Holubí pošta

Tak jsme to nestihli.

Naučili jsme se žít uvnitř našich velkolepých, i méně velkolepých, budov, kde moc přírody není. Pokud se tam objeví, urychleně vyhledáváme nástroj k vyhubení. Tím jsme nabyli dojmu, že příroda je tam venku, za našimi okny, či dokonce až ploty, a my dovolujeme přírodě žít.

Jenže tak to není. Příroda si vezme cokoliv. Vše je její a nám prostor jen nedobrovolně půjčuje. Stačí se na chvíli otočit a v koutě se objeví pavouk. Nám se takhle objevil na balkóně holub.

Já se mu nedivím, Lence se naše balkonová zahrada povedla. Kolik hlíny jsme se natahali na všechny ty truhlíky. Z jednoho bych si mohl udělat klidně i vanu, z dalších zase hlediště. Pohled z pracovny do zeleně k nezaplacení.

Jeden holub si naši luxusní zelenou oázu tedy vyhlídl a když jsme na chvíli odešli, začal si pod tím hledištěm stavět hnízdo. Pacholek chytře použil pichlavé větve, které mě otravovaly i přes rukavice.

To jsem ale testoval až po sezóně. Kromě hnízda si tam přivedl i samici (a nebo obráceně; začátky se přeci jen staly za našimi zády), která si tam seděla na vejcích. Když už nám na zábradlí seděli tři, byl čas hnízdo zlikvidovat.

Krásně jsem ty klacíky zlikvidoval a přístup uzavřel. Moc se jim to nelíbilo. Neustále na své původní hnízdo smutně koukali z rantlu. Případně i ze sousedovic antény, když jsme se je snažili odehnat.

Byl čas přitvrdit. Natáhli jsme síť. Mysleli jsme, že ji natáhnout jen od zábradlí ke šňůře na prádlo bude stačit. Ha! Holub se klidně posadil přes tu síť a po čase pátrání se ji celá rodinka naučila přelétnout.

Aspoň dovnitř. Směrem ven to ten samec nedává. Občas je fakt natvrdlej. Přesto motoricky velmi zdatnej. Vzal jsem kartón a zabodal do něj hřebíky. Přidělal jsem to na zábradlí a ten neřád si v tom bez problému kráčel.

DIY řešení za pár kaček nestačilo. Naopak v ten samý den samice vzdala původní skryté místo a úplně v tom nejvyšším truhlíku uprostřed přímo na očích z pracovny vyprdla vejce!

Vyšel jsem ven a samec pláchnul a nechal samičku napospas. Ta se však nedala. Výhružně se nabobtnala, nadzvedla a jednu nohu položila na vejce s jasnou zprávou: „tohle je moje“.

Lenka mi teď nedovolí ve válce pokračovat. Tak se nám rodinka asi zase rozroste. Kdyby mi někdo chtěl poslat psaní a nevěřil internetům, dejte mi vědět. Pokusím se jednoho holuba odchytit a poslat. Už u nás mají trvalou adresu, kterou najdou i poslepu.