Našli jsme skvělou (ne)deskovku!

Máme rádi deskové hry. Je to fajn způsob socializace s přáteli. Jedná se o aktivitu, která nevyžaduje alkohol (jako třeba „deskovka“ Aktivity, nebo tancovat na diskotéce), ale zároveň ho nevylučuje. Jde si u hraní s přáteli pokecat, hra však dokáže vyplnit případnou odmlku. Není třeba se překřikovat v baru či restauraci. Lze si hrát kdekoliv, především v pohodlí domova; a neruší to sousedy! Některé hry procvičují mozek, jiné zase postřeh, další jsou na relax od reality.

Sečteno podtrženo, deskovky nás baví. Teda, mě baví, Lenku zas tak moc ne, ale všechny ty výhody tu lehkou antipatii převažují. Celé to záleží na konkrétní hře…

Například Lenka nesnáší složitá pravidla. To je však tak nějak pochopitelné. Hraní bereme jako způsob socializace a ani mě nebaví hodinu si povídat jen o pravidlech. Musela by to být nějaká zvláštní hra, abychom ji chtěli hrát, natož mít doma. Dostali jsme jako dárek jednu takovou, Studenou válku, zkusil jsem se pravidly prokousat, ale nezvládli jsme to.

Pak jsou hry s jednoduchými pravidly, dynamika je ale úplně jiná pohádka. Šlo by to přirovnat k šachu – stačí jedna stránka se seznamem možností pohybu všech figurek, ale o tom to není. Důležité je umět „myslet za roh“. Jedna strategická a jednoduchá hra, kterou máme i doma, je Carcassonne. Staví se mapa a sbírají se body za obsazená města, cesty, kláštery či louky. První tři objekty se obsazují poměrně přímočaře, ale louky jsou jiná kapitola. Když jsem po třetí vyhrál nad Lenkou díky propojení všech luk pro sebe, hře se u nás říká louky a je zakázaná. (Nechce ji někdo? :D)

Chápu, není to zábava, když někdo neustále vyhrává. Nevadí, máme doma více her. Představil jsem Lence hru Ubongo jako sbírání diamantů. Zatajil jsem však (neúmyslně!), že pro sběr diamantů se musí nejprve vyřešit tetris. Na čas. Lenka neznala Tetris. Před odjezdem na dovolenou jsem to já, kdo balí kufry. Myčku doma také plním já. Hrál jsem Tetris a jde mi. První hra s Lenkou, kdy brečela zoufalstvím, byla sranda pro všechny, ale když už tuto hru vytáhneme, skládám nejtěžší úroveň a Lenka tu nejnižší.

Pořídil jsem jí old school tetris, který hrává na cestách, třeba v letadle. Zlepšuje se postupně. Ale stejně: je těžké hrát s někým, kdo má nějaký styl rád, jde mu tak nějak sám od sebe, či hry bere obecně vážně. Proto jsme si pořídili kooperační hru. Odbourá to tu soupeřivost a tím podpoří socializaci. Objednali jsme si Pandemii. Na Vánoce roku 2019.

Zahráli jsme si samozřejmě hned během Štědrého večera. Prohráli jsme. Asi tak v době, kdy se nepozorovaně začal šířit covid v Číně. Pak jsme zjistili, že jsme si přečetli pravidla špatně a tudíž si to ztížili. Zkusili jsme znovu na jaře. Prohráli jsme. Asi tak v době, kdy se covid dostal z Číny do Itálie. Pak jsme to zkusili znovu koncem léta a ještě jednou s přáteli na Silvestra. Co myslíte, jak jsme dopadli? Omlouváme se za další dvě vlny. Pandemie (ta hra) mě děsně baví, ale kvůli náročnosti a bezmoci a aktuální situace, máme tuto hru již také doma zakázanou.

Poohlížel jsem se, jakou hru si pořídit na Vánoce 2020. Lence jdou poměrně dobře vědomostní hry, aspoň v porovnání se mnou. Moje paměť je zvyklá na Google v kapse. A dřív, bez Googlu, jsem jednoduše nosil z vědomostních testů nevalné známky. Dostali jsme hru Desítka, kde se sbírají body za každou dobrou odpověď na danou otázku. Byl jsem bodově daleko za Lenkou, když přišla má šance. Otázka, kterou jsem dobře znal a Lenka ani ťuk. Mohl jsem velkým skokem zkrátit náskok. Ale sekl jsem se na kravině. Tak mě to vytočilo, že jsem kartičku vyndal a zmačkal. Emočně jsem to nezvládl. Ještě máme třeba Evropu hrou; u obou her jsem statečně prošel s Lenkou všechny otázky, všechny pokusy prohrál a využil mé právo veta dát tyto hry na blocklist.

Skoro to může vypadat, že máme vlastně samé hry, které nechceme hrát. Není to pravda. Máme spoustu her, které máme rádi. Třeba Dixit nebo Krycí jména nebo Memoarrr nebo Koncept jsou super hry. Jsou to ale hry tak trochu na jedno brdo. Hledal jsem něco zajímavého a jiného…

A našel jsem Sherlocka. Trochu příhodné. :-) Je to nejlepší hra, jakou jsem zatím hrál! Překvapivě baví i Lenku. Není to totiž klasická hra. Skoro by se dalo říct, že to není ani hra. Je to gamebook. Celé to je o čtení, pravidla v podstatě nejsou třeba. Oba rádi čteme a řešit případy je zajímavé samo o sobě.

Sherlocka doporučuji všem, kdo rád čte, má rád detektivky a rád přemýšlí. Je to super kooperativní hra na celý večer. Jedna hra vychází na takové tři, spíš čtyři, hodiny. Nikdo v této hře neprohraje a případ lze vždycky vyřešit. Ještě se nám nepovedlo případ vyřešit tak efektivně, jako samotnému Sherlockovi, ale ve výsledku je větší zábava si dojít k cíli delší cestou a užít si hru pořádně (kór když už se s tím psali…). Navíc pouze delší cestou lze vyřešit všechny doplňující otázky.

Hra má snad jen jediný neduh: nemá český překlad. Pokud vám to nevadí, neváhejte.

Já jsem váhal kvůli ceně. 1000+ za deset případů mi přišlo hodně, protože to znamená pouze deset her. Nemá smysl některý případ hrát znovu, už řešení znáte. Za mě však stovka za takový skvělý večer za to stojí. Navíc, vždy jde hru poslat dál…