Zápisky z cest: Paříž

in travel

Den první

Organizace Francouzům moc nejde. Spíš vůbec nejde. Jejich salsa festival je nejvíc zmatený s nejvíce technickými problémy, co jsem zažil. Už od vstupu do hotelu nebylo jasné, kam jít, a tahle nejasnost se táhla celým festivalem. Stejně tak to mělo spoustu ostatních lidí a tím tedy působily i fronty u registrace. Samotní lidé u registrace moc o festivalu nevěděli, například jak fungují kredity na bar. Slečny u nabíjení kreditů zase nevěděly jak používat platební terminál a měly jen jeden. Na baru ani ve čtyři ráno nevěděli, co vlastně vše nabízí. O technických problémech ani nemluvě. Po jakékoliv diskuzi s místními jsem dokončil slovy ach ta jejich schopnost organizace. :-D

Víkend v Paříži vyjde draho, kór salsa festival, tak jsme se rozhodli, že z toho vytřískáme maximum. Únava neúnava, vydali jsme se do města. Plán byl lehčí, dvě hodinky procházka, ale nepovedlo se. Nějakých deset kilometrů jsme nachodili a viděli téměř všechna nejhlavnější místa. :-D

Paříž je obrovská. Fakt obrovská se spoustou prostoru, snad víc než Moskva či Berlín. Všechno je strašně veliké. Impozantní. Honosné. Od zahrad, přes oblouky a mosty až po paláce. Dělané především na krásu, resp. předvedení se. Aneb kdo by dělal most jen kvůli světové výstavě. :-D Stejně tak působí Eiffelova věž. Na žádné fotce to tak nevypadá, ale stát pod ní a koukat nahoru přivádí hodně zajímavý pocit.

Taková zajímavost: část Paříže byla v 19. století přestavěna. Vládu převzal Napoleonův synovec a rozhodl se pokračovat v Napoleonově vizi, udělat nejkrásnější město v Evropě, a tak zboural úzké a špinavé ulice, které nahradily vzdušné a geometrické bulváry. Aneb vysvětlení i předchozího odstavce. :-)

Od Notre-Dome přes Louvre a Eiffelovku jsme došli až k soše Svobody. V parku u Eiffelovy věže jsem si vzpomněl na sochu Svobody a přemýšlel jsem, kde je vlastně ta druhá. Když mi Google řekl 20 minut pěšky na umělém ostrově u Eiffelovky, musel jsem si dát do sbírky i tu druhou! Super je, že tahle nemá žádné fronty ani lidi. Asi o ni lidi ani neví. :-)

Pro nadšence adrenalinových sportů, především nadšence co ho sledují především v televizi, doporučuji sledovat prodejce věžiček a jejich rychlé balení při blížícím se policistovi. Jejich hra na honěnou je strašná sranda. :-D

A pro lidi co rádi jí, doporučuji zde hodně jíst. Zatím v každé restauraci, v které jsem byl, jsem dostal úžasné jídlo. Od super steaku se zajímavým kořením a velmi dobrými hranolkami, až po salát všech možných zajímavých chutí, vedle kterých se jakýkoliv podobný český kousek rovná nevýraznému nic. Nechtěl jsem chodit dvakrát denně do restaurace, ale tohle je hřích, který se musí!

P.S.: Mají tu taky kliky uprostřed jako v Itálii


Den druhý

Další párty doprovázely další technické problémy. Skoro vše se dá odpustit, ale když hudba začne přeskakovat, už třetí písnička za sebou, protože jsou Francouzové ulítlí DJováním z vinylů… :-D

Aspoň jsem šel spát brzy a byl čas na další procházku. Od Sacre Coeur, přes Place de la Concorde po Champs Elysee s vítězným obloukem. Všechna místa jsou mnohem víc turisticky zajímavá, zřejmě, protože celý den nás čekalo prodírání se davem. I na tom megalamanském bulváru! A hezky jsme to podpořili nákupem památkových předmětů. Na Sacre Coeur mají rádi Malého prince a tak jsme si pořídili nějaké drobnosti. Abychom to podpořili pořádně, dali si také francouzské palačinky.

Jídelně jsem dokončil francouzský standard ještě šneky a žabími stehýnky. Takové jídlo u nás doma je jen v lepších restauracích a tak jsem znatelný nárůst kvality nepocítil, každopádně to bylo moc dobré a stále platí, že do Francie se kvůli jídlu ještě vrátím. :-)

Co mne tu moc lákat nebude, je Pařížský prach. Kdybyste viděli jak vypadají naše boty! Taky z toho dost kýchám a smrkám, jestli to nebude pylem nebo skokem ze skoro zimního Irska do skoro letní Paříže s málo spánkem. A další odpudivou věcí jsou stávky. Slyšet Francouze se bavit jak musí běžně kontrolovat nejen počasí a spoje, ale zda se zrovna taky nestávkuje. Jakože není problém kdy železnice stávkují už třetí měsíc. :-O


Den třetí

My si povídáme o počasí, ve Francii si povídají o tom, jak veškeré peníze za přesčas a dýška šli na taxík, protože zase nejel vlak. Aneb na rozloučenou a na cestu na letiště jsme se ještě stavili v pekařství si dát francouzský Pain Au Chocolat…

Tím krátké ale intentivní putování končí a mrtví padáme do postele. :-)