v kategorii Do Skotska jsem se jel podívat ze dvou důvodů: PyCON konference, o které jsem již psal, a kvůli skotské whisky. Cesta začala komicky hned na začátku příjezdem na konferenci. Po ní kluci odjeli domů a já se přesunul do Skotska.
Musím říct, že se mi styl Britských budov líbí. Líbí se mi, i jak mají všude široké stezky. Jízdní pruhy pro cyklisty vedle chodců, nikoliv mezi auty. Líbí se mi místní rychlé, tiché, časté a přesné vlaky. I ta levá strana mi přijde osobně přirozenější (jsem tak trochu levej). Dovedl bych si představit v tomto prostředí žít. Už jen proto, že je to kousek k dobré whisky.
Vstup do Skotska pro mne byl Edinburgh. Moc krásně kýčovité město. Aspoň podle fotek, které se mi povedlo zachytit. :-)) Líbilo se mi, že i když jsem se šel projít opodál, stále se drželi Skotského stylu. Málokdy jsem narazil na stavby vymykající se místnímu stylu. Jen by mne zajímalo, zda do toho spadá i nemít záclony. S těmi velkými okny jim člověk krásně vidí až do talíře. Nebo pokud nejsou doma, jak asi tak dlouho.
Dále jsem pokračoval na hrad Stirling. Vzal jsem si s sebou řidičku, abych nemusel pouze na whisky tour čichat, ale i koštovat. Takže jsem musel navštívit i místa, které nemá nic společného s alkoholem. (Žertuji, samozřejmě jsem chtěl poznat i v jakém prostředí whisky vznikala. :-))
Stirling je asi nejhezčí hrad, jaký jsem kdy navštívil. Spoustu expozic. Možnost obléknout dobové oblečení. Spoustu informací, jak to na takovém hradě probíhalo. Paráda. Mimochodem na fotografiích jsou vidět dvě komnaty. Zkuste uhodnout, která patřila královně a která králi. (Nápověda: muži to nikdy neměli lehké.)
Poté jsem ještě rychle projel Scone Palace. Nechtělo se mi věřit, že mám opravdu projet tou honosnou bránou a jet nádhernou zahradou až k paláci. V autě jsem si dělal srandu voláním „jean, připravte mi koně, za chvíli jsem doma.“ „Jean, přistavte mi k němu stoličku.“ …
„Jean, udělejte mi fotky. Užiji si krásu později, teď rychle k palírně Edradour.“
Edradour nastavila laťku hodně vysoko. Dovolili mi fotit všude. Je nejmenší a nejmalebnější. Nejpřátelštější. Prohlídka vtipná. Dostal jsem i pózu Spocka. Rozhodně doporučuji navštívit. Navíc v den návštěvy jsem měl možnost koupit jejich nejnovější kouřovou whisky a moc mi chutná.
Cesta pokračovala do Dufftownu. Místo s nejvyšší hustotou whisky palíren. Tam jsem dostal tip se podívat na Glenffidish. Osobně mi moc nesedne, ale ukážou hodně a je vidět, jak dokážou vytvořit za den tolik whisky, co třeba v Edradour za rok. A je taky taková fotogenická.
Jiné palírny, které jsem navštívil, byly takové obyčejné. Doporučil bych navštěvovat podle preferencí, jako jsem udělal já. :-) Podíval jsem se třeba ještě na Dalwhinnie, Cardhu (na fotkách; líbila se mi možnost čichání k různým surovinám a rozřazování, v jakých typech whisky můžeme danou věc hledat) a Talisker. Víc jsem jich nestihl, ale určitě se někdy pojedu podívat ještě na nějaké, minimálně mé oblíbené Lagavulin, Ardbeg a Laphroaig.
Po několika koštovacích panácích jsem opouštěl okolí Dufftownu přes Inverness. Moc jsem se nezdržoval, neb jsem spěchal, zda uvidím Lochnesku. Došlo mi totiž, proč tolik lidí vidělo Lochnesku, ale není stále žádný důkaz… whisky. Bohužel jsem stihl vystřízlivět, takže teorii budu muset zkusit ověřit ještě jednou.
Po cestě na poloostrov Skye jsme míjeli Eilean Donan Castle. Projížděli jsme až k večeru, takže dovnitř jsme se nedostali, ale zato už ani nikdo nevybíral peníze aspoň na projití kolem. :-)
Poloostrov Skye. Velmi nádherné místo, které musím někdy navštívit znovu a zdržet se déle. Škoda jen, že tu neustále prší. Ale stále. A pořád. I nám pršelo. Naštěstí jsme měli docela dobře, když jsme zrovna potřebovali. Na tomto poloostrově je jediná palírna, Talisker, a po návštěvě tohoto poloostrova chápu její charakter.
Kamarádka, která se mnou jela, má ráda Harryho Pottera, takže Glenfinnan Viaduct bylo must-see. Na prvním snímku slavná železnice, na druhém ostrov, kde byl pohřben Brumbál.
Glencoe. Další místo, krom poloostrova Skye, které musím navštívit znovu a důkladněji. Krásná krajina, která stojí za to si ji prošlapat, ne jen projet autem.
Na konec Castle Campbell. Hrad, který mi zkomplikoval cestu. Měli jsme větší rezervu, tak jsem zahlásil, že se můžeme ještě někam podívat. Jenže mi nějak nedošlo, že pokud mám o tři hodiny větší rezervu na dálnici, mimo budu mít mnohem méně. Takže po prohlídce jsme rychle spěchali do auta a rozhodnout, kudy pojedeme. Buď se vrátit na dálnici, což bude trvat dlouho, nebo to vzít přímo směrem k letišti.
Vybrali jsme přímou variantu. Problém byl, že silnice byly takové ty skotské úzké. Takže jet po nich 60 mph je opravdu hodně. Ale aby nám to vyšlo, bylo potřeba jet trochu svižněji. Zdálo se, že se stíhá, když najednou se na silnici vyřítil ze zatáčky kamion. Z úzké zatáčky. Najel si trochu do proti pruhu. My téměř u ní se řítíme přibližně 55 mph. Po stranách je zídka, takže nejde se pořádně vyhnout. Ani ubrzdit. Rána.
Děsně jsem se lekl. Ale naštěstí se povedlo a schytalo to pouze zrcátko. Kašlal jsem na něj, aspoň jsem konečně využil pojištění, a pokračoval dál. Přes most u South Queensferry. Tam na nás už z dálky na cedulích vítala kolona a během chvilky jsme stáli v ní taky. Spočítal jsem si, že když pojedeme průměrně 30 mph, máme šanci stihnout let. Jeli jsme místy 5 mph, ale spíš stáli.
Naštěstí za mostem se to rozjelo. Potřebovali jsme ještě natankovat (půjčit s plnou, vrátit s plnou), což jsem se rozhodl plácnout přes kapsu a tankování vynechal. Na letiště jsme se dostali tak půl hodiny před odletem. Jenže nás čekalo papírování. A že škodu chtějí zaplatit hned…
Abych to zkrátil: běželi jsme a k bráně jsme se dostali včas. Včas znamená v době odletu, což by normálně nepomohlo. Ale let měl hodinu zpoždění. Aspoň, že ten hrad byl bezvadný!
Hurá sláva výletu, zmokli jsme, šrámy máme, ale zdraví už jsme tu!
kanálu