Lenky. Přes léto lidé neprahnou po cvičení. Chtějí být někde venku, ještě lépe za hranicemi u moře. Takže Lenka málokdy opouští postel před osmou. Kdyby aspoň osmou, klidně i devátou a někdy ještě později! Trochu mě tím zlobí.

Každopádně, něco ji vyhnalo z postele tentokrát dřív. Já si zatím připravuju snídani. Mám v tom už vypracovaný přesný systém, který bych zvládl i po slepu. Přesto se nenechám ničím vyrušit, plně se soustředím na jídlo. Vlastně to je hlad, kdo mě každé ráno vykopává z postele. Lenka na tom často benefituje.

Takže, Lenka teda vstává a jde na záchod. To byste nevěřili, co se tam stalo! Viděli jste nějaké hororové sci-fi/fantasy snímky z osmdesátek a devadesátek? Třeba Vetřelce? Tak ten nejenom že lítá vesmírem a souká se potrubím na vesmírné lodi. Dostal se i do odpadního potrubí v Praze. Zalíbil se mu východ zrovna u nás a Lence tam utrhl ruku.

Aspoň to mě napadlo ihned, když vylezla, křikla na mě a blížila se ke mě jako hromádka neštěstí. Vlastně hromádka štěstí, protože jsem si uvědomil, že nesním. Už je ráno. A Vetřelci tady určitě nejsou. Tak jsem zkusil zhodnotit situaci ještě jednou a to mi napovídalo, že jde spíš o smích. Jist jsem si tím rozhodně nebyl. Raději jsem opustil svou snídani a šel zjistit, co se sakra děje.

Vyhodnotil jsem to správě v obou případech. Po téměř dvou letech snažení a pochybách a testech se to stalo. Stal jsem se tátou v očekávání.

A co na to já? Řekněme, že tento silný zážitek spustil v Lence všechny emoce. Včetně emoce, jako když jí někdo trhá ruku. V mém případě všechny emoce sbalily kufry a zůstal mi (údajně) nejvíc neutrální vyděšený výraz, co lze (ne)vytvořit. Aneb už vím, jaké to je mít radost a zároveň být vyděšen až na půdu.

Poprvé to je asi silný zážitek pro každého. Podruhé si to Lenka nechala chvíli pro sebe. Prý protože jsem byl v práci celý den či co. Výmluvy. Měl jsem vyzvednout v lékarně speciální věc, která mi měla napovědět. Hm. Zkoušela házet (údajné) udičky dál. Další den mě týrala otázkami, co budeme dělat až za několik týdnů či měsíců. Abych to měl rychle za sebou, souhlasil jsem s rozšířením tanečního maratonu o večeři a šel posílat peníze. V tom mě zastavila, že to s těmi všemi maratony budeme muset ještě přehodnotit.

Tentokrát nikdo nic Lence netrhal a já zůstal přirozeně bílý, nikoliv jako stěna. Jsme připraveni.