Bez robota ani ránu

Vaření zdravého jídla s Voňavou kuchařkou mě baví. Aspoň do té doby, než musím ze skřínky vyndat starého robota, složit ho z několika malých částí a pak se stejně trápit s tím, že nenaseká vše, a musím si dodělat ručně. Ještě horší je, když musím namlít semínka. To náš starý robot neumí už vůbec.

Na semínka jsme používali ruční mlýnek na mák. Ten jsme měli na jednom z nejhůře dostupných míst (nebyl nikdy dřív použit), plně rozložen a po smontování nešel přimontovat na kuchyňskou desku. Je totiž moc tlustá. Před lety asi tak tlusté nebývaly(?).

Rozhlíželi jsme se, kam s ním. Ani jídelní stůl nefungoval. Všiml jsem si, že stoleček u gauče je příhodně tenký. Lenka dostala nápad z něj udělat rozšířenou kuchyňskou plochu postavením na židli. V té době jsme ještě nevěděli, že semínka se melou s mlýnkem na mák docela blbě. Lenka se snažila držet stoleček pevně a já se snažil mlít co to šlo. Vše se klepalo. Semínka lítala všude. Trvalo nám dobrou půl hodinu namlít aspoň na dvě malé porce.

Při dalším receptu s mletím semínek jsem se pokusil přemýšlet out-of-the-box a najít doma jiné vhodné místo. Objevil jsem pracovní stůl. Jsem rád, že máme pouze notebooky, a že všechny notebooky byly v tu dobu zaklapnuté. Ta paseka, kterou jsem tam nechal… nechtěl bych čistit klávesnice.

Při třetím pokusu jsem oddělal hranu stolu.

Aby toho nebylo málo, pokusil jsem se připravit na výlet cuketový perník. Něco, co se nebudu dlouho snažit zopakovat. Ze všech jídel jsem zkazil jen dvě jídla. Připekl jsem zelí, které jsem ale i tak dojedl. A perník. Ten byl nejhorší. Z něj se mi zvedal žaludek už jen pohledem na něj.

Možná mě to mohlo napadnout už během vaření. V receptu bylo „vyrobené těsto vylijte na pekáč“. Já ho tam nasypal. Něco jsem někde pokazil. Možná za to může taky to, že jsem na té sypké směsi oddělal ponorný mixér. (Samozřejme pro tuhle práci ten mixér nebyl dělaný.)

Bylo jasno. Domlel jsem poslední chia semínka na chia pudink. K němu ušlehal ručně šlehačku. Sedl k počítači a začal si vybírat robota.

Protože bez něj by mé vaření skončilo stejně rychle, jako začalo.