Jako u jakékoliv rodiny s malým dítětem, se i u nás protočí spoustu věcí. Nejvíc asi plen, ty však dál nenabízíme. I když některé výtvory jsou fakt povedené. Vyplní snadno polovinu domu.
Tu druhou vyplní různé hračky, oblečky a další doplňky, jako třeba kočárky. Zrovna kočárky je zajímavá kategorie. Jeden by řekl, že lidi mají jeden. Fakt jsem nechápal, proč nám lidi nabízejí své, protože mají ne jeden, ale hned několik kusů navíc. Už to chápu – najít takový, který vyhovuje po všech stránkách, není jen tak.
A tak to je se vším, případně se sejdou duplicitní dárky, případně se Lence líbí knížka tak moc, že ji koupí, a o měsíc později koupí tu samou znovu.
Jestliže nechceme být vytlačeni z domu všemi těmi věcmi, začali jsme od jednoho roka dítěte ty nejstarší posílat dál. Jednodušší by bylo vše roztřídit do barevných kontejnerů, to však není příliš ekologické. Ekologie v podobě bazarů má svou daň v podobě různých podivínů, kterou se Lenka pokusila vyřešit velmi kreativním způsobem:
Začala neexistujícím číslem. Nemá ráda telefonování, a rozhodně nechce, aby jí někdo volal, když už se podaří Dianku uspat. Vše píše do inzerátu, a buď to ty lidi chápou a chtějí, nebo ne, a pak na ně nemá čas a ať si volají, s kým chtějí. Ne s ní.
Spoustu lidí přistupuje na možnost zaslání různými přepravními způsoby. Lenka se drží starého dobrého osobního převzetí. Hledat krabice, lepit, popisovat, snažit se skloubit celý den s dítětem a ještě něco někam tahat? Ne, jestli to někdo chce, ať si přijede.
No, není divu, že se do sklepa, kde pracuju, skoro už nevejdu. Máme tam ~~pytle~~ (už jen pytel) hraček, oblečení, ~~kočárek~~ (ale bude brzy další), první auto sedačku, atd. Chcete z toho něco? Prosím napište e-mail, kdy si pro to přijedete.