Zápisky z cest: Šumava

Den první

Kam na dovolenou s kojencem, který potřebuje pohyb? Který má někdy problém vydržet i dvacet minut v autosedačce? Který bere posazení do sedačky jako omezování prostoru? Nevím. My se vydali na Šumavu.

Dvě hodiny cesty autem jsme si natáhli na dvě a půl. Sice delší cesta, zato s možností se přibližně v půlce protáhnout a posvačit. Normálně nezajímavá zastávka, nicméně bez lidí a v příjemném prostředí. Zámecký park Březina se zříceninou hradu Salon, pod kterým je nedávno vybudovaný dětský park.

Prý dětské parky nebo herničky nejsou pro děti, které nesfoukly ani jednu svíčku. Ani nám se s Diankou nechtělo někam kvůli tomu jít. Vše ji baví chvilku, případně chce mít vše pro sebe. A tak až teď poznala spoustu atrakcí. A že ji to všechno baví!

Chodila od hračky k hračce. Hned jak došla k jedné, už koukala po další. Tolik dojmů, až nám prospala zbytek cesty. Příjezd na hotel Orea Horizont byl tak poklidný. Diance se pokoj líbil a běhala vesele sem a tam.

Vzali jsme ji před večeří vyběhnout víc na „hotelovou zahrádku“. V ohrádce tam byly dvě lamy. Říkali jsme si, že by se jí to mohlo líbit. Bohužel jsme měli pravdu - lamy byly skvělé, zato koncept plotu se jí hodně nezamlouval. :D

Kousek od hotelu je pramen Řezné, tak jsem vzal Dianku do nosítka a zavelel k odchodu. Lenka mi několikrát po cestě připomněla, co vše má v batohu, který jsme nevzali, protože jsme šli jen před hotel. Například vlhčené ubrousky; po tom, co Dianka sáhla na hovno.

Nebo vodu a prášky, aby se Lenka mohla připravit na večeři. Nebo peníze. Pramen má totiž open bar s pivem a limonádami v kádích. „Vylov limo“. Naštěstí moderní, s QR kódem, a tak jsme mohli ochutnat bezinku. Dobrá.

Lenka tam našla i pár lesních borůvek, což chutnalo zase Diance. Lama byla poměrně smrdutá, což Diance nevadilo, borůvky však smrděly - málem. Večeře to napravila. Velmi bohatý bufet se vším možným. Pro Dianku dušená mrkev, těstoviny, knedlík, či oblíbený meloun. Kolem bylo tolik lidí a podnětů, že si ani neuvědomila, že ho skoro celý snědla.

Taky nám to dala náležitě vědět. Pořádně ji prohnal. Touhle rychlostí asi nemáme dost plen a vlhčených ubrousků na celý výlet, i když krátký.

Den druhý

Dianka nedupe ve čtyři ráno lidem nad hlavou. Pod námi je totiž pouze hotelový bar. Zřejmě se nemohla dočkat dalšího výletu. Když se nám ji podařilo přesvědčit ke spánku před šestou a nastavili jsme si budíka na devět, v osm po nás už zase skákala. „No dobře, Dianko, jdeme na snídani.“

Snídaně skvělá. Nejdřív jsem se bál, že nemají jogurt. Lenka ho nakonec našla a já i Dianka jsme ho snědli hodně. Samozřejmě sníst tunu jogurtu bylo náročné a bez pořádného spánku Dianka rychle odpadla.

Po šlofíku jsme vzali Dianku na dobrodrůžo. Na otevřenou lanovku a rozhlednu Špičák a pak cestou lesem k největšímu a nejhlubšímu jezeru v Česku, k Černému jezeru. Lanovku si moc neužila, tu v podstatě prokojila. Výhled z rozhledny nemohla ochutnat, a tak se Diance především líbilo běhat u jezera a okusovat klacíky.

