Jak je to s tím domem?

Tuhle otázku slýcháme téměř poslední dva roky. Je to jednoduché. O koupi domu bez prodeje bytu jsme si mohli nechat zdát. Nechtěli jsme si prodat střechu nad hlavou bez jistoty, tak jsme si přikoupili k bytu zahrádku. Říkáme jí sídlo. Pak se nám narodila dcera a zjistili jsme, že v bytě fakt nechceme být. Prodali jsme byt a přestěhovali se dočasně na pár měsíců do naší malé chatičky. Od té doby čekáme. Za tu dobu bychom stihli postavit dům dvakrát, bohužel digitalizace posunula stav do doby kamenné a zatím se úřady sžívají s novými technologiemi zvanými papír, písmo a razítko.

Naše dcera si hraje s maňásky na motivy písničky Když jsem já sloužil. Slova písniček si běžně nepamatuji a vymýšlím si svoje. I dnes tomu tak bylo, tak vám mohu odpověď na otázku, jak je to s tím domem, i zazpívat:

Když jsem byl na sídle to první léto,
vysloužil jsem si idylku za to.
A ta chata skvělá byla, plno práce dovalila,
má manželka skáče na té zahrádce.

Když jsem byl na sídle to druhé léto,
vysloužil jsem si bebátko za to.
A to bebátko všude bylo,
a ta chata výběh dala, zeleninu nadělila,
má manželka skáče kolem dítěte.

Když jsem byl na sídle to třetí léto,
vysloužil jsem si i tu zimu za to.
A ta zima dlouhá byla.
a to bebátko nespinkalo,
a ta chata byla malá, nevešli jsme se tam,
já tatínek pláču dole ve sklepě.

Když jsem byl na sídle to čtvrté léto,
vysloužil jsem si další zimu za to.
A ta zima krutá byla,
a ten úřad píčus je,
a to dítě stále roste,
a ta chata zmenšuje se, každý kout vyplňujeme,
já tatínek pláču dole ve sklepě.

(následující pasáž se ještě nestala)

Když jsem byl na sídle to poslední léto,
vysloužil jsem si domeček za to.
A ten dům staví se,
a ta zima další je,
a ten úřad sere mě,
a to dítě maturuje,
a ta chata stísňuje mě, snad jsme tu naposled,
já tatínek doufám dole ve sklepě.