Neposedné miminko, které není posedné, nýbrž polehávající, je hodně smutné miminko.
Neustále by Dianka někam chtěla jít… ale nemohla. A tak na nás křičela, ať ji sakra zvedneme a ukážeme vše, kam se podívá.
Naštěstí existují nosítka či šátky. V nich však kouká většinu času špatným směrem, což dobré náladě nepomáhalo.
První nadšení přišlo, když mohla pérovat v kolébce. Ta se díky tomu posouvala po místnosti. Takové radosti na starém bytě!
Nic se ale nevyrovná tomu, kdy jsme Dianku donutili lézt. Stěhovali jsme se a když došlo na ty důležité krabice a den D, já i Lenka jsme museli máknout. Rozutekli jsme se po bytě a Diance nezbylo nic jiného, než se rozeběhnout za námi. Během jednoho odpoledne byla najednou všude.
Nyní se Dianka klidně aktivuje i v noci ze spaní. Vyhoupne se na čtyři se zavřenýma očima a vyrazí k okraji postele.
Jejím revírem je podlaha, její tempo je vražedné, jejími protivníky jsou překážky a zavřené dveře, Dianka pracuje ve dne v noci, jejím úkolem je nenechat rodiče nudit se.