Zápisky z cest: Curych

O Curychu jsem nic nevěděl. Snad jen to, že je to město ve Švýcarsku na straně s Německem, takže se tu mluví převážně německy. Místní kolega se nabídl, že nás provede městem. Na začátku jsme se vydali směrem k jezeru a mezitím se ptal, co nás zajímá. Přiznal jsem se k mé nulové informovanosti a odpověďěl, ať nám ukáže cokoliv.

Ihned začal vyprávět historii budovy, kolem které jsme šli. „Po pravé straně je poměrně zachovalá budova z 18. století. Všimněte si červených zdí. Bydlel v ní baron a měl čtyři milenky. Čtvrté se to nelíbilo a zabila ho dýkou. Milenku s tou dykou můžete zahlédnout na střeše na rohu budovy. Lidé ji tam dali jako zachránkyni dobrých vztahů. Zdi jsou potřené jeho krví.“

Aneb takhle to dopadá, když řeknete cokoliv.

Co jsem už kolegovi věřil, bylo, že neví, proč vlastně jsou v Curychu tři kostely a proč ten největší je postaven mimo staré město. Nebo třeba to, že u jednoho kostela je na rohu malý průchod do kterého se musela žena vejít i s její širokou sukní. Pokud se nevešla, byla zesměšněna a hlavně pokárána. (Lenka prošla bez úhony.)

Na Curychu se mi líbí několik věcí. Je suprově zařízen pro cyklisty a v zabydlených oblastech je přednost pro chodce – silnice je na křižovatce vyzvednuta do výše chodníků, aby bylo opravdu jasné, že chodec má přednost. Také mají spoustu věcí zadarmo; například fontánky s pitnou vodou, nebo veřejné záchody, případně velké figurky se šachovnicí.

Docela se mi i líbí, že take-away jídlo je levnější. Doma musíme platit za krabičku/balení. Když jsme řekli, že to je zvláštní, místní naopak s podivem koukali na naše způsoby. „Přece není důvod pak platit za obsluhu.“ Docela dobrý důvod! I se slevou je tu take-away jídlo drahé oproti normálnímu obědu v Praze. Asi tak dvakrát tolik. Lidé si tu nosí vlastní jídlo a Curych patří taky mezi města jako třeba NYC či Londýn, kde lidé posedávají s vlastním či take-away jídlem v parcích a na lavičkách, kde se dá.

Osobně jsem si během pár dní vytvořil místní tradici. Každé ráno jsem si koupil k snídani máslový preclík. Dá se sehnat u stanice Enge. Bohužel nikde jinde jsem ho nenašel. Což mi nevadilo, každé ráno jsem si ho pořídil při cestě do kanceláře. Na konci týdne v pátek se mě pán zeptal, zda jako obvykle; letmým pohledem! K svačině pak doporučuji nugátovou čokoládu Ragusa. Samé super low-carb dobroty.

Pokud vám jídlo nenapoví, že jste v drahém městě, pak auta ano. Tolik luxusních aut jsem nepotkal už nějakou dobu. Ale tady to je ještě „horší“. V tom dobrém smyslu – celkově tu je aut méně a navíc poměrně často tichých elektrických verzí. Noční ulice jsou klidné a semafory ani nejsou nutně vždy potřeba. Když už mají klidné silnice, využívají je umělci, jako takový nepicaso…

Pokud jsem si myslel, že San Francisco s jejich plány mít nula emisí asi někdy v roce 2020 (blíží se to!) a nemožnost použít plastový pytlík, je bláznovství, pak Švýcarsko má taky své stinné stránky podobného rázu. Ještě chápu zákaz klimatizací v běžných budovách, ale nemožnost například prát večer kvůli porušování nočního klidu mi přijde extrémní.

Nebyl bych to já, kdybych se nešel podívat na místní salsa párty. To mě zavedlo k hezkému místu s železničním viaduktem. Hezký park se spoustou hipster míst. Jedním tím místem je právě taneční studio, kde můžete tancovat a nad vámi jezdí vlaky. Hned vedle si můžete dát drink, jídlo, koupit nové boty, nechat se hipstersky ostříhat v luxusním salónu, cokoliv. Salsa se v noci šířila celým parkem, ale prát nesmíte.

Město samotné toho moc nenabízí. Švýcarsko je proslulé čokoládou, tak mě napadlo navštívit nějakou továrnu. Bohužel v Curychu ani blízkém okolí žádná není. Dočetli jsme se, že v Curychu je vyhlášená opera. Bohužel jejich sezóna začíná až koncem září (a my byli na začátku). Curych stojí u jezera se spoustou lodí. Bohužel žádný zajímavý výlet na lodi taky nic. Pak jsme ještě našli muzeum zvířat. Spoustu kostí, případně vycpaných zvířat. Což je přesně opak, co by Lenka chtěla vidět.

Tak jsme se vydali na zdejší kopec. Výhledy na město pěkné, stejně jako poučná cesta, kde postupně potkáváte planety naší soustavy, které jsou rozmístěny po cestě v měřítku. Tedy na začátku potkáte většinu planet rychle a pak jen jdete a jdete a jdete, než dojdete k poslední, dnes již neplanetě, Pluto. Pokud bych měl více času, raději bych navštívil vzdálenější alpy. Jsou z dálky velice lákavé!

Jestliže patříte mezi lidi, kteří maso nemusí, případně ho nemusí mít pořád, budou pro vás velice lákavé dvě restaurace. Tibits a Hiltl Dachterrasse. Obě jsou super a každá má něco do sebe. Hiltl s lokací na střeše má velkou výhodu, zato v Tibits není potřeba platit vysokohorskou přirážku.

Před odjezdem jsme ještě navštívili muzeum. Je příhodně u hlavního nádraží. Hodně mě pobavilo, jak spoustu lidí bylo „son of watchman“. :-D Co mě překvapilo, kolik lidí vlastně bylo původem ze Švýcarska. Nejvíc mě asi překvapil Jean-Jacques Rousseau, inspirátor pro Velkou francouzkou revoluci.

Co se přesnosti týče, ta vydržela Švýcarům dodnes. Slyšel jsem něco o tom, že součet zpoždění vlaku za rok nepřesáhne půl hodiny. To mi přijde nemožné. Rozhodně ale mohu potvrdit, že každý vlak, kterým jsem jel, byl úplně přesně na čas. Pokud víte, že vlak nestihnete, opravdu ho nestihnete. Dokonce to platí i v tramvajích po městě. A všude mají displeje s přestupy na další spoje v blížící se zastávce. Propracované. Zíral jsem nevěřícně.

Celkově je Curych fajn, ale jak řekla jedna češka, kterou jsme procházením města potkali: vypadá to jako Český Krumlov. A má pravdu. Pokud chcete Curych navštívit, ale je to pro vás daleko, zajeďte si do Českého Krumlova. Navíc, jejich otočné hlediště je super!