Galactic Dangerous (im)PRobability

in tech

25th of May. The celebration of Towel Day since 2001 and GDPR, regulation in EU law on data protection, since today. I would start with the phrase on the cover of The Hitchhiker's Guide to the Galaxy:

DON'T PANIC!

It's not going to be bad. Definitely it's going to be challenging for some of us, but it's not going to be a big problem. In the end, GDPR says shortly only this: you have to…

(Use GDPR checklist, for example, if you need more precise list.)

It's not bad, or is it?

For me, it looks like common sense. Usually you don't need to do almost anything. Many of those restrictions are valid for a long time. GDPR comes just with some news like:

In the end only problem is the last point, right to be forgotten, as it comes with some technical challenges. Usual company can deploy just some form, for example GDPR Form, and process incoming requests manually.

Only issue is for bigger companies with technology like Kafka or blockchain, where is historically user e-mails or other personal informations instead of some random hash, or backups on types or other backup without ability to change the backup files.

Companies have to fix how they process personal data and I think it's good thing as security is very hard and complex and privacy very important. We have many leaks. It's good to bring strict rules with high penalty so the Internet can be more secure and support privacy.

I will ask you a question: would you like if restaurant would have dirty kitchen? Of course not, and there is law to protect you.

Another question: would you be pleased companies could track any information about you without your knowledge and share it with anybody? For example mobile operator, your history where have you been? Well, they do that. GDPR is that one giving us right to know and be in charge of our personal data.

Until now companies are like “How much data can we trick people into giving us? We’ll figure out how to use it later!” and now it's not accepted thanks to GDPR.

One important note: When some company starts to block EU citizens because they are not able to be compliant with GDPR, it means they do something very wrong and that service should be avoided from any part of the World. Because when even companies like Google can be compliant…

Let's end it with a joke:

“Do you know some expert on GDPR?”
“Sure!”
“Cool, can you give me his contact?”
"No."

And, of course, DON'T PANIC!




Zápisky z cest: Irsko

in travel

Den první

Dublin. Už od příletu na mne dýchl svou irštinou, irskou angličtinou a stejně tak štiplavým počasím.

Sotva jsem udělal krok z letištní haly, nastal jeden zmatek za druhým. Zjistit kterým autobusem se dostat do města není vůbec snadné. Ani když přesně vím, který potřebuji! Operuje tu několik firem, každá má svůj plácek někde jinde a nikde není jasně napsané, která se o co stará. Když už jsem našel svůj autobus 41, po pár zastávkách jsem zjistil, že z jedné zastávky pod stejným číslem jezdí na dvě strany. Samozřejmě jsem si udělal výlet pryč od Dublinu…

Po příchodu na hostel se slečna diví, že jsem sám. V mé Booking confirmaci mám jen sebe, ona tam má čtyři lidi. Byla ale ráda, protože její hostel má problém s teplou vodou a tak mi zařizovala místo jinde. Udat čtyři lidi měla problém, ale jelikož jsem sám, původní plán zrušila a poslala mne taxíkem do lepšího blíž k centru. Ve kterém jsou… čtyři postele. Hm. Ok.

Někdo mi říkal, že pátek v Dublinu je jedna velká párty. Šel jsem se projít a jako fakt, žádný kec! Všude hudba, často živá, i na ulici, které jsou taky plné lidí, kteří se už nevešli do titěrných hospůdek, se sklenici piva bez pěny v ruce, kterému říkají Guinness. Každé dveře mají aspoň jednoho security týpka, kolem kterého se snaží zůstat lidi při chůzi aspoň na chodníku a netrefit ty hromady pytlů s odpadem, které mi připomínají New York.

Zbytek je jednoduše evropská Británie (kilometry místo mil, eura místo liber, ale levá strana, patrové autobusy, architektura, …). :-D Nějak teď nemám chuť ani na jejich pivo, ani na opilé lidi a docela mi byla venku zima, tak nechávám detailnější průzkum na zítra.


Den druhý

Stále nevím, kde se stala chyba s hotelem, rozhodně není dobré bookovat v polospánku. Mám štěstí, že jim ta teplá voda nefunguje, neb se o mne hezky starají. Dnes mi dali do ruky hotovost a poslali do dobré kavárny s úžasnými irskými snídaněmi. :-) Irská snídaně je podobná britské. Vajíčka, slanina, toasty. Ale! Slanina je silná a najdete ještě velké buřty a malé (velké) bramboráčky. Taky grilované rajče, které je na tom celém asi nejvíce lite. Celý talíř se totiž leskl, hádejte čím. Měl jsem normální porci a vystačila mi na celý den! Nedovedu si představit takovou snídani jíst každý den. Vůbec. Ale zdá se, že to ti lidé tady opravdu jí, aspoň to měli všichni před sebou na stole…

Rád zkouším technologické novinky a docela teď frčí různí asistenti. Otevřel jsem tedy ráno Messenger a začal „Ok MiLenka, what to do in Dublin?“… :-D Asi je opravdu třeba se zamyslet nad soukromím, protože hned jsem dostal odpověď, že by bylo dobré v mém rozpoložení něco pozitivního. Tento asistent doporučuji, má i smysl pro humor. Jako první pozitivní věc jsem dostal věznici a až poté Stephenovy zahrady. Třetí vyslání bylo k útesům. Bohužel už asistent zapomněl dodat vítr a zimu u útesů, naštěstí mi hlava slouží a vzal jsem to k zahradám přes nákupy. Dovybavit se věcmi, které zůstaly doma, jako třeba šála.

Zahrady mají krásné. Moc krásné. Se spoustou různých ptáků, kteří lidé s láskou krmí a pozorují z různých zákoutí. Je to strašně fajn… dokud vás holub neposere sotva do zahrady vstoupíte s novými věcmi. Dvakrát. :-D Lidi, nekrmte je tolik!! Případně tu je více dalších parků, kde obdivuji místa pro děti. Jediné co mi brání jít si hrát je stud. Stydím se ty děti vyhnat, abych se sám mohl zatočit a tak. Jak rád bych byl zase dítě!

