Duhové miminko

Tipy, jak se chovat v prvním trimestru, se dost liší. Na jednu stranu těhotná nejste, na druhou stranu spousta lidí s vámi nechce mít nic společného. Například mi Lenku vyhodili z jógy a masáží, ale když příšla k doktorovi, překvapeně na ni koukal, co tam dělá už v šestém týdnu.

On ten první trimestr totiž nemusí poskočit do druhého. Když se dva roky snažíte, nezkoumáte, co se stane potom. Zkoumáte především, jak se tam dostat. A užíváte si to. A když už tam jste, vůbec nemusíte tušit, že ještě nemáte vyhráno. Statistika je neúprosná a čtyřicet procent proužků končí potratem.

I nám se to stalo.

Nechci psát o průběhu. Na to nejsem kvalifikovaný a jediné, co bych mohl říct, je, že jsem se z toho po. Pokud mě čtou páry plánující rodinu, doporučuji si najít dulu v podstatě ihned po početí.

Jestliže nevíte, kdo taková dula je, stejně jako já jsem neměl nejmenší tušení, nestyďte se googlit. Dula může s hodně věcmi pomoct. Jak já bych byl rád mít jednu na blízku v době, kdy mi Lenka doma v podstatě rodila, ale asi tak o půl roku dřív, křičíce bolestí, a já neměl, či nevěděl, jak jí pomoct.

A to je ten hlavní důvod, proč tohle píšu: nějak jsme to zvládli, šli zpět do práce a snažili se s tím vyrovnat. Po dvou letech snažení, když už vám není dvacet, je toho na vyrovnání dost. To poslední, co pak člověk chce šlyšet, jsou otázky na děti.

Chápu, lidi to zajímá. Ani nechci vědět, kolikrát jsem já ranil ostatní, aniž bych o tom tušil. 40 procent je velké číslo. Proto tě prosím, čtenáři, abys příště otázku raději polknul. Nikdy není jisté, co se za tou otázkou všechno skrývá, a jak moc bolestivá může být.

P.S.: Druhý pokus se nám povedl. Máme duhové miminko.

P.S.2: Všem, kteří se pokoušejí, a nejde to, přeji hodně štěstí.

P.S.3: Smekám přede všemi, kteří dokázali čekat klidně i deset let. I pár měsíců se zdá jako nekonečná doba.