•
2 min. čtení
Založil jsem si u Komeční banky účet, spokojeně odjel domů a zapomněl si na pobočce dokumenty. To naštve, ale o tom vám tu vyprávět nechci; chci si postěžovat o tom, jak mají řešené internetové bankovnictví, přesněji přístup k němu.
Jako první mě naštvala nutnost mít certifikát. Bez certifikátu ani rána! To znamená (v podání KB) mít nutně nainstalovanou Javu (což o to, tu já tu i mám), jenže ten jejich software mi vytěžuje jedno jádro na maximum a po minutě/dvou shodí všechny taby, na kterých je Komerční banka. WTF?! Napočítal jsem do tří a řekl si, že to přežiju, že do banky budu chodit přes jiný prohlížeč, než je Chromium; našel jsem Operu (a jak ta se na mém počítači vzala?) a ta, zdá se, jakžtakž funguje.
První problém jsem překonal, jdu dál. No hádejte, o klik později mě zase rozhořčili – prostě si drze dovolili vytvořit adresář, kam bude umístěn certifikát, aniž by se mě to zeptalo, kam bych ho rád umístil. To není moc dobrá bezpečnost, když ukládají certifikáty automaticky na stejná místa. No dobrá, disk by měl být šifrovaný, zkusím to překousnout.
Následuje zadání hesla k certifikátu. To už bylo ale na mne příliš, musel jsem si zanadávat – oni omezují delku hesla a zakazují speciální znaky! Tak co to má být? Já chci mít své peníze v naprostém bezpečí a řešení Komerční banky mi ho teda rozhodně nepřináší. Jelikož ztráta certifikátu = výlet na pobočku, musím certifikát nějak zálohovat a jelikož nemohu použít silné heslo, stává se z toho poměrně snadná kořist.
Všichni mi říkají, že jméno kocoura se jako heslo pro roota nehodí. Ale když já jsem si tak zvykl na svýho qŧb!7R$_2&t!
Mimochodem – on-line bankovnictví KB se mi vzhledově vůbec nelíbí.