We need new types of salsa events

in dance

Not long ago I wrote about how I see salsa community. It's a good idea to read it first if you haven't already. I will wait. :-)


I said on2 community is kind of serious competitive VIP community. In a feedback, few people agreed, more had some issue. Mostly because it's different in their location. As I said, I'm located in Europe, specifically in central Europe, and I have experience mostly from festivals in Europe, with trips to Russia and New York (which was very different, but also brief).

Anyway, I think one of the problems is lack of good salsa events for people seeking to enjoy the dance and the music. In Europe is many festivals, but almost all of them are not very good for social lovers. I'm not saying all those festivals are bad. In the end, everyone of us has different taste. I want to say, we need to improve diversity.

First, I will try to make a list of what a social dancer (like me and my friends) likes:

Just to be sure: if you like, for example, to dance from 3 till 8 am and drink a lot of alcohol, it's all right. Visit almost any festival and you are fine. Not everybody does, though.

So, let's begin with…

Relay race

We have marathons which meets everything but late hours. We don't want to have salsa lag. So why not to try relay race. Those who love to dance during the night can dance during the night, I will happily dance during the day!

Ok, this is a crazy idea. :-) Now, really…

Sprint

I heard this one from a friend of a friend. Just one or two hour long party and dance as much as possible. Another response to marathons. Ok, again, this one is not meant to be serious. :-D

Anyway, I tried this concept lately at after party of Prague's salsa marathon. Also at regular local party as I have a lot of other things to do as well lately. It's a lot of gym. A lot. But it was also fun. It could work sometime!

TBA

I don't have the name for this one. It could be a day marathon. Or half marathon. Probably I prefer social weekend. Social fun could also be the name.

The concept is this: it starts in the morning, sometime like 10am, and the last beat of the last song ends at midnight (or even sooner! definitely not later). It would be partly inside and partly outside so dancers could have fresh air during the dance. Cocktails with umbrellas. Water. No rush.

Sorry, I started to dream about salsa festival in Šibenik, two years ago, with a tent, during the day instead of night. Yeah, that would be perfect!


Soo… I think event of type TBA (Todos los Bailes con Amor? :-)) is concept missing right now. From my point of view, it's the future. We need to have more of “marathons” and unlock them for everybody. We need to share our joy of dancing with anybody. Not just with each other.

Non-dancing people don't understand to all night long dancing and all day long sleeping. New faces have to be allowed to experience this joy of dancing as well. We shouldn't hand pick dancers. Maybe it can work in tango marathons, but salsa is different. Let's share our passion. Then our salsa community can grow again.

We have a lot of festivals focused on learning fast and complicated patterns and for the night animals. That's good. Also, there is Mamboland, a great new concept for learning. But now we need also places to dance. Socially dance. With a smile. Having fun.


To sum it up, standard festivals are fine, but both workshops and parties are mostly average. We need more festivals like Mamboland to have amazing places to learn amazing stuff. And more festivals like marathons to have the best social dancing possible. Even better to see some “social weekends”.



P.S.: If you want to use some ideas, please do! I don't have the capacity to create my vision of salsa weekends. At least now. Feel free to organize something like that and feel free to use my ideas for the name. Computer programming have the term open source, this is open dance! But don't forget to invite me. That's the only rule! :-)





Zápisky z cest: Paříž

in travel

Den první

Organizace Francouzům moc nejde. Spíš vůbec nejde. Jejich salsa festival je nejvíc zmatený s nejvíce technickými problémy, co jsem zažil. Už od vstupu do hotelu nebylo jasné, kam jít, a tahle nejasnost se táhla celým festivalem. Stejně tak to mělo spoustu ostatních lidí a tím tedy působily i fronty u registrace. Samotní lidé u registrace moc o festivalu nevěděli, například jak fungují kredity na bar. Slečny u nabíjení kreditů zase nevěděly jak používat platební terminál a měly jen jeden. Na baru ani ve čtyři ráno nevěděli, co vlastně vše nabízí. O technických problémech ani nemluvě. Po jakékoliv diskuzi s místními jsem dokončil slovy ach ta jejich schopnost organizace. :-D

Víkend v Paříži vyjde draho, kór salsa festival, tak jsme se rozhodli, že z toho vytřískáme maximum. Únava neúnava, vydali jsme se do města. Plán byl lehčí, dvě hodinky procházka, ale nepovedlo se. Nějakých deset kilometrů jsme nachodili a viděli téměř všechna nejhlavnější místa. :-D

Paříž je obrovská. Fakt obrovská se spoustou prostoru, snad víc než Moskva či Berlín. Všechno je strašně veliké. Impozantní. Honosné. Od zahrad, přes oblouky a mosty až po paláce. Dělané především na krásu, resp. předvedení se. Aneb kdo by dělal most jen kvůli světové výstavě. :-D Stejně tak působí Eiffelova věž. Na žádné fotce to tak nevypadá, ale stát pod ní a koukat nahoru přivádí hodně zajímavý pocit.

Taková zajímavost: část Paříže byla v 19. století přestavěna. Vládu převzal Napoleonův synovec a rozhodl se pokračovat v Napoleonově vizi, udělat nejkrásnější město v Evropě, a tak zboural úzké a špinavé ulice, které nahradily vzdušné a geometrické bulváry. Aneb vysvětlení i předchozího odstavce. :-)

Od Notre-Dome přes Louvre a Eiffelovku jsme došli až k soše Svobody. V parku u Eiffelovy věže jsem si vzpomněl na sochu Svobody a přemýšlel jsem, kde je vlastně ta druhá. Když mi Google řekl 20 minut pěšky na umělém ostrově u Eiffelovky, musel jsem si dát do sbírky i tu druhou! Super je, že tahle nemá žádné fronty ani lidi. Asi o ni lidi ani neví. :-)

Pro nadšence adrenalinových sportů, především nadšence co ho sledují především v televizi, doporučuji sledovat prodejce věžiček a jejich rychlé balení při blížícím se policistovi. Jejich hra na honěnou je strašná sranda. :-D

A pro lidi co rádi jí, doporučuji zde hodně jíst. Zatím v každé restauraci, v které jsem byl, jsem dostal úžasné jídlo. Od super steaku se zajímavým kořením a velmi dobrými hranolkami, až po salát všech možných zajímavých chutí, vedle kterých se jakýkoliv podobný český kousek rovná nevýraznému nic. Nechtěl jsem chodit dvakrát denně do restaurace, ale tohle je hřích, který se musí!