Co mne tu lehce překvapuje, je častá čeština. A to dokonce všude možně. No a pak legíny. Tak často jsem legíny snad ještě jinde neviděl. Nosí to tu i malé holčičky, ona z toho snad začíná být skutečně móda! :-O Nezbavil jsem se občas až děsivých pohledů ani na útesech. Naštěstí bylo místy sotva vidět na pár metrů se silným větrem, takže jsem se raději díval kam šlapu.

Zahřát jsem se šel do muzea irské whiskey. Zřejmě jsem whisky dlouho neměl a chyběla mi! Aspoň tak si vysvětluji, že mi irská i chutnala. :-D Ne, byly to fajn obecné obeznámení a ochutnávka. Zase jsem se něco dozvěděl a zjistil, že i v Irsku se dá najít kouřová single malt. Na ochutnávce jsem byl jediný, komu chutnala. Taky jsem byl jediný, kdo všechny ochutnávky dopil. Měl jsem koupenou tour s ochutnávkou a blendováním vlastní. Jaksi jsem nepochopil, že ten blend se bude vyrábět z toho, co mi zbude. No, aspoň nebudu mít problém na letišti, moje lahvička zůstala prázdná. :-D


Práce, práce, práce


Den pátý

V neděli jsem odjížděl brzy ráno směrem Galway. Práce. Po třech dnech hotovo a pokračuji v dalším cestování. V sobotu v noci byl kolem hotelu klid, ale ráno bylo ještě poměrně dost lidí vzhůru a všude děsný bordel od fast foodů, občas i plechovek. V neděli jsme měli pracovní párty v Galwayské hospůdce a opět, bylo přítomno i spoustu místních lidí do pozdních hodin. V pondělí nás vzali na večeři do menšího hrádku, která byla ve stylu hostiny se spoustou jídla i pití, a celý večer doprovázeno živou irskou hudbou a i tanečními vystoupeními. O vše se postarali děti, opět do pozdních hodin. Irsko je prostě jedna velká párty. Tady se stále paří a pije. Ideální místo pro rozlučky se svobodou, asi, aneb jedna taková skupina přijela do Dublinu z Francie. Hanka mi psala, že Irové jsou schopni začít ráno s Guinessem a plynule pokračovat až do večera!

Musel jsem ten Guiness taky ochutnat. Pro mne to je prostě další pivo jako každé jiné. Ostatní kolem mne obdivují jeho temně načervenalou barvu, přesné oddělení pěny, její kontrast a také i chuť. Když jsem v tom Irsku, zkusil jsem si tu dát i Tulamorku nebo Jamesona, aspoň lepší jsem na firemní účet mít nemohl :-D, a je to stále stejná whiskey. Pitím v Irsku se nijak nelepší. :-D Popravdě jsem Guiness ochutnal dvakrát, prý kombinace ústřic a panáka je geniální. Zkusil jsem, ale genialita mi uniká. Přenechám posoudit raději pivaře.

Ve whiskey muzeu jsem si pořídil whiskové karamelky a u pokladny měli i čokoládu, tak mám i tu. Lenka nedávno z pracovní cesty z Irska přivezla pivní bonbóny. Nějak tady ujíždějí na takových věcech. Nebo alkoholu obecně. Pivní bonbony byly hrozné. Karemelky možná i horší. Čokoláda už není zlá, ale to možná proto, že samotná čokoláda dost přebíjí tu chuť alkoholu. No prostě je to fajn ochutnat, ale celé balení vám vystačí pro všechny přátele.

Plánoval jsem, co tu vlastně dělat od zítra, a neměl jsem energii to řešit, tak jsem si objednal nějaké tour. Samozřejmě jsem si nevšiml, že jedna začíná v Doublinu a ne v Galway, tak jsem volal na podporu, abych to zrušil a objednal tu správnou. Chlápek že mi to udělá celé po telefonu, tak jsem říkal OK. To že mne telefonát bude stát hodně, protože to trvalo 45 minut, nechme být, ale dostalo mne, když jsme se dostali na kontaktní údaje a chtěl předvolbu mého čísla (ze kterého jsem volal!), ale nešlo tam zadat jednoduše číslo, musela se vybrat země. Říkám Česká republika a on nevěděl jak se to píše. Pět minut to gugloval. Hláskoval jsem mu to a stejně to musel guglit. Pět minut. Podpora dle předvolby je v Británii. To mne fakt dostalo. :-D

P.S.: Bavit se s Iry je… hrůza. Jejich angličtina je opravdu hrozná a vždy si vzpomenu na video s rozpoznáváním hlasu ve výtahu se Skoty. Neumím se rozhodnout která z těchto dvou angličtin je horší. :-D


Den šestý

„V Irsku neprší neustále. Neustále prší někde v Irsku. Pokud vám prší neustále na vaší dovolené, pak jste problém vy.“ :-D Aneb slova našeho dnešního průvodce. Naštěstí jsme na naší tour kolem oblasti Connemara nikoho problémového neměli. Na minutu, možná dokonce dvě, jsme mohli zahlédnout i sluneční svit!

Během sezení v autobuse jsme se dozvídali nějaké zajímavosti o Irsku. Teď se mi vybavují detaily, jako že dříve (jakože hodně dávno) bydleli v malých baráčcích s malými okny a půlenými malými dveřmi. Pár takových baráčků bylo po cestě vidět a u jednoho nám přibrzdil. Pak ale že všude jsou spíš takové skoro až haciendy. Moc krásné baráky. A dnes, dnes zase směřují k menším stavbám, problémy s místem a cenou tu začíná taky působit, ale stále každé bývání má prý minimálně tři pokoje.

Dále, že učitel musí umět oba jazyky a matematiku, aby mohl učit. Což je velký problém, pokud zde chtějí učit lidi ze zahraničí, přeci jen kdo by se chtěl učit kvůli tomu irštinu… Nemusí to dělat zahraniční studenti, ale místní děti to mají jako povinnost. Zvláštní je, že i přes povinnost učit se oba jazyky tu existuje komunita jen s irštinou. To jsou především všichni ti pastevci ovcí. Prý mají čím dál větší problémy se uživit, možnosti prý vydělat jsou, ale pak je lepší s penězi jít za lepším, ale nemohou, protože angličtina je pro ně překážka.

