O trávicí trubici

Dřív bych tvrdil, že za vším jsou skryty ženy. Dnes si myslím, že to platí pouze v případě absence miminek v blízkém okolí. Rodičové jsou dětmi hodně ovlivnění a je s nimi řeč pouze, pokud se mohli vyspat. Tedy pokud se děťátko mohlo vyspat. Tedy nebyly žádné problémy s trávicí trubicí.

Miminka mají sice ručičky a nožičky a další periferie navíc, ale nic z toho ještě nefunguje a není moc užitečné. Vlastně občas takové ručičky jsou, viděno očima trávicí trubice, sabotéři – odstrkují se od prsa a znemožňují naplnit potřeby trubice. Podobně nožičky odkopnou celé tělíčko, a tím odtrhnou vstupní otvor od korýtka.

Ona ta trubice nemá moc co vyčítat. Teda. Sama není v plné síle. Nejprve hltá o sto šest, aby zjistila, že tolik matroše nepobere, a nechá tak klidně i dobrou polovinu ublinknout. K tomu nahltá s mlíčkem taky bublinky, které umí pořádně potrápit. To pak druhá strana trubice vydává zvuky jako raketový pohon. Rozvibruje to celou délkou až na druhou stranu, kde se ukrývá, pro nešťastné rodiče, megafon.

Sám jsem takovým nešťastným rodičem a tak jsem měl možnost o trávicí trubici intezivně přemýšlet. Především proto, že naše Dianka je velice kontaktní miminko. Neumí spinkat sama, natož bdít, už vůbec ne se vyprazdňovat. Horní část trubice byla již obsazena, na mne tak zbyla ta druhá strana.

Aspoň to té naší holčičce nevadí, ba naopak. Ráda se mnou kaká. Chytne si těmi roztomilými pacičkami moje prsty, začne se kroutit, tlačit, červenat, smrádnout. Jakmile je hotovo, nasadí úsměv, a já vím, že si mohu rozbalit dáreček.

Někdy ho nemusím ani rozbalovat. Ono to začne lézt dřív. Tomu říkám buffer overflow. Pár takových přetékání se mi podařilo předejít rozbalováním dřív, než bylo hotovo. Od mala jsem natěšený na dárky. A tak jsem to pak chytal do papírků do ruky. A jaké hromady jsme občas spolu posbírali! Pochopil jsem, proč někteří lidé tráví na záchodě hodně času. Jednou jsem takhle chytal snad půl hodiny. (To já neznám, já jsem vždy hotov za minutku.)

Ta naše holčička to má ráda bez plenky. Už ani nepočítám, kolikrát si počkala s čůráním, až jí sundám plenku a počůrá tak všechno v okolí. Včetně mě. Možná bychom mohli zvážit bezplenkovou metodu.