Tak už?

Dřívě či později nastane situace, kdy se sdílí radostná zpráva s rodinou. Po naší první zkušenosti jsme s informováním o rozrůstání rodiny nespěchali. Kdy to ale udělat, aby to nebylo příliš pozdě?

Možná po velkém ultrazvuku? Dopadl více než dobře, což nás nesmírně potěšilo. Naše miminko mělo všechny součástky. Součástky fungovaly dobře; miminko se mrštně vyhýbavlo ultrazvuku kotouly. A dokonce už mělo i malé pěstičky; doktor to schytal za nahlížení do soukromí. Sami jsme se lekli, neb najednou obrazovka zčernala a doktor šermoval rukama ve vzduchu jako Jackie Chan. Byl to napívaný boj ukončený remízou.

Tak už? Tak už. Čas kápnout božskou. Lence se do toho však nechtělo. Říkala, že to povíme, až na to přijde řeč. Souhlasil jsem. Přijeli jsme po dlouhé době na oběd a čekali na vhodný okamžik.

Netrvalo to dlouho. Otázka co nového se nabízí. Tento náznak nebyl pro Lenku však dostatečný. Pravda. Počkáme na lepší udičku. Ne dlouho potom přišlo téma dovolené. Těhotenství nám do našich plánů rozhodně hodilo vidle. Myslel jsem, že to už je ono. Ale ne, Lenka to okecala. Koukal jsem se překvapeně.

Takhle to šlo ještě párkrát. Až došlo k bojleru. Čtete správně, bojleru. Řešili jsme, že náš je nějaký divný. Nešla nastavit požadovaná teplota a obsah je na 120 litrů. Pro dva lidi trochu moc. Lenčin táta se nám snažil pomoct doporučit něco lepšího, co bude šetřit elektřinu. A že pro dva 60 litrů stačí bohatě.

To jsem už do Lenky kopnul pod stolem a výrazně se na ni podíval, že přece nebudeme diskutovat o tom, jak si (ne)pořizujeme 60 litrový bojler! Začala se strašně smát. Nebylo cesty zpět, nepatřičný smích nešlo okecat. Šli jsme s pravdou ven.

Tchán pohotově uzavřel diskuzi, že teda bojler na 120 litrů.