v kategorii To jsem takhle přemýšlel, kam se jet podívat na krátký výlet. Ve sluchátkách mi zrovna hráli Piano Guys, což bylo dostatečně inspirativní. Podíval jsem se, kde mají koncerty a po vyfiltrování zbyly Paříž a Londýn. Po ověření volných míst pouze Londýn.
Pro ty z vás, kteří neví, co jsou Piano Guys:
Tak jsem koupil vstupenku, letenku a vyrazil. A nelituji. Sice v polovině koncertu jsem si říkal, že hrají sice hezky, ale showmeni to moc nejsou, naštěstí druhá polovina to celé zachránila. Bezvadně prokládali humorem a hudbou.
V několika videích mají, že skladba je poskládána z X zvukových stop. Zajímalo mne tedy, jak vlastně jejich hudba zní, když hrají na pódiu bez postprodukce. Téměř stejně! Čelista má repeater, kterým si ovládal opakování různých částí. Během chvilky tam vykouzlil přes deset zvukových stop, což jsem vůbec nechápal, jak sám zvládá. Dobře on!
Což o to, ještě více mne zajímalo, jak dlouho natáčeli video, kde běhají kolem klavíru (poslední video výše). Spadla mi brada, když začali právě takto obíhat. Živě. Na pódiu. Před mýma očima. Bez chyby.
Jsou prostě skvělí a je dobře, že neskončili u prodávání klavírů. Tak to totiž vzniklo – klavírista chtěl prodávat klavíry. Měl nápad udělat reklamní video, kde něco zahraje. Známý mu doporučil čelistu, ať to nemá tak suché. Natočili jedno video. A bylo tak dobré, že žádný klavír neprodali. Měli spoustu práce s dalšími. Rád se na ně pojedu podívat znovu, jakmile obmění repertoár. :-)
No a když už jsem byl v tom Londýně, pochodil jsem si trochu kolem. Začal jsem v Baker Street, jelikož jsem to měl blízko. Doporučuji si předem načíst pár příběhů, aby návštěva měla fakt smysl. Na detaily paměť opravdu nemám a tak jsem si neužil rekvizity tak, jak bych mohl. Ale i tak bylo zajímavé navštívit místo navržené z knih, které mám rád.
Hned jsem zapátral v paměti, jaké další velké osobnosti v Londýně jsou. Třeba Shakespeare… Šel jsem jak na prohlídku divadla, tak na samotné představení. Nezapomenutelný zážitek, který doporučuji. Sice neoplývám perfektní angličtinou a ještě k tomu se vyznat v tolika postavách hry King John mi dělalo trochu problémy, ale i tak jsem si užil herecké výkony a zpracování. Líbí se mi, jak dříve herci hráli mezi lidmi. O to víc jsem nelitoval lístku na stání uprostřed davu. Kolem mne totiž herci normálně hráli. Úplně jiný zážitek, než klasické divadlo.
Když jsem u toho úplně jiného zážitku, další podobný pocit jsem měl z katedrály St. Paul. Normálně mne takové budovy nechávají chladným. Přeci jen jsou všechny tak nějak na jedno brdo a jsem takový ateista, že se ani nebojím, že mne Bůh potrestá. Každopádně až tam jsem zažil perfektní zvuk varhan. Jak je katedrála obrovská, zvuk se tam nádherně rozléhá a poslouchá. Jestli někdy skončím v Londýně, zajdu si tam občas odpočinout.
I vnitřek patří k těm lepším. Bohužel focení je zakázané. Aspoň dovolují fotit ze střechy okolí Londýna. A vidět, jak se téměř všude něco staví.
Ale zpět k velkým osobnostem Londýna. Jako třetí se nabízí Bond. James Bond. Toho jsem neměl v plánu navštěvovat (beztak byl někde zachraňovat svět), ale beru to jako vyřízené při sledování výměny stráží u Buckinghamského paláce.
Londýn nabízí taky další turistická místa. Například London Eye, což je asi zbytečná ztráta času. Minimálně je potřeba si koupit vstupenku online, aby se nečekalo moc dlouho ve frontě.
Kolem řeky je lepší druhá strana Londýna, kde je právě zmíněný Shakespeare Globe a katedrála. Ale také Tower Bridge a Tower of London. Moc se mi líbila prohlídka provázená královniným gardistou (jestli lze takto přeložit Yeomen Warder). Škoda, že prohlídka není delší. Aspoň dvojnásobná. Vše totiž podával se skvělým britským humorem. Jasně, když jsem šel kolem jiné skupinky, slova byla téměř shodná; mají to nacvičené. Ale to jsou všechna divadelní představení. :-)
Například měl vtipné poznámky na moderní dobu s telefony neustále v ruce. Jakmile někoho viděl s telefonem, hned byl středem posměchu. Nebo se vyptával kdo odkud je. Když se ptal po lidech ze Zélandu, vítal je zpět doma. Či nabádal ženy, až budou stát u krásných drahokamů, aby se podívaly na svou ruku, poté na svou drahou polovičku, napřáhly se a daly takovou facku, jakou v životě ještě nedostal! (Nejsem holt brit a podání je sušší. Jeďte si to poslechnout osobně.)
Ano. Britské klenoty jsou dostupné každý den bez front. Bez žádného bookingu a front jsem měl možnost vidět klenoty jen tak, že jsem šel prostě kolem. Jen fotit jsem nemohl. Naše české jsem ještě neměl příležitost vidět…
Při prohlídce Tower of London jsem se taky dozvěděl, že Británie dostávala spoustu dárků od různých států. Spoustu exotických věcí, ale i zvířat. Sice nevěděli, jak se o taková zvířata starat, ale měli je u sebe a snažili se. Taková menší ZOO. Třeba afričtí sloni nebo čínský drak.
K závěru něco o Londýně všeobecně. Začnu asi dopravou. Říkává se, že motat se v Londýnským metru není žádná sranda. Osobně mi to přišlo velmi dobře zmáklé. V Praze máme možná o něco jednodušší značení, ale taky jsme oproti Londýnu vesnice. Což přináší, že v případě bydlení zde je potřeba mít práci opravdu blízko. Nad zemí se pohybovat je děsně pomalé. I když jako vyhlídková cesta dvoupatrovým autobusem je supr. Ale na skutečné cestování je lepší metro. Které bývá tak přeplněné, že si nelze ani číst. Jako alternativa jsou všude přítomné Santandery. Kola k zapůjčení za docela slušný peníz.
Což se nedá říct o zbytku dopravy. Krátká cesta z letiště do města vlakem stojí necelých 20 liber (vyplatí se vlak zabookovat s předstihem a ušetřit nějakou tu libru). Lítačka po městě (pouze centrum) na pět dní 35 liber. Vůbec Londýn a celá Británie obecně je drahé místo. Když mi přicházely pracovní nabídky s tolika ciframi, donutilo mne aspoň nabídku dočíst do konce. Ale teď už vím, že by ty částky musely být ještě větší, pokud bych měl žít v Británii.
Ale mají to tam hezké. Jejich styl se mi moc líbí. Ty jejich taxíky, autobusy, budky (už se nedivím, že Doctor Who nevypadá podezřele při cestování do budoucnosti), budovy, … I styl oblékání. Takové gentlemanské místo.
kanálu