Popravdě vůbec neznám film Tichý muž z roku 1952, ale natáčelo se to v této oblasti a často se tím náš průvodce chlubil. Viděli jsme nějaká místa, kde se natáčelo a i sochu, která je kopií plakátu. Když už jsem viděl tu vesničku a sochu a slyšel nějaké historky, budu se muset na něj podívat. Hodnocení má dobré. :-)

Taky jsme viděli Kylemore Abbey. Což bych popsal takto: zbohatlý Londýnský doktor neví coby a tak si postaví luxusní sídlo v Irsku, kde celé sídlo žije z vlastních zdrojů – loví zvěř kolem, rybaří v přilehlých krásných jezerech, pěstuje všechno možné v chytře a krásně provedené zahradě. Pořádá různé párty, užívá si života, lokálně političí a tak. Po čase ho to přestane bavit a tak se vrátí do Británie a sídlo prodá, ten to prohraje a koupí to levně jeptišky Beneditksého řádu, kde provozují dívčí školu. To zkrachuje (poměrně nedávno, 2010) a dnes to je turistická atrakce. :-D

Konec dne jsem šel prosedět do hospůdky (z neděle, akorát za své). Dal jsem si tradiční Irskou ovečku se zeleninou. Trochu si říkám, zda to není zvrhlé si fotit ty roztomilé ovečky a pak si ji objednat v restauraci. Každopádně byla skvělá! Slečna se ptala, co budu pít. Chtěl jsem říct vodu, měl jsem ji vážně na jazyku, ale v té irské hospůdce s živou irskou hudbou jsem nějak vodu proměnil v Guiness. A už to nebylo zlé, vypil jsem to poměrně i rychle. I když to bylo možná proto, abych mohl otevřít skřínky, vedle kterých jsem seděl. Volný stůl byl zrovna vedle samých skotských. Navíc z mé židle jsem vykoukal snadno většinu mých oblíbených. Ach! Při první skleničce se mne slečna ještě ptala na led. Křičím ne!!! a užívám si irskou hudbu s kouřovými skotskými. :-)


Den sedmý

Poznal jsem Skotsko, jaké normálně vůbec není. Chci říct Irsko! No, vidíte?! Strašně moc sluníčka! Průvodce říkal, že takhle modrá obloha nebyla minimálně čtyři měsíce. A přilehlé ostrůvky od útesů, kam jsme se vydali, takhle neviděl minimálně rok. Prostě lepší den v Irsku už není. Asi jsem vesmír hodně moc prosil (zdravím Janičku, která mne tyhle věci učí :-D), anebo jsem prostě dostal odměnu za všechny ty předchozí zmatky.

Jaké útesy? No… ehm, říkám, že tu jsem na tu tour k matčiným útesům. A chlápek, zda to mohu zopakovat. Pak se otočil na kolegyni a říká, vidíš? Jsou to Cliffs of Moher, nikoliv of Mother. :-D I bez toho T je to dost oblíbená atrakce. Všude plno lidí, ale i tak doporučuji udělat oboje. Útesy jsou úžasné a… na této části jsou jen kravičky, směrem ke Connemara oblasti jsou zase jen roztomilé ovečky. :-)

Náš průvodce by rád kolem v této oblasti bydlel a pozoroval z okna ty výhledy. Ale nechce každý měsíc řešit novou střechu. Jsou tu dost časté silné vichřice. Proto se Irský život více vidí na tu druhou stranu od Galway. Díky silným větrům tu je ale prý známá ideální pláž pro surfaře (snad jedna z nej v Evropě). A díky, pokud jsem rozuměl dobře, 1500 potopených lodí, i super místo pro potápěče.

Řeknu vám, jsem rád za ty tour. Aspoň jsem nemusel řešit úzké nebezpečně se klikající uličky, místa bez signálu (tedy i dost pravděpodobně navigace v mém případě), kam vlastně jet, dívat se v klidu a tak. Ale styděl jsem se jít do toho turistického autobusu jak běžně chodím. V sáčku a tak. Mám jen příruční plné zavazadlo, kam se turistické oblečení nevešlo, a včera jsem to sáčko vzít s sebou musel. Ale po dnešku se fakt nestydím. Namalované ženy v podpatcích, chlápci v obleku a kravatě, asiatka v dlouhých úzkých šatech, … :-D

Výlet byl taky do národního parku Burren na největší dochovaný Dolmen. Nejstarší „stavbu“, která se v Irsku nachází. Docela zajímavé, že to tam stojí přibližně od 3-4 tisíc let př.n.l., ale díky vodě by se to mělo poměrně brzy už rozpadnout. Nějaký geolog cca před rokem vznesl otázku, proč nad to nepostaví střechu. Prý to průvodce zkoumal, těžce hledal odpověď, až se dohrabal k tomu, že z nějakého pitomého zákona to není možné či co. Irská angličtina, tak detaily mi unikly… :-D Každopádně smutné.

Přidám ještě jeden smutný příběh: slečna na útesech křičela, že našla perfektní místo. A taky že jo, nebyly to poslední slova před pádem :-D, smutný příběh je jiný: zase spoustu legín. Dnes byla aspoň větší koncetrace hezkých postav, tak se bylo na co dívat, ale stejně… balím to tu a zítra vyrážím směr Paříž. :-)


Den osmý

Na snídani jsem potkal super babičku. Byla fakt hustá! Bavila se tam s Francouzema o různých místech, pak se zeptala i mne, tak jsem ji tedy řekl moji misi v Irsku (naučit je mluvit anglicky :-D), včetně přesunu na salsa festival, načež se rozpovídala o tom jak se ji líbila salsa na Kubě. Francouzi ji hned zpovídali a řešili, že už to tam asi není takové, jak zažila před několika lety. Přispěl jsem s Dominikánou, na kterou hned odpověděla, že tam taky byla (typický člověk „všechno vím, všechno znám, všude jsem byla“ :-D) a že si tam s nima moc nepokecá, maximálně o tom jejich merengue, zatímco na Kubě o čemkoliv a taky se tam cítí bezpečněji. No a je to Němka, půlku roku žijící v Itálii a hodně cestuje po Francii. Tedy jazyků taky umí dost. A cestuje sama. No prostě fakt hustá!