P.S.: Mají tu taky kliky uprostřed jako v Itálii


Den druhý

Další párty doprovázely další technické problémy. Skoro vše se dá odpustit, ale když hudba začne přeskakovat, už třetí písnička za sebou, protože jsou Francouzové ulítlí DJováním z vinylů… :-D

Aspoň jsem šel spát brzy a byl čas na další procházku. Od Sacre Coeur, přes Place de la Concorde po Champs Elysee s vítězným obloukem. Všechna místa jsou mnohem víc turisticky zajímavá, zřejmě, protože celý den nás čekalo prodírání se davem. I na tom megalamanském bulváru! A hezky jsme to podpořili nákupem památkových předmětů. Na Sacre Coeur mají rádi Malého prince a tak jsme si pořídili nějaké drobnosti. Abychom to podpořili pořádně, dali si také francouzské palačinky.

Jídelně jsem dokončil francouzský standard ještě šneky a žabími stehýnky. Takové jídlo u nás doma je jen v lepších restauracích a tak jsem znatelný nárůst kvality nepocítil, každopádně to bylo moc dobré a stále platí, že do Francie se kvůli jídlu ještě vrátím. :-)

Co mne tu moc lákat nebude, je Pařížský prach. Kdybyste viděli jak vypadají naše boty! Taky z toho dost kýchám a smrkám, jestli to nebude pylem nebo skokem ze skoro zimního Irska do skoro letní Paříže s málo spánkem. A další odpudivou věcí jsou stávky. Slyšet Francouze se bavit jak musí běžně kontrolovat nejen počasí a spoje, ale zda se zrovna taky nestávkuje. Jakože není problém kdy železnice stávkují už třetí měsíc. :-O


Den třetí

My si povídáme o počasí, ve Francii si povídají o tom, jak veškeré peníze za přesčas a dýška šli na taxík, protože zase nejel vlak. Aneb na rozloučenou a na cestu na letiště jsme se ještě stavili v pekařství si dát francouzský Pain Au Chocolat…

Tím krátké ale intentivní putování končí a mrtví padáme do postele. :-)




Chrome is new IE6

in code

I just realized that on my personal device I have only Chrome. I mean, not installed only Chrome, but sometimes I cannot even install anything else. I have Android and two Chromebooks. That's it.

When I created app for salsa dancers, salsa-calendar.com, one friend sent me a screenshot with weird behaviour in desktop version of Safari. I found some CSS feature is not yet available broadly, so I blindly fixed the problem.

Another example: our app had issue with Chrome on Android, so we fixed that. But no one notify us, we noticed this problem because we were checking HaaS statistics on our phone.

So… I use for everything only Chrome and because of that my apps always perfectly works with Chrome even if there is some strange issue. I don't know how it works (or not) in other browsers. (On my workstation I already checked my apps in other browsers. At least those available on Linux.)

And… I'm not the only one. It's not unusual my colegue mentions his browser (Firefox) crashed and mine did not. Looks like many developers now test web apps only on Chrome.

Chrome is cool. It's still fast, minimalistic and clear. It has latest features. Everything is good.

Problem is, when there is some feature in draft and Chrome implements it, it then shapes the future of that feature. Everyone then optimize it to the way how Chrome implements it.

Not sure if it's wrong or not. But definitelly it sounds like problem with optimalizations for IE6 years ago…




How I see salsa community

in dance

I'm shortly in salsa community (four years now), so, please, if you know more, feel free to correct me. Anyway, even if something is not 100 % correct, this is how it feels to me. To me, on2 salsa dancer located in Europe.


Salsa community has two main styles. Cuban and cross body. Because there is only few timba songs I would appreciate and body movement is not my friend at all, I know nothing about the first part of the community.

From outside, salsa cubana community feels to me like people want to learn quickly few moves and have fun. It's easy to learn few patterns and newbies can quickly dance as well. People already dancing have no problem to teach new faces whole night at the party. (But I suspect, at least men, that they do that to have sex with new girls. Which is valid for any group of people anyway. :-D)

On the other hand, there is a cross body aka linea. Actually, this salsa has two parts, on1 aka LA and on2 aka NY aka mambo. As the names suggests, it emerged by combining salsa from South in cities Los Angeles and New York with other ingredients already available in the United States, for example jazz.

White people are not as good in body movement as black people, important detail which also helped to transform salsa in a way it was transformed. Less of body movement and more of all different patterns. Cuban dancers have fun by moving to the music, linea dancers have fun by doing patterns (hopefully to the music).

It took few years, but then salsa started to be very popular and came also to Europe as well. It was something new, fresh, interesting. It was still fun. Many people have joined and everything went well. Until the time it wasn't new but common.

To keep some challenge, it became more about faster and crazier patterns. I would say alternative for gym in some cases. Another challenge was to show off instead social dance. Those changes are not compatible with having fun and therefore fun started to disappear.

Salsa teachers say on2 is harder than on1. I'm not sure, I will believe them for now. I learned on1 first and then switched to on2 as almost everybody. Now I love to dance on2. Actually, I would have problem to dance on1 and I wouldn't enjoy it anymore, so I don't do that. I'm not the only one and so on2 community is kind of VIP, as one friend noted.

I was thinking like where is on2 community? Looks like only New York. People say also Paris, but it doesn't look very open to others. And that's it. The rest of on2 community is spread everywhere by small numbers and live only on festivals. Only who has energy (to learn on1 and then re-learn the basics to on2) and money (to travel many times a year) can be part of on2 community. VIP community.

So here we are. From fun roots, we have serious competitive VIP community.

Of course, there are many exceptions. All my friends are not like that at all. But in general, I have that feeling. It was hard to find in this community funny and crazy friends I could have fun on the dance floor.

It's not much friendly, so I would bet this is the reason why on2 community is so small. Why it's not growing. Only few friendly people and many serious ones will hardly attract many new ones…

P.S.: I have some ideas to support dancers like me and my friends. Will wait for some feedback and then I will share more. Stay tuned. :-)




Galactic Dangerous (im)PRobability

in tech

25th of May. The celebration of Towel Day since 2001 and GDPR, regulation in EU law on data protection, since today. I would start with the phrase on the cover of The Hitchhiker's Guide to the Galaxy:

DON'T PANIC!

It's not going to be bad. Definitely it's going to be challenging for some of us, but it's not going to be a big problem. In the end, GDPR says shortly only this: you have to…

(Use GDPR checklist, for example, if you need more precise list.)

It's not bad, or is it?

For me, it looks like common sense. Usually you don't need to do almost anything. Many of those restrictions are valid for a long time. GDPR comes just with some news like:

In the end only problem is the last point, right to be forgotten, as it comes with some technical challenges. Usual company can deploy just some form, for example GDPR Form, and process incoming requests manually.

Only issue is for bigger companies with technology like Kafka or blockchain, where is historically user e-mails or other personal informations instead of some random hash, or backups on types or other backup without ability to change the backup files.

