v kategorii Aneb další vtipná historka do sbírky.
Vše začalo na letišti. Letěl jsem domů ze salsa festivalu s Tomášem a Eugenem. Při čekání na letadlo jsme rozebírali českou salsa scénu a kdo jak tancuje on2. Vášnivě jsme debatovali i při nástupu do autobusu, přičemž si Eugen vzpomněl na jednu historku, kdy na jiném letišti nastupoval do autobusu, kde byli dva. Brána o pět metrů vedle měla nástup ve stejný čas, jen úplně jinam. Nebyl si jist a tak se chtěl zeptat, ale kamarádka ho zarazila, ať se neptá, jinak bude vypadat za trotla, který nikdy nikam neletěl. Podíval se na ní a zeptal se, že jestli by opravdu raději přistála úplně někde jinde. Bylo dobře, že se zeptal, jinak by opravdu přistáli někde jinde.
My měli úplně stejnou situaci a já po dosmání ujistil, že jsme ve správném autobusu. Zkontroloval jsem cedulku při nástupu. A tak jsme mohli dál debatovat o salse. Při nástupu do letadla si Tomáš vzpomněl, že zapomněl na letišti tašku. Už už ji chtěl nechat být, ale Eugen se postaral o to, aby ji našli a dovezli. Všichni jsme už seděli v letadle a kapitán se omlouval za zpoždění, ale musíme čekat na nějaké „flight papers“. Zajímalo by mne, co si mysleli lidi, když po patnácti minutách zpoždění přijde letuška předat Tomášovi tašku, po čemž už konečně startujeme. A samozřejmě, čekáme další čtvrthodinu na náhradní okno pro vzlet.
My rychle usínáme. Je ráno a my ještě nespali. Mne probudí svit slunce do očí, náklon a kapitánův proslov. Zaslechl jsem něco o standardní situaci a že se vracíme zpět do Lublaně. O návratu jsem neslyšel, ale prozradila mi to GPSka. „Bože, co zase Tomáš zapomněl na letišti?!“ jsem si říkal. Pak jsem si všiml divného zvuku turbíny, u které jsem seděl. Moc klidný jsem nebyl. Ale únava zvítězila a spal jsem dál.
Naštěstí jsme přistáli v pohodě. Zřejmě se jen jednalo o vcucnutí ptáka a bylo pro ně levnější se vrátit na vlastní letiště, než opravu pak řešit na cizím. Navíc jsme byli jen v jedné čtvrtině letu. Stejně nás ale návrat moc nenadchl. A měli jste vidět výraz Eugena, když se probudil a my mu řekli, že nejsme v Praze. Byl hodně vyděšen a ptal se, kam jsme probůh doletěli. :-))
Na letišti jsme měli spoustu dalšího času a tak jsme se podívali na ty „flight papers“. Byly to dva letáky na salsa festivaly a veganská čokoláda. Velice pravděpodobně bychom nebyli zpět, kdyby si tu tašku nezapomněl.
Za tři hodiny jsme nasedli do toho samého letadla. Na rychlo jsem raději odeslal zprávu, že jsem pár lidí rád poznal a usnul. Po probuzení jsme už byli normálně v Praze. Záznam našeho letu na Flightware.com.
Výlet to byl ale dobrý. Dobře jsem si zatancoval a moc se mi Lublaň líbila. Je to takové milé romantické klidné městečko. Projít se dá za tři hodinky i s hradem a je to fajn zastávka, když třeba pojedete kolem. :-)
Nejvíc mne překvapilo, že i v tom sněhu skoro všechny restaurace mají otevřené zahrádky. A ne jen pár stolečků, ale klidně pár desítek. A že tam opravdu lidi sedí! Ani kolo není těžké potkat. Na jedné straně sedí v zahrádce s přímotopem, uprostřed jede kolo a na druhé se někdo kouluje a staví sněhuláka. Mimochodem každodenní venkovní trhy od jídla až po oblečení samozřejmostí!
kanálu