Jak jsme se brali

Oddávající musel po naší svatbě spěchat na další a nemohl si tak dovolit ani minutu zpoždění. To nám hrálo do karet, protože rádi dodržujeme slíbené termíny. Připravili jsme si přesný harmonogram svatby a u všech pozvaných tak apelovali na jeho dodržení. Fotograf nám časovou přesnost jako jediný nevěřil. Aspoň nikdo jiný se neodvážil něco takového vyslovit.

Měl pravdu, na minutu přesně to nebylo – nevěsta čekala už patnáct minut připravená. Lenka se mi před obřadem nudila! Obřad a gratulaci jsme zvládli taky o patnáct minut dřív. To nám dalo čas sfouknout focení ještě před oběděm, než se zabryndáme. Oběd včetně konce byl přesně na čas. Po obědě následovala malá pauza na kafíčko, aby se stihl připravit prostor pro první tanec. Tohle nebyl nejlepší krok. Zdá se, že pauzy na kafe jsou zárodkem všech zpoždění!

Sladké je naopak řešení jak zpoždění zkrátit. Po obřadu a obědě s rodinou a přáteli jsme pozvali několik našich oblíbených salsa tanečníků. Chtěli jsme, aby přišli včas, takže jsme to promovali stylem „dort se rozdává přesně na začátku párty a bude dostupný do vyprodání zásob“. Všichni přišli včas!

Vše jsme měli v krásném dřevěném podkroví s terasou a výhledem do zeleného údolí. Předpověď nám slibovala déšť, ale nakonec se počasí taky přizpůsobilo našemu harmonogramu. Mohli jsme uvnitř tancovat a venku relaxovat s krásným výhledem na západ.

Prostě všechno bylo super.

Skoro všechno…

U obřadu s námi byl Bůh. Nejsme věřící, naopak. Bohužel úřady nemají v oblibě vycházky, natož v sobotu. V horším případě se budou vykrucovat; v tom lepším vám nasadí vysokou cenu. Bylo lepší si pozvat benevolentní církev…

Na druhou stranu, během obřadu nám projížděl vlak, letělo letadlo a v okolí bourali sbíječkou. Svěděk nám tam zkusil doběhnout a říct, aby na půl hodiny přestali. Po obřadu během focení bylo ticho. Asi slyšeli za půl hodiny. Takže nikdo o tom Bohu stejně neslyšel.

Co jsme naopak slyšeli byla diskotéka od sousedů. Samo o sobě by to bylo skoro ještě milé, jenže žánr byl slovenský hip hop. V pět ráno. Vlastně jsem ho slyšel jen já a Lenku jsem vzbudil bouhcáním do zdi. Hned první ráno v manželském svazku mě už neměla ráda…

Ale to už je holt manželský život. :-D Tak vydařený svatební den jsme si ani nepředstavovali. :-)