Companies have to fix how they process personal data and I think it's good thing as security is very hard and complex and privacy very important. We have many leaks. It's good to bring strict rules with high penalty so the Internet can be more secure and support privacy.

I will ask you a question: would you like if restaurant would have dirty kitchen? Of course not, and there is law to protect you.

Another question: would you be pleased companies could track any information about you without your knowledge and share it with anybody? For example mobile operator, your history where have you been? Well, they do that. GDPR is that one giving us right to know and be in charge of our personal data.

Until now companies are like “How much data can we trick people into giving us? We'll figure out how to use it later!” and now it's not accepted thanks to GDPR.

One important note: When some company starts to block EU citizens because they are not able to be compliant with GDPR, it means they do something very wrong and that service should be avoided from any part of the World. Because when even companies like Google can be compliant…

Let's end it with a joke:

“Do you know some expert on GDPR?”
“Sure!”
“Cool, can you give me his contact?”
"No."

And, of course, DON'T PANIC!




Zápisky z cest: Irsko

in travel

Den první

Dublin. Už od příletu na mne dýchl svou irštinou, irskou angličtinou a stejně tak štiplavým počasím.

Sotva jsem udělal krok z letištní haly, nastal jeden zmatek za druhým. Zjistit kterým autobusem se dostat do města není vůbec snadné. Ani když přesně vím, který potřebuji! Operuje tu několik firem, každá má svůj plácek někde jinde a nikde není jasně napsané, která se o co stará. Když už jsem našel svůj autobus 41, po pár zastávkách jsem zjistil, že z jedné zastávky pod stejným číslem jezdí na dvě strany. Samozřejmě jsem si udělal výlet pryč od Dublinu…

Po příchodu na hostel se slečna diví, že jsem sám. V mé Booking confirmaci mám jen sebe, ona tam má čtyři lidi. Byla ale ráda, protože její hostel má problém s teplou vodou a tak mi zařizovala místo jinde. Udat čtyři lidi měla problém, ale jelikož jsem sám, původní plán zrušila a poslala mne taxíkem do lepšího blíž k centru. Ve kterém jsou… čtyři postele. Hm. Ok.

Někdo mi říkal, že pátek v Dublinu je jedna velká párty. Šel jsem se projít a jako fakt, žádný kec! Všude hudba, často živá, i na ulici, které jsou taky plné lidí, kteří se už nevešli do titěrných hospůdek, se sklenici piva bez pěny v ruce, kterému říkají Guinness. Každé dveře mají aspoň jednoho security týpka, kolem kterého se snaží zůstat lidi při chůzi aspoň na chodníku a netrefit ty hromady pytlů s odpadem, které mi připomínají New York.

Zbytek je jednoduše evropská Británie (kilometry místo mil, eura místo liber, ale levá strana, patrové autobusy, architektura, …). :-D Nějak teď nemám chuť ani na jejich pivo, ani na opilé lidi a docela mi byla venku zima, tak nechávám detailnější průzkum na zítra.


Den druhý

Stále nevím, kde se stala chyba s hotelem, rozhodně není dobré bookovat v polospánku. Mám štěstí, že jim ta teplá voda nefunguje, neb se o mne hezky starají. Dnes mi dali do ruky hotovost a poslali do dobré kavárny s úžasnými irskými snídaněmi. :-) Irská snídaně je podobná britské. Vajíčka, slanina, toasty. Ale! Slanina je silná a najdete ještě velké buřty a malé (velké) bramboráčky. Taky grilované rajče, které je na tom celém asi nejvíce lite. Celý talíř se totiž leskl, hádejte čím. Měl jsem normální porci a vystačila mi na celý den! Nedovedu si představit takovou snídani jíst každý den. Vůbec. Ale zdá se, že to ti lidé tady opravdu jí, aspoň to měli všichni před sebou na stole…

Rád zkouším technologické novinky a docela teď frčí různí asistenti. Otevřel jsem tedy ráno Messenger a začal „Ok MiLenka, what to do in Dublin?“… :-D Asi je opravdu třeba se zamyslet nad soukromím, protože hned jsem dostal odpověď, že by bylo dobré v mém rozpoložení něco pozitivního. Tento asistent doporučuji, má i smysl pro humor. Jako první pozitivní věc jsem dostal věznici a až poté Stephenovy zahrady. Třetí vyslání bylo k útesům. Bohužel už asistent zapomněl dodat vítr a zimu u útesů, naštěstí mi hlava slouží a vzal jsem to k zahradám přes nákupy. Dovybavit se věcmi, které zůstaly doma, jako třeba šála.

Zahrady mají krásné. Moc krásné. Se spoustou různých ptáků, kteří lidé s láskou krmí a pozorují z různých zákoutí. Je to strašně fajn… dokud vás holub neposere sotva do zahrady vstoupíte s novými věcmi. Dvakrát. :-D Lidi, nekrmte je tolik!! Případně tu je více dalších parků, kde obdivuji místa pro děti. Jediné co mi brání jít si hrát je stud. Stydím se ty děti vyhnat, abych se sám mohl zatočit a tak. Jak rád bych byl zase dítě!

Co mne tu lehce překvapuje, je častá čeština. A to dokonce všude možně. No a pak legíny. Tak často jsem legíny snad ještě jinde neviděl. Nosí to tu i malé holčičky, ona z toho snad začíná být skutečně móda! :-O Nezbavil jsem se občas až děsivých pohledů ani na útesech. Naštěstí bylo místy sotva vidět na pár metrů se silným větrem, takže jsem se raději díval kam šlapu.

Zahřát jsem se šel do muzea irské whiskey. Zřejmě jsem whisky dlouho neměl a chyběla mi! Aspoň tak si vysvětluji, že mi irská i chutnala. :-D Ne, byly to fajn obecné obeznámení a ochutnávka. Zase jsem se něco dozvěděl a zjistil, že i v Irsku se dá najít kouřová single malt. Na ochutnávce jsem byl jediný, komu chutnala. Taky jsem byl jediný, kdo všechny ochutnávky dopil. Měl jsem koupenou tour s ochutnávkou a blendováním vlastní. Jaksi jsem nepochopil, že ten blend se bude vyrábět z toho, co mi zbude. No, aspoň nebudu mít problém na letišti, moje lahvička zůstala prázdná. :-D


Práce, práce, práce


Den pátý

V neděli jsem odjížděl brzy ráno směrem Galway. Práce. Po třech dnech hotovo a pokračuji v dalším cestování. V sobotu v noci byl kolem hotelu klid, ale ráno bylo ještě poměrně dost lidí vzhůru a všude děsný bordel od fast foodů, občas i plechovek. V neděli jsme měli pracovní párty v Galwayské hospůdce a opět, bylo přítomno i spoustu místních lidí do pozdních hodin. V pondělí nás vzali na večeři do menšího hrádku, která byla ve stylu hostiny se spoustou jídla i pití, a celý večer doprovázeno živou irskou hudbou a i tanečními vystoupeními. O vše se postarali děti, opět do pozdních hodin. Irsko je prostě jedna velká párty. Tady se stále paří a pije. Ideální místo pro rozlučky se svobodou, asi, aneb jedna taková skupina přijela do Dublinu z Francie. Hanka mi psala, že Irové jsou schopni začít ráno s Guinessem a plynule pokračovat až do večera!

