Jak bychom se měli chovat k dětem?

cs v kategorii reviews • 3 min. čtení

Jako malý jsem poměrně často slýchával „to pochopíš až budeš starší“. Nevybavuji si, jaké jsem z toho měl přesné pocity tenkrát, ale retrospektivně jsem si jist, že mne to dost štve. Na spoustu věcí jsem si musel přijít sám a i když některé překvapím, kam jsem se zatím dostal, nepřijde mi to nijak výjimečné.

Mám pocit, jako by mi lehce pomohlo štěstí, jaké lidi jsem si k sobě našel. Přeci jen nás hodně formuje naše okolí. Dovedu si snadno představit, že by vše mohlo být úplně jinak a stačilo by málo. (Díky Próšo, Marcelko a Terko! Později spolubydlícím, kolegům, Evče, Mariánovi a všem z tanečního světa!)

Proč máme takový problém chovat se k dětem jako sobě rovným? Představte si, že byste nevěděli co to je skleróza a jako odpověď by se vám dostala, že na to nejste dostatečně staří. Až vám bude šedesát, tak to pochopíte.

Na toto téma jsem narazil dřív už v knize, s lehce delším názvem, How to Talk So Kids Will Listen & Listen So Kids Will Talk. V knize se píše o zapojování děti do rozhodování rodiny. A ne jen co bude k večeři, zahrnovat je i do financí. Vysvětlovat vše možné už od raného dětství a nebát se, že by něco nepochopili nebo pochopili špatně.

Je to takové škatulkování, které máme rádi. Tobě je deset, musíš umět tohle a tamto, a tamhleto bude v testu příště. V testu, který mají všichni stejný. Kdo se nezajímá, jednoduše je odpadlík. Kdo se zajímá, je zbytečně utlumován. Až jednoho dne…

Moc hezky o tom mluví Sir Kenneth Robinson v jeho bezvadných dvou přednáškách o vzdělávání, Changing Education Paradigms a How to escape education’s death valley:

Nikdy jsem nad tím tolik nepřemýšlel. Až film Tohle je náš svět, resp. hezčí originální název Captain Fantastic, mne o tom donutil přemýšlet. Určitě doporučuji film shlédnout, každopádně stručně: rodiče se domluvili o žití mimo civilizaci a o výchovu dětí se postarají sami. Tak, že se nebudou nic bichlovat, ba naopak se bude po nich chtít pochopení a vysvětlení vlastními slovy. K tomu dostanou vysvětlení na jakoukoliv otázku. Třeba i co to je znásilnění a soulož. Desetileté holčičce.

Největší kontrast je vidět při příjezdu na návštěvu ke známým, kde jsou děti vychovávány „normálně“, řekněme spíš jak je běžné. Na jedné straně ví, co to jsou adidasky a překvapuje je, že někdo to neví, na druhé straně neví nic o světě a jeho fungování.

Což je proč mne retrospektivně vadí absence odpovědí na moje otázky. Věděl jsem spoustu běžných věcí, ale nic o fungování světa. Sice nemám s výchovou žádnou zkušenost, ale až nadejde situace, přijde mi zatím nejlepší dětem vše vysvětlovat bez servítek, stejně jako Ben ve filmu. Přeci jen děti jsou taky lidi, proč se k nim tedy tak nechovat?






4 reakce

Já jsem vždycky zastávala názor, že děti nejsou hloupé a je lepší jim to vysvětlit. Ale všechno má své hranice. Dvouroční synek známých na moje vysvětlení, že si nemůže hrát se svíjecím metrem, vytahovat ho a dávat ho do pusy, protože by se o něj mohl říznout, reagoval dost naštvaným pláčem. V tu chvíli bylo zkrátka lepší mu ten metr vzít i násilím.

Takže vysvětlovat jo, ale přiměřeně věku. Shodou okolností akorát maminka toho chlapečka popisovala, jak přesně a opravdu detailně probíhá porod. Myslím, že to nebylo vysvětlení vhodné mému věku. o.O

@Katrin O výchově pouze hlasem bez „násilí“ jsem nic neříkal. Jen o výchově typu o vysvětlování věcí kolem, probouzet v dítěti zvědavost a ne ji zabíjet. Tedy asi spolu v tomhle souhlasíme.

Mimochodem není lepší vědět do čeho jdeš? Lepší vědět a všechny aspekty přijmout, než se pak rozčilovat. Ale chápu, preferuješ spíš vrhání se po hlavě a problém řešit za chodu. No, snad, až se za tebou vydám na návštěvu, tam budou jednou i tvoje děti. :-))

Ono ve výchově není nic jednoznačné a neexistují obecné postupy.

"zapojování děti do rozhodování rodiny" - chodíme k psycholožce, protože naše rodinná situace je dost složitá. Jedno z téma bylo, že čtyřletý syn nechce chodit do školky. Moje žena razila přístup, ať si to rozhodne sám a psycholožka nás mj. upozornila, že tohle si dítě nemůže rozhodnout samo: zaprvé nezná to, o čem se rozhoduje, zadruhé je to rozhodnutí na něj příliš složité a tudíž ho dostává do stresu. Nakonec jsme to zvládli a začíná tam být rád, ale bez toho, aby to bylo rozhodnuto za něj, by to vlastně nedokázal zjistit.

@Václav O zapojování tam mluví ve stylu, kdy se mluví o chodu rodiny otevřeně a pokud se řeší nějaká otázka, vysvětluje se a ptá názorů i dětí. Příklady tam byly kolik rodiče dohromady vydělávají, co kolik stojí a co je důležitější, kolik případně darovat a kam, co to pro ně znamená a pro lidi na ulici a tak dále. Když vezmu jen co se tam řešilo po ekonomické stránce. Nikoliv ve smyslu, že dítě bude vzdorovat a tak to bude. Což se mi tahle idea zamlouvá. Doporučuji knihu pročíst, je opravdu zajímavá. :-)





Může se vám také líbit

en Thinking is Hard, November 5, 2018
en Why We Should Learn to Fail, June 5, 2019
en Are You Resistant to Influence?, April 22, 2020
en Science Channels, August 29, 2018
en Tale of Two Brains, July 20, 2018

Další články z kategorie reviews.
Nenechte si ujít nové články díky Atom/RSS kanálu.



Poslední příspěvky

cs Zubní pohotovost, October 19, 2021 in family
en Dancers Are Not Deaf (Yet), October 12, 2021 in dance
cs Je dobré mýti Matýska, October 4, 2021 in family
cs Jsem levák…?, September 21, 2021 in family
en Human Evolution of the Past and Future, September 14, 2021 in humanity