Cestu zpět do Dublinu jsem si krátil úplně úžasnou nejlepší čokoládou, jakou jsem za poslední dobu měl. Ručně dělaná na opatství, o kterém jsem psal, a kde jsem ji koupil. Coconut Macaroon. Každý čtvereček se tou správnou rychlostí sám rozplýval na jazýčku, což z poloviny byla velmi jemná čokoláda a z poloviny druhé jak kdybych si dal do pusy lžičku kokosu. Nepopsatelné! Chtěl jsem vzorek přivézt do Paříže Lence, ale bál jsem se, aby mi ji nevzali u rentgenů, a tak si ji radši nechal pro sebe. :-D Doporučuji!

Takové postřehnutí: mají v Irsku velkou kampaň proti potratům. Na tour si jeden průvodce stěžoval jak jim tu hodně klesá porodnost a tak proti tomu tady asi i dost zbrojí. No. Drsné obrázky občas.

Sotva jsem dojel na letiště a dostal jsem zprávu, že nemáme v Paříži kde bydlet. Celá skupina deseti lidí. Hezky nám to tu začalo. :-D Ale po bouřlivé skupinové (ne)spolupráci jsme se s tím poprali a není to tak hrozné. Tak hurá se zase vyčerpat salsou. :-)




I'm white hetero men around 30, should I be worried?

in life

We, as humanity, don't accept women well.

We are a racist.

We ignore old people.

Young ones as well.

We don't support minorities.

We refuse to see working gay family.

We hate other's religion.

And political opinions.


We should fix all of that. We are doing that. We are trying to do better. We discuss those topics. We are thinking about quotas. We are trying to have good diversity.

Well, ehm, really? Does some quotas or building good diversity really help? I don't think so. To bring the quota program means another type of discrimination and really tough days not just for recruiting teams. Very well wrote about that Uncle Bob few months ago. It's about women in software engineering, but it can be applied to any mentioned problem.

I understand the frustrations of some people about those problems. But any extreme solution will solve nothing. At least in my opinion. I could be wrong, but I don't support any extreme solution and I agree in 100% with Uncle Bob.

A quota policy may seem to be helping women by offering them a greater chance of employment. However, at least in this simplistic thought experiment, the net result is to tilt the playing field in favor of men.

I don't think I should be worried. We all should be. Only very few exceptions would benefit from quotas.




Zápisky z cest: Itálie

in travel

Den první

Stejně jako loni, i letos vyrážím na Mamboland. Jedinou změna je, že letenku nemám do Milána, ale do Benátek. Abych zůstal hodným přítelem, vzal jsem s sebou na začátek cesty i Lenku, kterou „deptám“ už od začátku cesty.

Například jsme neměli sedět v letadle vedle sebe a do poslední chvíle jsem nic neřekl. U její sedačky jsem se s ní rozloučil a než si stihla sednout, už jsem seděl vedle ní. :-D Nebo jsem ji informoval o tom, jak se budu večer dívat na video o programování, které mne hodně zajímá, a když už na to po večeři mělo dojít, uháněl jsem ji ať se rychle připraví na noční procházku!

Jaké jsou Benátky?

Představte si bludiště. Se spoustou slepých cest. Víc slepých, než průchodných. A úzkých. Vlastně si tu připadám jako obr. A to nejen na výšku, někdy se bojím, že se šprajcnu mezi stěnami.

Má to ale výhodu. Nejsou tu žádná auta. V noci s kufrem jsme dělali na kostkách strašný randál (resp. můj kufr ne :-D), protože žádný hluk z aut to nepřekrýval. Je vlastně strašně zajímavé pak vyjet z Benátek, jakože ostrova, zpět do Benátek na pevninu.

Alu musí se! Po celodením chození jsme si chtěli dát šlofíka a… v 17:30 začalo pětimitnutové zvonění. V 17:45 děsný slejvák. V šest znovu zvony. Za dalších patnáct minut… se přidali rackové. V půlu znovu zvony. A v 18:40 při dalším jsme to nevydrželi a jeli na večeři s naším známým italem přes salsu.

Lenka si chtěla dát k večeři čaj. Celá restaurace ztihla. Servírka, když chytila zase dech, začala koktavě sdělovat, že čaj nemají a snažila se rozpomenout, co vlastně podobného mají (a nikdo na to roky nesáhl). Jediné co se našlo, je ledový čaj. V Itálii si dát k večeři čaj je neskutečné foajé.

Optali jsme se na další tipy, co nedělat. Samozřejmě zítra půjdeme a dáme si k večeři čaj a kapučíno (které se pije pouze ráno) a těstoviny, které si vyměníme za jiný druh. Abych vysvětlil: rozdíl mezi těstovinami není. Každý recept má danou těstovinu jen jako designovku a prostě se to nemění. Tečka.


Den druhý

Dnes jsme především pluli. Nikoliv Gondolou jak si asi každý představí, to stojí 80 éček na půl hodiny, ale místními „autobusy“. Zajímavé, jak si to tu udělali jako na běžné ulici. Cedule, benzínky, dokonce i „patníky“!

Výlet jsme si udělali po všech kanálech a taky na další ostrov, Murano, který je především o skle. Dovolí nahlédnout na komentovanou výrobu a pak vás poslou do spoustu obchodů si něco koupit. Sice by se mi hodil do nového obýváku lustr, ale máme kostku! Lenka je nadšená, že není cinklá a jen cinká. :-D

Dle předpovědi jsme měli hodně zmoknout. Popravdě jsme tu zažili kde jaké počasí, ale díky žádným plánům nám tak nějak vše vyšlo. Neuvěřitelné. I největší příliv jsme zažili, resp. především jeho předehru a přípravy místních. Dál jsme to pozorovali raději z dálky. Voda se mi tu zdá celkem čistá, ale suchý a teplý apartmán je lepší varianta.