Musel jsem ten Guiness taky ochutnat. Pro mne to je prostě další pivo jako každé jiné. Ostatní kolem mne obdivují jeho temně načervenalou barvu, přesné oddělení pěny, její kontrast a také i chuť. Když jsem v tom Irsku, zkusil jsem si tu dát i Tulamorku nebo Jamesona, aspoň lepší jsem na firemní účet mít nemohl :-D, a je to stále stejná whiskey. Pitím v Irsku se nijak nelepší. :-D Popravdě jsem Guiness ochutnal dvakrát, prý kombinace ústřic a panáka je geniální. Zkusil jsem, ale genialita mi uniká. Přenechám posoudit raději pivaře.

Ve whiskey muzeu jsem si pořídil whiskové karamelky a u pokladny měli i čokoládu, tak mám i tu. Lenka nedávno z pracovní cesty z Irska přivezla pivní bonbóny. Nějak tady ujíždějí na takových věcech. Nebo alkoholu obecně. Pivní bonbony byly hrozné. Karemelky možná i horší. Čokoláda už není zlá, ale to možná proto, že samotná čokoláda dost přebíjí tu chuť alkoholu. No prostě je to fajn ochutnat, ale celé balení vám vystačí pro všechny přátele.

Plánoval jsem, co tu vlastně dělat od zítra, a neměl jsem energii to řešit, tak jsem si objednal nějaké tour. Samozřejmě jsem si nevšiml, že jedna začíná v Doublinu a ne v Galway, tak jsem volal na podporu, abych to zrušil a objednal tu správnou. Chlápek že mi to udělá celé po telefonu, tak jsem říkal OK. To že mne telefonát bude stát hodně, protože to trvalo 45 minut, nechme být, ale dostalo mne, když jsme se dostali na kontaktní údaje a chtěl předvolbu mého čísla (ze kterého jsem volal!), ale nešlo tam zadat jednoduše číslo, musela se vybrat země. Říkám Česká republika a on nevěděl jak se to píše. Pět minut to gugloval. Hláskoval jsem mu to a stejně to musel guglit. Pět minut. Podpora dle předvolby je v Británii. To mne fakt dostalo. :-D

P.S.: Bavit se s Iry je… hrůza. Jejich angličtina je opravdu hrozná a vždy si vzpomenu na video s rozpoznáváním hlasu ve výtahu se Skoty. Neumím se rozhodnout která z těchto dvou angličtin je horší. :-D


Den šestý

„V Irsku neprší neustále. Neustále prší někde v Irsku. Pokud vám prší neustále na vaší dovolené, pak jste problém vy.“ :-D Aneb slova našeho dnešního průvodce. Naštěstí jsme na naší tour kolem oblasti Connemara nikoho problémového neměli. Na minutu, možná dokonce dvě, jsme mohli zahlédnout i sluneční svit!

Během sezení v autobuse jsme se dozvídali nějaké zajímavosti o Irsku. Teď se mi vybavují detaily, jako že dříve (jakože hodně dávno) bydleli v malých baráčcích s malými okny a půlenými malými dveřmi. Pár takových baráčků bylo po cestě vidět a u jednoho nám přibrzdil. Pak ale že všude jsou spíš takové skoro až haciendy. Moc krásné baráky. A dnes, dnes zase směřují k menším stavbám, problémy s místem a cenou tu začíná taky působit, ale stále každé bývání má prý minimálně tři pokoje.

Dále, že učitel musí umět oba jazyky a matematiku, aby mohl učit. Což je velký problém, pokud zde chtějí učit lidi ze zahraničí, přeci jen kdo by se chtěl učit kvůli tomu irštinu… Nemusí to dělat zahraniční studenti, ale místní děti to mají jako povinnost. Zvláštní je, že i přes povinnost učit se oba jazyky tu existuje komunita jen s irštinou. To jsou především všichni ti pastevci ovcí. Prý mají čím dál větší problémy se uživit, možnosti prý vydělat jsou, ale pak je lepší s penězi jít za lepším, ale nemohou, protože angličtina je pro ně překážka.

Popravdě vůbec neznám film Tichý muž z roku 1952, ale natáčelo se to v této oblasti a často se tím náš průvodce chlubil. Viděli jsme nějaká místa, kde se natáčelo a i sochu, která je kopií plakátu. Když už jsem viděl tu vesničku a sochu a slyšel nějaké historky, budu se muset na něj podívat. Hodnocení má dobré. :-)

Taky jsme viděli Kylemore Abbey. Což bych popsal takto: zbohatlý Londýnský doktor neví coby a tak si postaví luxusní sídlo v Irsku, kde celé sídlo žije z vlastních zdrojů – loví zvěř kolem, rybaří v přilehlých krásných jezerech, pěstuje všechno možné v chytře a krásně provedené zahradě. Pořádá různé párty, užívá si života, lokálně političí a tak. Po čase ho to přestane bavit a tak se vrátí do Británie a sídlo prodá, ten to prohraje a koupí to levně jeptišky Beneditksého řádu, kde provozují dívčí školu. To zkrachuje (poměrně nedávno, 2010) a dnes to je turistická atrakce. :-D

Konec dne jsem šel prosedět do hospůdky (z neděle, akorát za své). Dal jsem si tradiční Irskou ovečku se zeleninou. Trochu si říkám, zda to není zvrhlé si fotit ty roztomilé ovečky a pak si ji objednat v restauraci. Každopádně byla skvělá! Slečna se ptala, co budu pít. Chtěl jsem říct vodu, měl jsem ji vážně na jazyku, ale v té irské hospůdce s živou irskou hudbou jsem nějak vodu proměnil v Guiness. A už to nebylo zlé, vypil jsem to poměrně i rychle. I když to bylo možná proto, abych mohl otevřít skřínky, vedle kterých jsem seděl. Volný stůl byl zrovna vedle samých skotských. Navíc z mé židle jsem vykoukal snadno většinu mých oblíbených. Ach! Při první skleničce se mne slečna ještě ptala na led. Křičím ne!!! a užívám si irskou hudbu s kouřovými skotskými. :-)


Den sedmý

Poznal jsem Skotsko, jaké normálně vůbec není. Chci říct Irsko! No, vidíte?! Strašně moc sluníčka! Průvodce říkal, že takhle modrá obloha nebyla minimálně čtyři měsíce. A přilehlé ostrůvky od útesů, kam jsme se vydali, takhle neviděl minimálně rok. Prostě lepší den v Irsku už není. Asi jsem vesmír hodně moc prosil (zdravím Janičku, která mne tyhle věci učí :-D), anebo jsem prostě dostal odměnu za všechny ty předchozí zmatky.

