Oblíbené restaurace (v Praze)

in life

Moje úchylka na skvělé jídlo začala poměrně nevinně. S přáteli jsme čas od času zašli do lepší restaurace, kde jsme nechali pro nás v té době velké peníze, a užili si něco, co si běžně nemůžeme těsně po škole dovolit. Jednou jsem měl dobrou náladu a chtěl jsem za své milé přátelé zaplatit. V kamarádovi se probudilo chlapské soupeření a nakonec zaplatil on. Tím se odstartovaly naše pravidelné návštěvy a střídání u placení.

Soupeření však neustalo. Předháněli jsme se kdo pozve do lepší restaurace. Po čase jsme se tak dostali na úroveň, kdy pro nás dřívější skvělé restaurace byly najednou na úrovni obyčejné hospody. Na úroveň, kdy už člověk za ty peníze chce opravdu něco skvělého. Problém byl – jak poznat, že to v té restauraci bude dobré a nebudu litovat?

Naštěstí jsem se dozvěděl o skvělém Grand Restaurant Festivalu, který probíhá každý únor. Možnosti si za „pouhých“ šest stovek ověřit celkovou spokojenost z restaurace. O festivalu jsem se dozvěděl teprve dva roky zpět a v ten rok si ho nestihl řádně užít. Což jsem napravil loni a letos. V dalších ročnících se mnou určitě mohou počítat!

Navštívil jsem spoustu různých restaurací a letos jsem hodně přemýšlel, co mi vlastně říká, že jsem si nějakou restauraci zamiloval. Proč mne například jedna z nejlépe hodnocených nepřijde tak skvělá jako jiná z konce TOP 100 žebříčku. Vlastně to nebylo vůbec složité přemýšlení…

Neumím hodnotit pouze jídlo. U těch TOP restaurací už ty velice jemné nuance v jídle, si myslím, ani nepoznám. Vždy zbožňuji, když kuchař přijde se zajímavým nápadem, například ke kachně dát pomerančovou omáčku, ke kotletě jablka v šafránu, crème brûlée s ananasem a spoustu dalších hrátek s jídlem. Ale to umí od určité úrovně všude.

Pro mne je důležitý celkový zážitek. Nemyslím tím pouze obsluhu, ale taky prostory a další drobnosti jako například přítomnost živé hudby. Určitě je taky hodně důležitá společnost. Naštěstí na kamarádky jsem obecně hodně náročný, takže problém se společností jsem nikdy neměl. :-)

Pozastavím se u těch prostor. Spoustu restaurací má neskutečně krásné prostory. Ale já si to tam neužiji tolik jako jinde. V poslední době mám hodně rád procházky starou Prahou až si říkám, jak by se mi líbilo ve Starém Městě bydlet. Kdyby tam nebylo tolik turistů. Minimálně se svým šatníkem bych tam zapadl, jak trefně několik kamarádek podotklo. Možná i proto mne tolik začala bavit historie, teď naposledy První republika. Což hodně ovlivňuje, které restaurace jsou mé nejoblíbenější.

Takže které restaurace to jsou?

Všechny mohou nabídnout famózní jídlo, skvělou obsluhu a perfektní romantické prostředí. Pořadí mám podle mých pocitů z návštěvy či návštěv. Je velice možné, že po čase pořadí upravím. I když Art Nouveau v prostorách Obecního domu, s živou hudbou a stolem u okna, kde je naprosté soukromí, se bude těžce překonávat.

Teď už jen i v Praze vyzkoušet restauraci s Michelinskou hvězdou. Máme tu tři: Alcron, La Degustation a nově Field. Z mého textu a popisu restaurací je jasné, že nejvíce bych si měl užít Alcron.

I když La Degustation patří k Ambiente a jakoukoliv restauraci od nich mohu doporučit. Jejich sněz co sníš degustace, ať už italské či masové, jsou boží. Další z dostupnějších mám rád La Gare, Mariott nebo La Casa Argentina.

A jaký typ restaurací máte rádi vy? Které konkrétně? :-)