Kde je?

Neustále něco hledáme. Nejdřív nám chybí panenka. Pak její obleček. Jindy zase čepeček. Druhý den hodí panu do kouta a hledá místo toho krtečka a jeho traktor a pak taky všechny jeho kamarády. Pak zase hledáme všechna písmenka a k tomu jejich tužtičku.

Nemáme to tu moc velké, takže není tak jednoduché věci ztratit. Opravdu není moc míst, kam ty věci dát. Dianka je však kreativní. Duplo panáček máma musí počkat na mámu v předsíni, než přijede z práce. Čekání zkrátíme běháním, Dianka běží kolem, padá všechno možné, včetně panáčka. Do boty. Tím zjistí zajímavou schovku a občas takhle něco v botě najdeme. Pokud některé boty neobujeme několik dní, může to korespondovat s počtem dnů, jak dlouho už hledáme třeba tu tužtičku.

Poličky jsou super věc. Kolik problémů jsme měli, tolik jsme jich vyřešili jednoduše další poličkou. A jak Dianka roste, dosáhne na více a více poliček. Taky na ty, kde jsou jen boxíky s malými škvírkami mezi nimi. Přesně tak akorát na různé drobné věci, které hledáme nejdéle.

Nehledáme však jen předměty. Hledáme taky nehmotné věci. Například zálohu. Normálně vím, kde je. Na serveru a na externím disku a malé děti to nijak nezajímá. Lenka se však zeptala, zda jí udělám zálohu, a od té chvíli jsme slyšeli nějakou dobu otázku, kde je záloha. Na zastávce autobusu zase, kde je zpoždění. Přímo před námi na prázdné ulici, ale neviděla ho.

Zatím jsme vše našli a kreativně se dá vypořádat i s hledáním zítřka. Sprostá slova jsme však ještě nenašli. Co si budeme, já i Lenka se je nebojíme používat. Sprostá slova prostě existují, stejně se je Dianka dozví, tak se nebojíme si s nimi pomoci, když fakt potřebujeme. Snad se nám podaří vysvětlit, k čemu jsou a v jakých chvílích nejsou vhodná. Zatím je teda jen, hádáte dobře, hledáme. Zařval jsem „fuuuuck“ a Dianka hledala, kde je „fak“.

Nejlepší je, že se často dívá kolem sebe a upřímně hledá. :D