Jaké útesy? No… ehm, říkám, že tu jsem na tu tour k matčiným útesům. A chlápek, zda to mohu zopakovat. Pak se otočil na kolegyni a říká, vidíš? Jsou to Cliffs of Moher, nikoliv of Mother. :-D I bez toho T je to dost oblíbená atrakce. Všude plno lidí, ale i tak doporučuji udělat oboje. Útesy jsou úžasné a… na této části jsou jen kravičky, směrem ke Connemara oblasti jsou zase jen roztomilé ovečky. :-)

Náš průvodce by rád kolem v této oblasti bydlel a pozoroval z okna ty výhledy. Ale nechce každý měsíc řešit novou střechu. Jsou tu dost časté silné vichřice. Proto se Irský život více vidí na tu druhou stranu od Galway. Díky silným větrům tu je ale prý známá ideální pláž pro surfaře (snad jedna z nej v Evropě). A díky, pokud jsem rozuměl dobře, 1500 potopených lodí, i super místo pro potápěče.

Řeknu vám, jsem rád za ty tour. Aspoň jsem nemusel řešit úzké nebezpečně se klikající uličky, místa bez signálu (tedy i dost pravděpodobně navigace v mém případě), kam vlastně jet, dívat se v klidu a tak. Ale styděl jsem se jít do toho turistického autobusu jak běžně chodím. V sáčku a tak. Mám jen příruční plné zavazadlo, kam se turistické oblečení nevešlo, a včera jsem to sáčko vzít s sebou musel. Ale po dnešku se fakt nestydím. Namalované ženy v podpatcích, chlápci v obleku a kravatě, asiatka v dlouhých úzkých šatech, … :-D

Výlet byl taky do národního parku Burren na největší dochovaný Dolmen. Nejstarší „stavbu“, která se v Irsku nachází. Docela zajímavé, že to tam stojí přibližně od 3-4 tisíc let př.n.l., ale díky vodě by se to mělo poměrně brzy už rozpadnout. Nějaký geolog cca před rokem vznesl otázku, proč nad to nepostaví střechu. Prý to průvodce zkoumal, těžce hledal odpověď, až se dohrabal k tomu, že z nějakého pitomého zákona to není možné či co. Irská angličtina, tak detaily mi unikly… :-D Každopádně smutné.

Přidám ještě jeden smutný příběh: slečna na útesech křičela, že našla perfektní místo. A taky že jo, nebyly to poslední slova před pádem :-D, smutný příběh je jiný: zase spoustu legín. Dnes byla aspoň větší koncetrace hezkých postav, tak se bylo na co dívat, ale stejně… balím to tu a zítra vyrážím směr Paříž. :-)


Den osmý

Na snídani jsem potkal super babičku. Byla fakt hustá! Bavila se tam s Francouzema o různých místech, pak se zeptala i mne, tak jsem ji tedy řekl moji misi v Irsku (naučit je mluvit anglicky :-D), včetně přesunu na salsa festival, načež se rozpovídala o tom jak se ji líbila salsa na Kubě. Francouzi ji hned zpovídali a řešili, že už to tam asi není takové, jak zažila před několika lety. Přispěl jsem s Dominikánou, na kterou hned odpověděla, že tam taky byla (typický člověk „všechno vím, všechno znám, všude jsem byla“ :-D) a že si tam s nima moc nepokecá, maximálně o tom jejich merengue, zatímco na Kubě o čemkoliv a taky se tam cítí bezpečněji. No a je to Němka, půlku roku žijící v Itálii a hodně cestuje po Francii. Tedy jazyků taky umí dost. A cestuje sama. No prostě fakt hustá!

Cestu zpět do Dublinu jsem si krátil úplně úžasnou nejlepší čokoládou, jakou jsem za poslední dobu měl. Ručně dělaná na opatství, o kterém jsem psal, a kde jsem ji koupil. Coconut Macaroon. Každý čtvereček se tou správnou rychlostí sám rozplýval na jazýčku, což z poloviny byla velmi jemná čokoláda a z poloviny druhé jak kdybych si dal do pusy lžičku kokosu. Nepopsatelné! Chtěl jsem vzorek přivézt do Paříže Lence, ale bál jsem se, aby mi ji nevzali u rentgenů, a tak si ji radši nechal pro sebe. :-D Doporučuji!

Takové postřehnutí: mají v Irsku velkou kampaň proti potratům. Na tour si jeden průvodce stěžoval jak jim tu hodně klesá porodnost a tak proti tomu tady asi i dost zbrojí. No. Drsné obrázky občas.

Sotva jsem dojel na letiště a dostal jsem zprávu, že nemáme v Paříži kde bydlet. Celá skupina deseti lidí. Hezky nám to tu začalo. :-D Ale po bouřlivé skupinové (ne)spolupráci jsme se s tím poprali a není to tak hrozné. Tak hurá se zase vyčerpat salsou. :-)




I'm white hetero men around 30, should I be worried?

in life

We, as humanity, don't accept women well.

We are a racist.

We ignore old people.

Young ones as well.

We don't support minorities.

We refuse to see working gay family.

We hate other's religion.

And political opinions.


We should fix all of that. We are doing that. We are trying to do better. We discuss those topics. We are thinking about quotas. We are trying to have good diversity.

Well, ehm, really? Does some quotas or building good diversity really help? I don't think so. To bring the quota program means another type of discrimination and really tough days not just for recruiting teams. Very well wrote about that Uncle Bob few months ago. It's about women in software engineering, but it can be applied to any mentioned problem.

I understand the frustrations of some people about those problems. But any extreme solution will solve nothing. At least in my opinion. I could be wrong, but I don't support any extreme solution and I agree in 100% with Uncle Bob.

A quota policy may seem to be helping women by offering them a greater chance of employment. However, at least in this simplistic thought experiment, the net result is to tilt the playing field in favor of men.

I don't think I should be worried. We all should be. Only very few exceptions would benefit from quotas.