Popravdě ani jedna zastávka není něco, kam bych se normálně vydal. Očividně to není obecně populární cíl. Což je fajn na lehký příjemný výlet bez turistů na každém kroku. Dokonce skoro celá cesta kočárková, na jednom místě čerstvý rovný asfalt, kde jsme pochopili, proč se sportovním kočárkům říká sportovní: s tím naším se lépe běhá než chodí!

Po večeři jsme si říkali, proč bychom Dianku uspávali v nosítku popošlapáváním po pokoji, když můžeme šlapat od hotelu na Pancíř. Prý je z něho hezký výhled na západ slunce. Můžeme potvrdit. A i tady je po cestě mnoho lesních borůvek. Dianka se vzbudila hned, jak uslyšela slovo borůvka následované slovem dobrá. Zbytkem borůvek si Dianka obarvila jazyk na fialovo.

P.S.: Když jsem si šel kupovat zmrzlinu, Lenka se mě před prodavačkou ptala, jakou chci zmrzlinku, zda malinkovou či vanilkovou. Naštěstí se hned zarazila a nechala toho. :D

Den třetí

Dianka se dokáže dívat na krajinku jen chvíli. Jestli vůbec. Hned za hranicí je park se zvířátky, zdálo se to jako jasná volba. V parku Falkenstein mají zvířátka co nejpřirozenější výběh. To znamená, že první půlku jsme neviděli nic. Druhou půlku, po dobrém obědě, jsme viděli pouze pratury. A to chvilku a z dálky.

Za ty peníze fajn. Vstup je úplně zdarma, jedná se o takovou lesní zoo. Pouze parkování jsou čtyři eura. V hotovosti. Samozřejmě jsme je neměli. Zeptali jsme se dvou německých motorkářů, zda náhodou nemají, a že bychom jim to poslali elektronicky. Byli jsme pozváni za jednu službičku: vyfotíme je u sochy rysa ostrovida, kterou vyrobila jejich kamarádka. Ten maličký svět…

Zabalili jsme to rychle a jeli zpět na hotel, kde se ve tři konaly dvě důležité akce. Palačinky a procházka s dvěma lamami. Diance se lamy líbily, jednu i nakrmila, a i já si stihl pochutnat – na palačince.

Následovala výprava na krátký večerní výlet k vodopádům Černá strž. Nejprve jsme mysleli, že zůstaneme na hotelu kvůli dešťům. Klára (mobilní aplikace) nám však říkala, že bude, pak nebude, pak trochu, pak víc, pak že zase ne a tak pořád dokola. Přesto jsme jeli, jen jsme museli počkat, až se naše princezna probudí z dvou(!) hodinového(!!) šlofíka(!!!).

Dianka má běžně spavou, když má pršet. Naše malá rosnička měla pravdu. Nezmokli jsme, přesto jsme se vraceli k autu v jemném mrholení. To asi už k vodopádům patří. Černý vodopád není tak úctyhodný jako Bílý, jenže údajně Bílý není dobře přístupný. A Černý byl jako kočárková procházka lesem příjemný.

Den čtvrtý

Nevěděli jsme, jak Diance cestování půjde, proto jedeme domů, sotva jsme vyrazili. Jehličnatý výhled jsme zase vyměnili za listnatý. Nebylo to tak jednoduché…

Dianka v autě neusnula ani na chvilku, udělali jsme několik neplánovaných zastávek, a počítali jsme každou minutu a kilometr. Modlili jsme se, aby to vydržela. Doma nechce odejít z vaničky, ale v autosedačce prostě v klidu neposeděla. Když jsem se nedal, zařvala na celou vesnici, ani nevím kterou, kde jsme stáli, na poplach.

Nakonec jsme to zvládli. Dianku jsme uspali výletem po naučné stezce Klejnot plné pohádek kousek od Nepomuk. Moc příjemná procházka. Snad nejlepší z celé dovolené. Krásný les, louka, cesta, fakt dobrý. Na internetech tvrdí, že celá stezka je sjízdná kocarkem, což je lež. Asi proto Dianka dělala scény - aby mě donutila vyrazit s nosítkem.