v kategorii V práci jsme narazili na téma o chytrosti IDE. Možná vás to překvapí, ale nebyla řeč o tom, jak jsou hloupí, ale o tom, jak moc chytrý jsou a že to je spíš na škodu.
Konkrétně toto téma vyvolalo našeptávání pro Python, kdy PyLint upozorňuje na metody, které ve skutečnosti nemusí být metody (PyLint R0201). Prý je to už moc a žádné takové upozornění by podobný nástroj neměl dělat. Protože přeci programátor ví, co dělá. Pak neprogramuje programátor, ale nějaký nástroj.
Já si osobně myslím, že to není špatná věc. Jednou, možná dvakrát, se mi už stala situace, kdy po refaktoringu mi zůstala metoda, kterou jsem opravdu chtěl dát nakonec jen jako funkci, a PyLint mi to připomněl. Není však nutnost takové našeptávače mít.
Každopádně, co chci říct – neustále si zlepšujeme naše nástroje tak, abychom manuální stereotypní práci dělali co nejméně. Což je plně v pořádku. Důležité je však dobře znát, co ty nástroje vlastně dělají. Všem bych doporučil začít programovat s nejhloupějším editorem a s konzolí. Postupně pak proces vývoje posouvat k těm chytřejším nástrojům.
Má to spoustu výhod. Při takovém postupu víme, co se děje. Víme, co si můžeme dovolit. Dokážeme si poradit i u jiného počítače, serveru či webovém IDE. A taky si dokážeme udělat vlastní vývojové prostředí na míru, kde zautomatizujeme kde co.
Poté se nestane, že si IDE dělá co chce a programátor vlastně jen kouká a občas někam klikne.
P.S.: Možná se může zdát, že tu mixuji dvě věci – IDE s PyLintem nemá skoro nic společného. Ale není to tak. PyLint se sám v konzoli nespustí, kdežto IDE ho sám spustí na pozadí a ihned kód podtrhne. Navíc to lze aplikovat i na jiné věci, například vyhledávání v souborech, debugger, refaktorovací nástroje, SCM, našeptávání…
kanálu