Zápisky z cest: Itálie

in travel

Den první

Stejně jako loni, i letos vyrážím na Mamboland. Jedinou změna je, že letenku nemám do Milána, ale do Benátek. Abych zůstal hodným přítelem, vzal jsem s sebou na začátek cesty i Lenku, kterou „deptám“ už od začátku cesty.

Například jsme neměli sedět v letadle vedle sebe a do poslední chvíle jsem nic neřekl. U její sedačky jsem se s ní rozloučil a než si stihla sednout, už jsem seděl vedle ní. :-D Nebo jsem ji informoval o tom, jak se budu večer dívat na video o programování, které mne hodně zajímá, a když už na to po večeři mělo dojít, uháněl jsem ji ať se rychle připraví na noční procházku!

Jaké jsou Benátky?

Představte si bludiště. Se spoustou slepých cest. Víc slepých, než průchodných. A úzkých. Vlastně si tu připadám jako obr. A to nejen na výšku, někdy se bojím, že se šprajcnu mezi stěnami.

Má to ale výhodu. Nejsou tu žádná auta. V noci s kufrem jsme dělali na kostkách strašný randál (resp. můj kufr ne :-D), protože žádný hluk z aut to nepřekrýval. Je vlastně strašně zajímavé pak vyjet z Benátek, jakože ostrova, zpět do Benátek na pevninu.

Alu musí se! Po celodením chození jsme si chtěli dát šlofíka a… v 17:30 začalo pětimitnutové zvonění. V 17:45 děsný slejvák. V šest znovu zvony. Za dalších patnáct minut… se přidali rackové. V půlu znovu zvony. A v 18:40 při dalším jsme to nevydrželi a jeli na večeři s naším známým italem přes salsu.

Lenka si chtěla dát k večeři čaj. Celá restaurace ztihla. Servírka, když chytila zase dech, začala koktavě sdělovat, že čaj nemají a snažila se rozpomenout, co vlastně podobného mají (a nikdo na to roky nesáhl). Jediné co se našlo, je ledový čaj. V Itálii si dát k večeři čaj je neskutečné foajé.

Optali jsme se na další tipy, co nedělat. Samozřejmě zítra půjdeme a dáme si k večeři čaj a kapučíno (které se pije pouze ráno) a těstoviny, které si vyměníme za jiný druh. Abych vysvětlil: rozdíl mezi těstovinami není. Každý recept má danou těstovinu jen jako designovku a prostě se to nemění. Tečka.


Den druhý

Dnes jsme především pluli. Nikoliv Gondolou jak si asi každý představí, to stojí 80 éček na půl hodiny, ale místními „autobusy“. Zajímavé, jak si to tu udělali jako na běžné ulici. Cedule, benzínky, dokonce i „patníky“!

Výlet jsme si udělali po všech kanálech a taky na další ostrov, Murano, který je především o skle. Dovolí nahlédnout na komentovanou výrobu a pak vás poslou do spoustu obchodů si něco koupit. Sice by se mi hodil do nového obýváku lustr, ale máme kostku! Lenka je nadšená, že není cinklá a jen cinká. :-D

Dle předpovědi jsme měli hodně zmoknout. Popravdě jsme tu zažili kde jaké počasí, ale díky žádným plánům nám tak nějak vše vyšlo. Neuvěřitelné. I největší příliv jsme zažili, resp. především jeho předehru a přípravy místních. Dál jsme to pozorovali raději z dálky. Voda se mi tu zdá celkem čistá, ale suchý a teplý apartmán je lepší varianta.

Poprvadě se mi Benátky začínají líbit. To že tu není ruch, žádný noční velký život, žádná auta, čistý vzduch a tak. Ale… ale už mi ty těstoviny lezou krkem. Máme je každý den dvakrát denně. A hlavně mne tu štvou kliky uprostořed!! To fakt netuším kdo to čím vymýšlel…

Což mi připomíná jednokolejku přes most do Benátek. Jezdí tu šalina po jedné koleji. Ptali jsme se Emanuela (našeho kamaráda) a on na to „nedávno se tu objevila. Jezdí pomaleji než vlak. I autobus. Nikdo neví proč. Ale je tu.“


Den třetí

Opustili jsme město prampouchů, vyzvedli auto a přejeli do města krampouchů. Kdo neví co je prampouch, možná pomůže mé pojmenování buspo, nebo-li budovní spojovník. Krampouch je zase obyčejný rampouch, ale z květů. :-D

Jedná se o město Verona. Druhé nejvýznamější město benátska. Ze dvou. A má třetí největší arénu / koloseum na světě. Impozantní. Chtějí vstup a zrcadlovka zůstala v autě, tak jsme šli dnes na místa, kde zrcadlovka netřeba.

Například si sáhnout na prso Julie pod jejím balkonem. Štěstí v lásce mne nečeká, protože se dobývat davem lidí mne omrzelo asi po minutě a prodřeli jsme se davem zase pryč. Zkusili jsme ještě Romeovu casu, neb se tam lidi nehrnuli. Aby taky jo, když tam nemají vůbec otevřeno. Ani k nahlédnutí.

Tím je Verona tak nějak hotová, nic více zajímavého. Lenku jsem posadil na vlak, zamával a mohu řádit. youtube.com/watch?v=EQAZ0lwGX4w :-D

Na „hotelu“ ve Veroně neberou karty a nemají na zpět eura. Dostal jsem místo eura čokoládu. Vzal jsem to jako znamení, že se mám posilnit a omrknout poslední turistická místa – hrádeček a most. Tím jsem se ujistil, že mají opravdu rádi písmeno V. Všechny střešní výstupky či hradby jsou do tohoto znaku. Vvvážně!


Den čtvrtý

Ráno vstanu, vidím jak je venku krásně, lehce posnídám, sbalím se, připravím zrcadlovku a vyrazím k amfiteátru. Nebo aréně či kolesu, vyberte si. Vidím lidi, kde přibližně včera, směřuji k nim a… tady fronta nekončí. Končí tam, odkud jsem více méně přišel. Mám štěstí, ne na druhé straně náměstí, jen v polovině.

Pokud nebudu počítat půl hodiny stání ve frontě, mám v podstatě vážně hodně štěstí. Vždy když bylo potřeba aby nepršelo, opravdu nepršelo. Vždy když jsem potřeboval zaparkovat, jsem zaparkoval (i s jejich mnohem tvrdšími zónami, než u nás). Dokonce jsem dostal vstup jen za euro! Podezříval jsem je z apríla, ale jedná se o každou první neděli v měsíci. :-)

Dál jsem jel do Bologny. Nemohl jsem parkovat u hotelu, neb tu mají ZTL, „Zona Traffico Limitato“, tedy zákaz i vjezdu. Naštěstí tu mají aspoň zdarma parkoviště, další města budu muset tvrdě zaplatit, například ve Florencii mne nečeká zdarma ani centimetr. Má to ale pozitivní stránku – ve městě je klid. Žádný ruch aut a chodci mohou využít celé ulice. Příjemná změna od ztracených turistů ve velkých autech a malých uličkách staré Prahy.

