Zápisky z cest: Rusko

Každého druhého srpna v Rusku slaví tzv. VDV den. Je to svátek výsadkové armády a slaví ho od samého rána. To je poznat především večer, kdy už raději nikdo kromě opilých oslavenců není venku. Přeci jen plavání či souboje ve fontánce nebo rozbíjení vypitých lahví o hlavu (a taky vše dohromady) není pro každého.

Aneb jaký lepší den si zvolit pro přílet do Moskvy!

Zhenya, naše kamarádka a tak trochu průvodkyně na domácí půdě, nás vzala do Gorky Central Parku právě za těmi modrobílými pruhovanými kluky. Pro jistotu jeden z nás si dal tričko naruby a obráceně, aby náhodou fakáč moc neprovokoval, a tak nás žádná adrenalinová akce nepotkala. Vlastně jediná akce byla pěkně nudná – cesta k tomu parku.

V Rusku mají úplně jiná měřítka. V Praze si děláme srandu, jak je Brno zahraniční politika. V Moskvě je naopak taková vzdálenost úplně normální záležitost. Nedivil bych se, kdyby používali běžně zprávy typu „vyrážím k tobě na návštěvu, připrav za tři dny večeři“. A nejen to. I baráky mají děsně obrovské. Do dveří bych se často vešel na výšku dvakrát. Budovy jsou taky od sebe hodně daleko; není problém mezi ně vměstnat čtyřproudou ulici. Ve městě. V jednom směru.

Vlaky a metra jsou taky obrovské. Tak obrovské, že jsou vagóny poloprázdné, zato úzké chodby uspané. Asi to bude také tím, že jakmile jedno metro odjede, přijede hned další. Tím se odbaví spoustu lidí, víc, než stihne projít turnikety. Aspoň je více času se pokochat výzdobou. Každá stanice je jiná a něčím úchvatná! Na Stockholm to (asi) nemá, ale pořád je to nejlepší, které jsem viděl.

Všichni jsou na ta měřítka zvyklí. Všude mají internet a jednoduše vyřizují vše možné během cesty. Po pár dnech jsme si na to taky zvykli a stejná cesta nám přišla najednou poloviční. Možná pomohlo, že jsme začali vzdálenosti počítat na počet potřebných lahví vodky na cestu. 8-)

Zároveň je Moskva plná kontrastů. Na jedné straně parádní výzdoba, krásné parky, budovy atd. a na straně druhé temné neudržované uličky, kde jsem si až vyčítal, proč jsem musel jít tou nejkratší cestou. Lehký strach ze mne opadl, když jsem mezi tím bordelem potkal procházet pár. Muž v luxusním obleku a žena ve slavnostních šatech.

Pokud chcete vidět nějaký další kontrast, který s Ruskem nemá nic společného, může posloužit třeba Moscow City. Město ve městě. Ruská ukázka, že taky umí postavit moderní město v západním stylu.

Aby toho nebylo málo, mají v Moskvě takovou úchylku – vše se dá najít fungující 24/7. Například jsme potřebovali dojít na poštu a vyřídit dokumenty ohledně turistické návštěvy. Na poště jsme byli od jedenácti do dvou. Ráno. Ve dvě jsme ještě došli do copy centra udělat pár kopií. Po únavném vyřizování si došli ve tři ráno na Červené náměstí dát tříchodové menu do luxusní restaurace. To je velký rozdíl oproti návštěvy Španělska, kde mi ve tři odpoledne(!) nedají najíst.

U jídla ještě chvíli zůstanu. Zhenya nás vzala do takového bufetu. Budka na parkovišti, do které bych nikdy sám nevlezl. Vlastně bych ani nepoznal, že se tam dá najíst. A přitom to bylo skvělé! Prý to je bufet Kavkazského typu. Měli jsme spoustu různého jídla a najedli jsme se k prasknutí. V přepočtu asi za dvě stovky na naše koruny za jednoho.

Jelikož je pro nás Rusko levné, jedli jsme trochu víc. Před a po bufetu jsme navštívili tržiště. Pak prozkoumávali kouty Moskvy a stavili se v nějaké kavárně. Zhenya nám chtěla ukázat, že ať zajdeme do jakékoliv kavárny, dostaneme skvělé kafe a dezerty. Měla pravdu. Později jsme procházeli kolem další, ale za jeden den jsme toho už měli dost. Jen jsme si přáli, abychom ještě měli hlad.

Takové malé upozornění: Rusko je levné co se týče lokální výroby. Není problém mít luxusní jídlo za stejnou cenu jako jeden drink, aneb za jednu Coca Colu jsem dal v přepočtu téměř tisíc korun. Znovu jsem podobnou chybu neudělal.

I přes všechno to dobré jídlo je hra „najdi ošklivou holku“ děsně náročná. Všechny jsou jednoduše neskutečně krásné. Nechápu, jak si dokážou udržet své postavy. Každopádně je radost kochat se a kór, když se tam jede tancovat. K tomu tu všechny umí bezvadně tancovat. Když se v Rusku do něčeho pustí, udělají to pořádně. Stylem výuky se máme od nich co učit.

Nejvíc ale na těch ženách oceňuji jejich ženskost. Neskutečně mě irituje, jak v Americe podržet ženě dveře je skoro brané jako sexuální harašení. U nás je to lepší, ale stále by se mi líbilo mít doma víc dam a gentlemanů.

Lidi jsou v Rusku milí obecně. Před návštěvou jsem měl na Rusko spíš negativní názor. Po návštěvě ho mám pozitivní. Jsou to lidi jako všude jinde. Holt politika není nejlepší, ale zrovna my asi nemáme moc co vyčítat. Navíc interně jim to tam funguje, co jsem se tak ptal, dobře a jsou spíš spokojeni než nespokojeni. Tedy jsou více spokojeni než my, jak mi to pocitově přijde.

Možná by všichni měli více cestovat a zjistit, že všude jsme jen lidi. Především politici by měli víc cestovat. Já už se těším, až přijedu na další návštěvu!