Whisky není jen skotská

cs in life • 5 min read

Kdo mne zná, ví, že mám rád whisky. Vlastně to je jeden z mála alkoholů, který piji. Pokud není po ruce dobrá whisky (nebo aspoň rum), raději hledám točenou kofolu. Před pár lety mi ale Tullamorka a podobné přestaly stačit a našel jsem zalíbení ve skotské. Od té doby jsem ochutnal dlouhý seznam skotských a neustále ten seznam rozšiřuji.

Osobně mám moc rád kouřové typy (ač kuřáky těžce snáším). Ke kouřovým jsem došel zajímavým způsobem. Dostal jsem tip na Lagavulin 16yo – velmi dobrá kouřová whisky. S doporučením přišlo i upozornění, že mi nemusí chutnat a možná bude lepší začít s jinou. Nenechal jsem se však odradit a během pár dní jsem měl Lagavulin doma. Otevřel jsem, přičichl a… egghhh. Kamarád popsal vůni jako shnilé ponožky. Nalil jsem si, ochutnal a… egghhh. Fuj! Horší než vůně!

To bylo moje první setkání s kouřovou whisky. Po pár týdnech, co jsem Lagavulin pomalu upíjel, mi ale zachutnal a dnes patří do mého soukromého top. Vedle něj se pyšní také například Laphroaig Quarter Cask či Ardbeg 10yo. (Zajímavé je se podívat, kde tyto tři destilerky jsou… :-))

Než jsem se našel u kouřových whisky, rád jsem sáhl po sladších (což teda rád sáhnu i teď), nejlépe medových. Z této kategorie mi zachutnaly například Edradour Caledonia 12yo, Cardhu 12yo či Dalwhinnie 15yo. Samozřejmě mi nevadí také Jack Daniel's Honey, ale to není skotská. Skoro bych řekl, že to není ani whisk(e)y. :-)

Proč to ale píšu? Chci říct, že jsem se nějak začínal v mém oblíbeném pití orientovat. Uměl jsem ochutnat a vychutnat si. Věděl jsem, co mám rád, co chci vyzkoušet, na co mám v určitých situacích chuť. Ale pak přijel do Prahy Jim Murray…


Zašel jsem na show Jima Murraye a zjistil, že se vůbec nevyznám. Jsem za to však rád! Za prvé jsem se naučil lépe ochutnávat a za druhé jsem si hodně rozšířil obzory. Show probíhala tak, že každý měl před sebou osm skleniček s různými whisky. Každou jsme očichali, prozkoumali barvu, ochutnali a zkusili podle toho určit, o jakou whisky se asi tak jedná, případně aspoň kterou nám ji připomíná. Nikdo předem nevěděl, která je která. Všichni jsme se dozvěděli pravou tvář až když jsme dali tip… na něco úplně jiného!

Například u čtvrté ochutnávky jsme tipovali většinově minimálně 15 let starou single malt whisku ze Skotské Speyside oblasti. Z čehož se vyklubala Indická neletitá Amrut Single Malt. Téměř celému sálu spadla brada. Ale ne tolik, jako když jsme tipovali podobně šestou ochutnávku. V šesté skleničce jsme totiž neochutnávali single malt whisky, ale blended Ballantine's 12yo. To nás teprve dostal! V ten moment jsem si vzpomněl, jak jsem od blended odběhl za skotskými single malt whiskami kvůli chuti.

Osobně jsem měl tip správným směrem jen jednou, a to u poslední skleničky. Podle čichu mi to hodně připomínalo můj oblíbený Lagavulin. Podle chuti už jsem věděl, že to je něco jiného, ale něco, co znám. Byl to Ardbeg 10yo. Čímž se mi potvrdilo, co Jim Murray říkal ze začátku show – nepijte co je na obalu, ale co je uvnitř. Protože později bez obalu je těžké rozeznat.


S nově otevřenýma očima jsem tedy poté vyrazil koupit DRAMy (místní měnu na festivalu) a ochutnávat něco nového, neznámého, s lepším postupem, jak ochutnávat.

Jednou jsem dostal k velké objednávce zdarma Bushmill 10yo a moc mi nejela. Zkusil jsem na festivalu k jejich stánku zajít a nechat si o této destilerce říct něco víc. Samozřejmě také něco ochutnal, konkrétně jejich 21yo. :-) Tím si tato destilerka ke mne otevřela cestu. Jen je to podobné jako například s destilerkou Talisker – ty, které mi chutnají, jsou až v dražší cenové kategorii (například 57° North) a je tak lepší se ohlídnout jinde.

Milým překvapením byla whisky Kavalan. Single malt whisky z Tchaj- wanu. Taková příjemně jemná, ale ne tolik, aby se tomu ještě dalo říkat whisky. Ochutnal jsem toho víc, ale táhlo mne to k těm kouřovým…

Začal jsem s blended Smokin'. Kouřová rozhodně je, ale popravdě mne chutí moc nenadchla. Ale dám jí někdy ještě příležitost, aby mi prozradila o sobě víc. Co mne však hodně dostalo byla Gerston destilerka, která však skončila výrobu v roce 1914. Nejedná se o žádné předražené staré sudy či láhve. Existuje společnost Lost Distillery, která najde starou destilerku a pokusí se dnes obnovit výrobu podle starých nalezených dokumentů. Jestli je chuť opravdu stejná jako kdysi těžko říct, každopádně Gerston chci mít doma celou láhev. :-)

Na závěr festivalu jsem si nechal ochutnávku Octomore. Na tu jsem se těšil dlouho. Nejsilnější kouřová na světě. Nejlepší pít na závěr večera, protože vypálí všechny předešlé chutě. Jen škoda, že stojí tolik, protože mi též chutnala.


Takže co jsem chtěl skutečně říct: při ochutnávce nekoukejte na obal. Ochutnávejte, co máte ve skleničce. Whisky se dá přirovnat k vínu – nechcete pít krabicové, ale zároveň nebudete pít jen ty profláklé, když tu je toho tolik, co prozkoumat… A pokud budete mít možnost zajít na show Jima Murraye, nepřemýšlejte a běžte. On vám to všechno poví líp a zábavněji. :-)





You may also like



Popular from life