Moc se mi na Italech líbí, že si stará města nenechají zasírat. Subjektivně mi přijde, že obchody mají na budovách jen malá nepatrná loga a nekřičí to tolik, jako u nás nebo jinde.

Mimochodem, co náměstí, to jeden vejenský džíp či jiné vozítko a dva či více vojáků. Různé zákazy a betonové barikády samozřejmostí. Berou to tu mnohem vážněji.

P.S.: Věděli jste, že šikmá věž je i v Bologni? Že by šikmost byla italská architektura? :-D


Den pátý

Dormitory, neboli ubytovny, mám rád. Člověk se seznámí s dalšími lidmi, pokecá, dozví se tipy atp. Aspoň ty v přírodě. Na Zélandě či Islandě fungují bezvadně. Ve městěch to je děsně neosobní, jak ze strany personálu, tak turistů. Nikdo se s nikým nebaví a každý si vše zamyká. Snídaně jsou velmi strohé a hlídá se, aby náhodou se nesnědlo o sousto více. Aneb už s jistotou mohu říct, že dormitory ve městech není dobrá volba.

Než jsem odjel z Bologny, prošel jsem lehce město. Přeci jen je Velikonoční pondělí. Lenka mi říkala, že ji někdo říkal, že jet na Velikonoce do katolické Itálie je blbost. Popravdě, Bologna byla ráno prázdná. Čekal jsem nějaké tradice nebo něco, ale nic. Ani pomlázku ani vajíčka ani turisty jsem nespozoroval.

Dál jsem frčel do Florencie. Řeknu vám, auto v Itálii je drahá sranda. Cena půjčovného (nějaké tři tisíce) je jen malý zlomek. Stejně tak velká částka je za pojištění. Dále dálnice levné rozhodně nemají, objet sever vidím na až polovinu půjčovného. Benzín, samozřejmě. A ubytování. Myslím parkování, ale říkám tomu už ubytování. Se všemi těmi ZTL oblastmi a placenými parkovišťmi, mi nakonec nejlépe vyšlo zaparkovat v garáži vedle hotelu. Stojí to „jen“ polovičku co můj pokoj…

A byla to blbost. Mimo ZTL bych sice stejně zaplatil až 20 euro za noc, plus taxík nebo něco, tak jsem dobrovolně dal 26 i s tím, abych mohl do ZTL k mému hotelu vjet. No je to jak jsem se zlobil v poslední zprávě na ztracené turisty v centru Prahy. :-D Nevěřil jsem, že k hotelu opravdu vedou pouze ulice, které jsou spíš pěší zónou, a nejel jsem o moc rychleji, než lidi.

No, omrkl jsem z auta polovinu památek a pak vyšel fotit, co jsem už viděl. Nakonec možná tím autem se tím množstvím lidí projde snadněji. Na jakékoliv hlavnější muzeum se čekají fronty klidně přes celé náměstí či kolem bloku! Dokonce i na obyčejné panini tu čekají jak na banány. Naštěstí gelato mají na každém rohu (možná i častěji), tím je ho dostatek a aspoň na zmrzlinu čekat nemusím. Těžké neodolat…

Restaurace jsou na to připraveny. Stolečky jsou titěrné, aby se vešlo co nejvíce lidí, a obsluha hyperaktivní. Neustále nahání nové lidi a rychle obslouží stávající, aby zaplatili a už zase šli. Což je dost otravné. Tahají mne dovnitř sotva přečtu název restaurace a berou mi talíř jen jak to lehce vypadá jakože jsem dojedl. Pozorovali jsme to už v Benátkách, ale to jsem bral jako hodně lidí a málo prostoru. Kdepak, tohle je Itálie. Šel jsem dnes s nimi do boje. Žádná pizza, těstovina ani ryba. Hezky steak se zeleninou a jedl jsem to svým tempem. Bylo to výtečné! (Čti: snědeno bylo velmi rychle a naopak jsem konečně čekal, až si mne všimnou. Beru to jako výhru.)


Den šestý

V Itálii auto tedy nedoporučuji, stejně tak snídaně v hotelích. Není to výsada ubytoven, zatím jsem nezažil nic jiného než toast a/nebo pečivo, máslo, džem, nutellu a případně crosaint. V malém množství a žádné ovoce či zelenina! :-O

Nechoval jsem se hezky, není mi tak dobře a tudíž jsem hledal nějaké náměstí se zelení a tichem, kde bych mohl na chvíli taky posedět. Normálně tu není! Matně jsem vzpomínal kde jsem viděl v centru nějaký strom a netuším. Ani ve zbytku Florencie, kterou jsem dnes doprošel. Všude jsou jen betonové kvádry.

A na nich opět fronty už od rána. Koně vozící turisty se jimi prodírají zvukem kachen, to mne pobavilo. Mne zajímalo muzeum Leonarda a světe div se, je to nejlevnější bez žádné fronty, co tu lze najít. :-D Byl to fakt pán! Přijdou mi jeho vynálezy neskutečné; jak mohl jeden člověk vymyslet tolik věcí. Skoro jak kdyby ho někdo poslal do minulosti a snažil se to lidstvo rychle popohnat. Sleduju asi moc sci-fi. :-D Každopádně on ty kliky ve středu dveří nevymyslel.

Možná Michalengelo? Těžko říct, další muzea nechávám davům a odpočívám na pokoji. Zajímavé, že teplo či teplá voda tu je docela problém. Od Italů bych zrovna čekal, že to je něco, bez čeho nedokážou žít. Možná nejsou zvyklí na to, jak v dubnu stále není víc než 20°C…

Úplnou náhodou jsem u hotelu, což je u kaple Medicee (= dobře se mi hledá cesta k hotelu), narazil na skvělý market. Nenašel jsem ho v žádném průvodci a je super. Doporučuji. Spoustu zeleniny, ovoce, sýrů, salámů. Mají tu i místní, Toskánský, salám a je fakt dobrý. :-)

P.S.: Zpráva od Lenky z Milána: „Včera na obědě jsme řešili zvyky a to s pomlázkou a vajíčky je nějaká slovanská vymoženost, Italové i Francouz málem spadli ze židle z představy, že češi mlátí češky a ještě něco dostanou.“


Den sedmý

S Florencií jsem se rozloučil noční procházkou. Zjistil jsem, proč nebyl market tak snadno vidět – byl skryt za uličními prodejci všeho možného! Taky vykoukly obecně všude samé výlohy. Vypadá to, že Florencie musí být na nákupy pro ženy ráj… Pokud jsem rozpoznal dobře Italy, chodí opravdu oblékaní lépe, než my, ale ne zas o tolik. Rozhodně ale mají ve výlohách zajímavější outfity.