Poprvadě se mi Benátky začínají líbit. To že tu není ruch, žádný noční velký život, žádná auta, čistý vzduch a tak. Ale… ale už mi ty těstoviny lezou krkem. Máme je každý den dvakrát denně. A hlavně mne tu štvou kliky uprostořed!! To fakt netuším kdo to čím vymýšlel…

Což mi připomíná jednokolejku přes most do Benátek. Jezdí tu šalina po jedné koleji. Ptali jsme se Emanuela (našeho kamaráda) a on na to „nedávno se tu objevila. Jezdí pomaleji než vlak. I autobus. Nikdo neví proč. Ale je tu.“


Den třetí

Opustili jsme město prampouchů, vyzvedli auto a přejeli do města krampouchů. Kdo neví co je prampouch, možná pomůže mé pojmenování buspo, nebo-li budovní spojovník. Krampouch je zase obyčejný rampouch, ale z květů. :-D

Jedná se o město Verona. Druhé nejvýznamější město benátska. Ze dvou. A má třetí největší arénu / koloseum na světě. Impozantní. Chtějí vstup a zrcadlovka zůstala v autě, tak jsme šli dnes na místa, kde zrcadlovka netřeba.

Například si sáhnout na prso Julie pod jejím balkonem. Štěstí v lásce mne nečeká, protože se dobývat davem lidí mne omrzelo asi po minutě a prodřeli jsme se davem zase pryč. Zkusili jsme ještě Romeovu casu, neb se tam lidi nehrnuli. Aby taky jo, když tam nemají vůbec otevřeno. Ani k nahlédnutí.

Tím je Verona tak nějak hotová, nic více zajímavého. Lenku jsem posadil na vlak, zamával a mohu řádit. youtube.com/watch?v=EQAZ0lwGX4w :-D

Na „hotelu“ ve Veroně neberou karty a nemají na zpět eura. Dostal jsem místo eura čokoládu. Vzal jsem to jako znamení, že se mám posilnit a omrknout poslední turistická místa – hrádeček a most. Tím jsem se ujistil, že mají opravdu rádi písmeno V. Všechny střešní výstupky či hradby jsou do tohoto znaku. Vvvážně!


Den čtvrtý

Ráno vstanu, vidím jak je venku krásně, lehce posnídám, sbalím se, připravím zrcadlovku a vyrazím k amfiteátru. Nebo aréně či kolesu, vyberte si. Vidím lidi, kde přibližně včera, směřuji k nim a… tady fronta nekončí. Končí tam, odkud jsem více méně přišel. Mám štěstí, ne na druhé straně náměstí, jen v polovině.

Pokud nebudu počítat půl hodiny stání ve frontě, mám v podstatě vážně hodně štěstí. Vždy když bylo potřeba aby nepršelo, opravdu nepršelo. Vždy když jsem potřeboval zaparkovat, jsem zaparkoval (i s jejich mnohem tvrdšími zónami, než u nás). Dokonce jsem dostal vstup jen za euro! Podezříval jsem je z apríla, ale jedná se o každou první neděli v měsíci. :-)

Dál jsem jel do Bologny. Nemohl jsem parkovat u hotelu, neb tu mají ZTL, „Zona Traffico Limitato“, tedy zákaz i vjezdu. Naštěstí tu mají aspoň zdarma parkoviště, další města budu muset tvrdě zaplatit, například ve Florencii mne nečeká zdarma ani centimetr. Má to ale pozitivní stránku – ve městě je klid. Žádný ruch aut a chodci mohou využít celé ulice. Příjemná změna od ztracených turistů ve velkých autech a malých uličkách staré Prahy.

Moc se mi na Italech líbí, že si stará města nenechají zasírat. Subjektivně mi přijde, že obchody mají na budovách jen malá nepatrná loga a nekřičí to tolik, jako u nás nebo jinde.

Mimochodem, co náměstí, to jeden vejenský džíp či jiné vozítko a dva či více vojáků. Různé zákazy a betonové barikády samozřejmostí. Berou to tu mnohem vážněji.

P.S.: Věděli jste, že šikmá věž je i v Bologni? Že by šikmost byla italská architektura? :-D


Den pátý

Dormitory, neboli ubytovny, mám rád. Člověk se seznámí s dalšími lidmi, pokecá, dozví se tipy atp. Aspoň ty v přírodě. Na Zélandě či Islandě fungují bezvadně. Ve městěch to je děsně neosobní, jak ze strany personálu, tak turistů. Nikdo se s nikým nebaví a každý si vše zamyká. Snídaně jsou velmi strohé a hlídá se, aby náhodou se nesnědlo o sousto více. Aneb už s jistotou mohu říct, že dormitory ve městech není dobrá volba.

Než jsem odjel z Bologny, prošel jsem lehce město. Přeci jen je Velikonoční pondělí. Lenka mi říkala, že ji někdo říkal, že jet na Velikonoce do katolické Itálie je blbost. Popravdě, Bologna byla ráno prázdná. Čekal jsem nějaké tradice nebo něco, ale nic. Ani pomlázku ani vajíčka ani turisty jsem nespozoroval.

Dál jsem frčel do Florencie. Řeknu vám, auto v Itálii je drahá sranda. Cena půjčovného (nějaké tři tisíce) je jen malý zlomek. Stejně tak velká částka je za pojištění. Dále dálnice levné rozhodně nemají, objet sever vidím na až polovinu půjčovného. Benzín, samozřejmě. A ubytování. Myslím parkování, ale říkám tomu už ubytování. Se všemi těmi ZTL oblastmi a placenými parkovišťmi, mi nakonec nejlépe vyšlo zaparkovat v garáži vedle hotelu. Stojí to „jen“ polovičku co můj pokoj…

A byla to blbost. Mimo ZTL bych sice stejně zaplatil až 20 euro za noc, plus taxík nebo něco, tak jsem dobrovolně dal 26 i s tím, abych mohl do ZTL k mému hotelu vjet. No je to jak jsem se zlobil v poslední zprávě na ztracené turisty v centru Prahy. :-D Nevěřil jsem, že k hotelu opravdu vedou pouze ulice, které jsou spíš pěší zónou, a nejel jsem o moc rychleji, než lidi.