Bude to trapné, ale… lidi tu čekají fronty i v noci. Po deváté hodině jsou schopni čekat na stůl v restauraci, i když kolem je plno jiných restaurací bez žádného čekání. Nenašel jsem ani na Yelpu, že by šlo o něco skvělého. Ty lidi jsou tady už zfetovaní či co. :-D Kousek vedle jsem si všiml restaurace s názvem Eataly. Moc hezké!

Abych neměl cestu z Florencie snadnou, rozhodli se některé jednosměrky otočit a jiné úplně zrušit. Navigaci to dost zmátlo a já fakt najednou nevěděl, co teď, když uličky jsou malé, všude lidi a taxík za mnou pípal a i troubil. Byl to boj, některé památky jsem si prohlídl ráno ještě dvakrát, ale nakonec jsem se vymotal!

Když jsme v Benátkách vyjeli s Emanuelem na večeři, Lenka byla překvapená, jak se místní drží v pravém pruhu, a Emanuel se smál. Už vím proč, jednalo se o náhodu. Na dálnici 130, pravý pruh omezen na 100 a bez problému si tu jedou 90 v prostředním, když v pravém nikdo není. A ani neblikají. Najednou začnou přejíždět pruhy a hotovo. Bez problému úplně z levého před čumákem přejedou k exitu. Hrůza!

No a dojel jsem do Pisy. Je tu věž a je šikmá.

Víte, že ji trvalo postavit dvě století? A že byla původně vyosená jiným směrem? A že se do nedávna vyosovala, až se to podařilo zastavit, ale předpokládá se, že zase bude pokračovat? Teď je vyosená o nějakých 4,5 metru, 5,5 stupňů, a začalo to na 0,2 stupních. A taky byla vojenskou základnou za druhé světové a Američani měli příkaz ji sundat, ale nakonec to neudělali a tak dnes se můžeme smát jak se lidé snaží udělat fotku, kdy se snaží věž držet či naopak přirazit. A ještě vtipnější je těm lidem dávat high-five! :-D


Den osmý

V pizze, chci říct Pise, se bouří a tak pokračuji dál. Pozorující se závody kamionů sjíždím znechucen z dálnice a užívám si serpentiny na pobřeží, konkrétně Cinque Terre. Úplně jiná Itálie! Moc se mi líbí jak si staví ty barevné vesničky, nebo i jen baráčky, v kopcích obklopené zelení. Vypadá to dost dobře! Škoda jen, že podél cesty není možnost moc zastavit a pořádně se pokochat. Resp. možnost je, ale ne tak často či na místech, kde by se hodilo.

Dojel jsem do Genoe, hm, Genoy, Genoi? no prostě město se jmenuje Genoa. Popravdě jsem o něm nějak neslyšel a překvapilo mne, jak velké je. Každopádně, je to stará známá písnička… architektura stejná, hodně starých budov, použita dost bílá barva, šikmost, úzké uličky, bludiště (už mne začíná vytáčet že tu bez mapy neodbočím ani na jedné křižovatce :-D), především zelené okenice, motorky, pidižvíci (říkám tak italským tříkolkovým dodávkám), klasika. Už mne ani neba na to koukat, natož si dělat fotky.

Ale! Aspoň tohle město je fakt velké (i metro mají), na pobřeží a posazené i do kopců. Takže si pak mohu sednout a koukat na starou dřevěnou loď, vedle ní palmy, to co jsem viděl už všude poslední týden a ještě v dáli kopce s baráčky jak dnes po cestě. A aby toho nebylo málo ve výhledu, několik metrů nad pobřežím postavili silnici. :-O Šel jsem se taky podívat do těch kopců na výhledy a kdo by řekl, že by se domů do sedmého patra chodilo přes střechu… :-D


Den devátý

Á, konec! Ráno jsem přejel do Milána, naposledy se pokochal jejich starými oblíbenými Fiaty, rozloučil se s okenicemi, které mi budou chybět, zamáčkl slzu kolik peněz šlo do půjčení auta, a druhou, že mi italské jídlo nechutná tolik, jak jsem čekal. Došel jsem na test, do které salsa skupiny patřím (do nižší, fňuk :-D) a teď už do sebe nechám ládovat všechny informace a nové zkušenosti. Tak zase brzy. :-)



Dodatek

Na pracovní cestě o pár týdnů později jsem narazil na Itala a ten mi říkal, že sever Itálie je především o mase. Jih je zaměřen na pizzy. Tím se mi hodně vysvětluje! Kéž bych tuto informaci měl dříve. To je to neplánování. Pokud tedy čtete před odjezdem, na severu užívat maso, na jihu pizzu!




Google Assistant 2018

in tech

Originaly I wanted to type Google I/O 2018, but…


All new features announced at the Google I/O keynote this year are pretty cool. Check them out:

I love many of those new features. Like usage of their AI in medicine, conversion of photos with document to PDF, adaptive battery in Android by the probability of app usage, automatic Do Not Disturb activation, navigation with street view and camera or even Google Lens to copy & paste directly from camera!

All of that is very cool and will be very useful. I can't wait to have it available on my phone.

Even improved Google News with Newscasts and Full coverage is nice. I had an idea of something like Newscasts years ago and I created my own app for that. But it struggles last two years as I don't have much time to improve it. Anyway, even that I'm sceptical about any recommendation system, it's a very good improvement.

What worries me very much is autocomplete in Gmail and that assistant can make calls for you. Check the videos (if you missed it in the previous one):

It's also nice. But… it's not me. I don't want some machine to save me a few seconds by completing sentences I would write differently. I don't want to change my style of communication to some general way. Well, I can handle that, I can turn off autocomplete and do not use assistant to make calls for me. But I don't want to communicate with machines as well…

So, use it. It can be really helpful. I would rather pay attention to the road instead to phone call. Or I would be glad to be able to send important e-mail before loosing signal. But don't overuse it. Let's stay human. I want to communicate with YOU.




What's wrong with salsa festivals

in dance

I attended many salsa festivals in last two years and I'm already getting bored of them. I'm starting to prefer smaller events in the usual time zone. Do you want to know why? Because of…

And because of that I really hate to pay so much money (hello, Paris!). I wish organizers would care more. Anyway I hope to see many awesome events with many awesome people!