No, omrkl jsem z auta polovinu památek a pak vyšel fotit, co jsem už viděl. Nakonec možná tím autem se tím množstvím lidí projde snadněji. Na jakékoliv hlavnější muzeum se čekají fronty klidně přes celé náměstí či kolem bloku! Dokonce i na obyčejné panini tu čekají jak na banány. Naštěstí gelato mají na každém rohu (možná i častěji), tím je ho dostatek a aspoň na zmrzlinu čekat nemusím. Těžké neodolat…

Restaurace jsou na to připraveny. Stolečky jsou titěrné, aby se vešlo co nejvíce lidí, a obsluha hyperaktivní. Neustále nahání nové lidi a rychle obslouží stávající, aby zaplatili a už zase šli. Což je dost otravné. Tahají mne dovnitř sotva přečtu název restaurace a berou mi talíř jen jak to lehce vypadá jakože jsem dojedl. Pozorovali jsme to už v Benátkách, ale to jsem bral jako hodně lidí a málo prostoru. Kdepak, tohle je Itálie. Šel jsem dnes s nimi do boje. Žádná pizza, těstovina ani ryba. Hezky steak se zeleninou a jedl jsem to svým tempem. Bylo to výtečné! (Čti: snědeno bylo velmi rychle a naopak jsem konečně čekal, až si mne všimnou. Beru to jako výhru.)


Den šestý

V Itálii auto tedy nedoporučuji, stejně tak snídaně v hotelích. Není to výsada ubytoven, zatím jsem nezažil nic jiného než toast a/nebo pečivo, máslo, džem, nutellu a případně crosaint. V malém množství a žádné ovoce či zelenina! :-O

Nechoval jsem se hezky, není mi tak dobře a tudíž jsem hledal nějaké náměstí se zelení a tichem, kde bych mohl na chvíli taky posedět. Normálně tu není! Matně jsem vzpomínal kde jsem viděl v centru nějaký strom a netuším. Ani ve zbytku Florencie, kterou jsem dnes doprošel. Všude jsou jen betonové kvádry.

A na nich opět fronty už od rána. Koně vozící turisty se jimi prodírají zvukem kachen, to mne pobavilo. Mne zajímalo muzeum Leonarda a světe div se, je to nejlevnější bez žádné fronty, co tu lze najít. :-D Byl to fakt pán! Přijdou mi jeho vynálezy neskutečné; jak mohl jeden člověk vymyslet tolik věcí. Skoro jak kdyby ho někdo poslal do minulosti a snažil se to lidstvo rychle popohnat. Sleduju asi moc sci-fi. :-D Každopádně on ty kliky ve středu dveří nevymyslel.

Možná Michalengelo? Těžko říct, další muzea nechávám davům a odpočívám na pokoji. Zajímavé, že teplo či teplá voda tu je docela problém. Od Italů bych zrovna čekal, že to je něco, bez čeho nedokážou žít. Možná nejsou zvyklí na to, jak v dubnu stále není víc než 20°C…

Úplnou náhodou jsem u hotelu, což je u kaple Medicee (= dobře se mi hledá cesta k hotelu), narazil na skvělý market. Nenašel jsem ho v žádném průvodci a je super. Doporučuji. Spoustu zeleniny, ovoce, sýrů, salámů. Mají tu i místní, Toskánský, salám a je fakt dobrý. :-)

P.S.: Zpráva od Lenky z Milána: „Včera na obědě jsme řešili zvyky a to s pomlázkou a vajíčky je nějaká slovanská vymoženost, Italové i Francouz málem spadli ze židle z představy, že češi mlátí češky a ještě něco dostanou.“


Den sedmý

S Florencií jsem se rozloučil noční procházkou. Zjistil jsem, proč nebyl market tak snadno vidět – byl skryt za uličními prodejci všeho možného! Taky vykoukly obecně všude samé výlohy. Vypadá to, že Florencie musí být na nákupy pro ženy ráj… Pokud jsem rozpoznal dobře Italy, chodí opravdu oblékaní lépe, než my, ale ne zas o tolik. Rozhodně ale mají ve výlohách zajímavější outfity.

Bude to trapné, ale… lidi tu čekají fronty i v noci. Po deváté hodině jsou schopni čekat na stůl v restauraci, i když kolem je plno jiných restaurací bez žádného čekání. Nenašel jsem ani na Yelpu, že by šlo o něco skvělého. Ty lidi jsou tady už zfetovaní či co. :-D Kousek vedle jsem si všiml restaurace s názvem Eataly. Moc hezké!

Abych neměl cestu z Florencie snadnou, rozhodli se některé jednosměrky otočit a jiné úplně zrušit. Navigaci to dost zmátlo a já fakt najednou nevěděl, co teď, když uličky jsou malé, všude lidi a taxík za mnou pípal a i troubil. Byl to boj, některé památky jsem si prohlídl ráno ještě dvakrát, ale nakonec jsem se vymotal!

Když jsme v Benátkách vyjeli s Emanuelem na večeři, Lenka byla překvapená, jak se místní drží v pravém pruhu, a Emanuel se smál. Už vím proč, jednalo se o náhodu. Na dálnici 130, pravý pruh omezen na 100 a bez problému si tu jedou 90 v prostředním, když v pravém nikdo není. A ani neblikají. Najednou začnou přejíždět pruhy a hotovo. Bez problému úplně z levého před čumákem přejedou k exitu. Hrůza!

No a dojel jsem do Pisy. Je tu věž a je šikmá.

Víte, že ji trvalo postavit dvě století? A že byla původně vyosená jiným směrem? A že se do nedávna vyosovala, až se to podařilo zastavit, ale předpokládá se, že zase bude pokračovat? Teď je vyosená o nějakých 4,5 metru, 5,5 stupňů, a začalo to na 0,2 stupních. A taky byla vojenskou základnou za druhé světové a Američani měli příkaz ji sundat, ale nakonec to neudělali a tak dnes se můžeme smát jak se lidé snaží udělat fotku, kdy se snaží věž držet či naopak přirazit. A ještě vtipnější je těm lidem dávat high-five! :-D


Den osmý

V pizze, chci říct Pise, se bouří a tak pokračuji dál. Pozorující se závody kamionů sjíždím znechucen z dálnice a užívám si serpentiny na pobřeží, konkrétně Cinque Terre. Úplně jiná Itálie! Moc se mi líbí jak si staví ty barevné vesničky, nebo i jen baráčky, v kopcích obklopené zelení. Vypadá to dost dobře! Škoda jen, že podél cesty není možnost moc zastavit a pořádně se pokochat. Resp. možnost je, ale ne tak často či na místech, kde by se hodilo.

Dojel jsem do Genoe, hm, Genoy, Genoi? no prostě město se jmenuje Genoa. Popravdě jsem o něm nějak neslyšel a překvapilo mne, jak velké je. Každopádně, je to stará známá písnička… architektura stejná, hodně starých budov, použita dost bílá barva, šikmost, úzké uličky, bludiště (už mne začíná vytáčet že tu bez mapy neodbočím ani na jedné křižovatce :-D), především zelené okenice, motorky, pidižvíci (říkám tak italským tříkolkovým dodávkám), klasika. Už mne ani neba na to koukat, natož si dělat fotky.

Ale! Aspoň tohle město je fakt velké (i metro mají), na pobřeží a posazené i do kopců. Takže si pak mohu sednout a koukat na starou dřevěnou loď, vedle ní palmy, to co jsem viděl už všude poslední týden a ještě v dáli kopce s baráčky jak dnes po cestě. A aby toho nebylo málo ve výhledu, několik metrů nad pobřežím postavili silnici. :-O Šel jsem se taky podívat do těch kopců na výhledy a kdo by řekl, že by se domů do sedmého patra chodilo přes střechu… :-D


Den devátý

Á, konec! Ráno jsem přejel do Milána, naposledy se pokochal jejich starými oblíbenými Fiaty, rozloučil se s okenicemi, které mi budou chybět, zamáčkl slzu kolik peněz šlo do půjčení auta, a druhou, že mi italské jídlo nechutná tolik, jak jsem čekal. Došel jsem na test, do které salsa skupiny patřím (do nižší, fňuk :-D) a teď už do sebe nechám ládovat všechny informace a nové zkušenosti. Tak zase brzy. :-)



Dodatek

Na pracovní cestě o pár týdnů později jsem narazil na Itala a ten mi říkal, že sever Itálie je především o mase. Jih je zaměřen na pizzy. Tím se mi hodně vysvětluje! Kéž bych tuto informaci měl dříve. To je to neplánování. Pokud tedy čtete před odjezdem, na severu užívat maso, na jihu pizzu!




Google Assistant 2018

in tech

Originaly I wanted to type Google I/O 2018, but…


All new features announced at the Google I/O keynote this year are pretty cool. Check them out:

I love many of those new features. Like usage of their AI in medicine, conversion of photos with document to PDF, adaptive battery in Android by the probability of app usage, automatic Do Not Disturb activation, navigation with street view and camera or even Google Lens to copy & paste directly from camera!

All of that is very cool and will be very useful. I can't wait to have it available on my phone.

Even improved Google News with Newscasts and Full coverage is nice. I had an idea of something like Newscasts years ago and I created my own app for that. But it struggles last two years as I don't have much time to improve it. Anyway, even that I'm sceptical about any recommendation system, it's a very good improvement.

What worries me very much is autocomplete in Gmail and that assistant can make calls for you. Check the videos (if you missed it in the previous one):

It's also nice. But… it's not me. I don't want some machine to save me a few seconds by completing sentences I would write differently. I don't want to change my style of communication to some general way. Well, I can handle that, I can turn off autocomplete and do not use assistant to make calls for me. But I don't want to communicate with machines as well…

So, use it. It can be really helpful. I would rather pay attention to the road instead to phone call. Or I would be glad to be able to send important e-mail before loosing signal. But don't overuse it. Let's stay human. I want to communicate with YOU.




What's wrong with salsa festivals

in dance

I attended many salsa festivals in last two years and I'm already getting bored of them. I'm starting to prefer smaller events in the usual time zone. Do you want to know why? Because of…

And because of that I really hate to pay so much money (hello, Paris!). I wish organizers would care more. Anyway I hope to see many awesome events with many awesome people!




Zápisky z cest: Berlín

in travel

Do Berlína jsme jeli na salsa festival vlakem. ECčkem, kde jsme měli pohodlí, cestu si mohli krátit v jídelním voze a nemuseli v pátek večer někde stát v koloně. Protože jsme stáli v Drážďanech na nádraží. O den dřív byla v Německu neskutečná vichřice, která kácela stromy a odhazovala motorky z cest. Několik padlo právě i na naši kolej. Stromů, ne motorkářů. Na webu Českých drah sice bylo napsáno ohledně konci v Drážďanech, ale že by nám něco řekli dřív, než až Německá posádka na požádání…

Naše verze je: matka příroda si všimla několika tanečníků jedoucí dlouhou cestu vlakem bez možnosti tancovat. A tak nás donutila přestoupit do vlaku s větším prostorem… :-)

Na salsa festivalech začíná být čím dál častější Šibenikový styl – krom večerních párty ještě pro party animals i párty přes den. Takové menší maratony, ale stále s možností jít na workshopy. Což je dobře, přeci jen je to jeden z důvodů, proč si myslím, že Šibenik je jeden z nejlepších festivalů.

Osobně jsem měl však už lehce přesalsováno a tak jsem preferoval se podívat do Berlína, o kterém jsem už něco slyšel. Slyšel jsem především o tom, jak je vše vzdušné, zelené a tak. Je to tak. Samotného mne to uchvátilo. Všechny ulice široké, tak nějak jako Moskva. Není poznat rozdíl mezi turistickou, nákupní či úplně běžnou ulicí. Snad jen v posledním případě jsou vidět v okolí různé bytovky a jiné budovy k bydlení.

Stačí chvilka, aby si člověk všiml bohatosti Německa. Nepamatuji si, kde bych viděl větší množství luxusních aut. Samé Porsche, Bumblebee a další ikonická auta. I vzdělanost tu je super. Ne jenom v centru se mnou všichni dokázali mluvit plynule anglicky, ale i v těch vzdálenějších místech. I ve vzdálenějších místech ve Vietnamské restauraci, to bylo pro mne velkým překvapením. A taky milým, protože mi němčina moc hezky nezní. :-D

Sice jsem toho moc projít nestihl, ale jedno si pamatovat budu. Zeď. Pocit být odříznut od druhé strany takovou hnusnou zdí… no, snad už nás takové chujoviny nepotkají. Aspoň v Evropě.

Co jsem ale stihl je se najíst každý den k prasknutí. Berlín se zdá jako super místo na různé kuchyně. Vietnamské, Řecké, Etiopské, … samé dobroty! Tak super dobroty, že nějak nemám ani fotky. Což je docela zvláštní. :-))) Aspoň mohu rozhodně doporučit Taverna Athene či Bejte Ethiopia.




We need to remake the Internet

in tech

I really like the way Jaron Lanier in his recent TED talk talks about how Internet needs to be redesigned:

“And so I can't call these things social networks anymore. I call them behaviour modification empires.”

“I don't believe our species can survive unless we fix this. We cannot have a society in which, if two people wish to communicate, the only way that can happen is if it's financed by a third person who wishes to manipulate them.”

I really recommend to watch it:


Maybe you don't understand why I think it's so perfect talk. Let me explain.

Facebook, which is currently the biggest target after many scandals, decides how you will see posts without options to let users decide how you want it. All changes to the functionality of the wall was intended to make more money. Do you remember games everywhere, for example? Facebook was promoting them a lot to take them on board and when the mission was accomplished, Facebook stopped that to charge companies to make money. The same thing can be seen with business pages. I would call it manipulation, even if this is not so much bad for us, users.

But Facebook lives thanks to advertisement. Many times ads are not very well recognised from the normal post. I can create post and pay to share it with a group of people I want to. If I do that to promote my salsa calendar with people dancing salsa in my country, it's nice and useful. There are many ads like that. But then there are also other businesses like Cambridge Analytica. Facebook doesn't care about privacy much so Cambridge Analytica could download many data in the past about us to help them run political campaigns. Which is manipulation without question.

You could say you have ad block (as I do) and communicate mostly in private messages, so it doesn't apply to you. Well, communication is not just chatting. Maybe you don't see it, but all public posts is also communication which shapes us. Or it shapes our friends, which then shape us. Anyway, Facebook knows there is many people using Messenger and not whole Facebook platform, that's why you already could see ads in Messenger as well.

Some people left Facebook and/or Messenger to go to another place. WhatsApp is one of the popular choices as my friends use this one if they are not using Messenger. But WhatsApp is owned by Facebook. The same is true for the Instagram. And moving to other products of the same company doesn't make much sense.

We could all leave Facebook and move to another company, it wouldn't be for the first time. But, other companies need to make money to keep servers running as well. With the free Internet there is no other way than run ads. I was working on a recommendation system for Seznam.cz and even if we had researches to try our best to have quality recommendation, always solution with better traffic won.

Who could blame those companies? People don't pay, business do that. Social networks (and search engines and all other apps we use on the Internet) then don't work for us, but for them. That's why I really like that quote, “We cannot have a society in which, if two people wish to communicate, the only way that can happen is if it's financed by a third person who wishes to manipulate them.”

So, are we, are YOU, ready to pay for social networks to get better experience?

Until you (and companies) will be ready, be careful out there. It's world of ads.




Smart design

in tech

In a world with people, we have a Cambridge Analytica scandal. While the rest of the world is full of smart design. Watching any series from David Attenborough (even if he is only narrator) full of nature is so peaceful, amazing and educational…

When I was young, I was so excited about computers and so, but now I'm very sceptical. I'm not scared of Artificial Intelligence or something. Technology is double-edged sword and I can't help myself, I'm afraid that dark edge is bigger and bigger. We have devices and services with cool abilities, but there is big problem who can control it… Actually, several days ago there was nice XKCD about that:

I think it's time for everybody to really deal with what we do on the Internet. I'm not fan of campaigns like #deletefacebook. Well, we can all leave Facebook, I would be glad, it's horrible platform and I use it only because of Messenger where I can contact all my friends. But it will not end there. Do you know, for example, that WhatsApp or Instagram is owned by Facebook? If you want to really leave, good, but use simple and secure Signal. Don't forget also about like button everywhere with shadow users.

Something else has to happen: you need to… no… you have to be a master of your device and what you read.

Delete apps you don't use or need so much. More than 80 apps on the phone is weird. Verify what permissions your apps have. Keep only needed permissions (Settings > Apps > App permissions on latest Android). Any app with wrong permission can be dangerous. Don't forget that 2FA includes your text messages and if there is an app which can read them… Or are you aware that your phone has two cameras and microphone? An app which has access to that can listen to everything you say or even see you…

Set up notifications in a way which is not disturbing. You don't need to be notified someone tweeted nor even someone messaged you! Read messages and news when YOU have time. Turn off sound for every notification except call. Enjoy that freedom!

And mostly, don't read news on platforms which decides what and in which order you see, like Facebook. Good old pal RSS is still around, not going anywhere and does a very good job. What is RSS? It's a format which can use your favorite magazines and blogs to send new content to your RSS reader. Before I created my own reader, I used Feedly. Give it a try. :-)

…what I was saying? Oh, yes. Nature is full of smart design so animals can be dumb and live happily. Cities are full of smart devices, making a lot of obstacles. We have to be smart to use them.




The ultimate manipulative technique

in life

First, you have to start by acknowledging feelings of other side, e.g. “oh…” or “I see…” Then name it simply as “that sounds frustrating!” or give a fantasy by stating something like “I wish I could make it for you right now!” By now, they should be on your side. The next step is to engage a cooperation. Try it by giving information (not an order) and/or describing what you feel. Never punish, rather state your expectation, or again, express your feeling. The feeling is always good. At last, encourage autonomy with choices, turning questions into “what do you think?” or encourage to use outside sources. As final touch you can raise self-esteem as simply as saying “fantastic”!

Let's try it with an example. Let's say some computer programmer is saying it's not possible to do a feature you want. Say this:

(acknowledge the feeling) I see… (name the feeling) that sounds frustrating! (describe your feeling) I don't like using this software without this feature. (engage cooperation, give an information) This is very important for all users. (don't punish resistance, state your expectation) I expect to have it done after collecting money from all our users. (encourage to use outside sources) Maybe the community have a suggestion. … (self-esteem final touch) It's a pleasure to work with you!

Done! :-)

Of course, it's not from my head. It's from the book. About kids. That book is called How to Talk So Kids Will Listen & Listen So Kids Will Talk, little bit longer name. I really recommend this book even if you don't have or plan kids yet. You know, in the end, adults are just big kids. :-)


…ok, I used little bit of Devil's advocate here. I don't agree this is manipulative technique. It's just the way how to be more nice on each other. At least I think so. ;-)