v kategorii Tak nás napadlo, proč si vlastně s Lenkou nedáváme dárky. Asi dva roky jsme si navzájem nic nedali. Už vím proč. Dokonce jsem o tom i psal!
Lidský mozek je zajímavý mechanismus. Každý si pamatujeme věci různě. Dokonce si můžeme vsugerovat, že jsme něco zažili, i když to není pravda. Častější je spíš zapomětlivost. U některých až totální bojkot. Jako třeba v mém případě. Myslím, že to se Lence na mě líbí nejvíce. Nepříjemné situace jednoduše vytěsním. I to může být recept na dokonalé manželství. :D
Teď vážně. Raději jsem zapomněl, jak Lenka nerada dostává dárky, a buď vědomě či podvědomně si dává záležet, aby bylo těžké jí cokoliv darovat. Na druhou stranu, ráda obdarovává a mívá, aspoň pro mě, dobré nápady na dárky. Tím se taky ráda chlubí.
Jako chlap to nemohu nechat jen tak. Přeci nemůže vyhrát tak snadno! Za ty roky se nahromadily nápady. Lence teda. Má pro mě vymyšlené dárky tak na rok a půl dopředu. Nikdy ale není jisté, jestli něco dostanu, protože to musí najít. V mém případě to taky není jisté, ale to proto, že pokaždé musím něco vymyslet.
V podstatě se trefuji do dvou věcí. Buď se netrefím do potřeb či vkusu, anebo přímo do černého.
Třeba neustále mluvila o zimních botách. Neodvážil bych se je rovnou koupit, tam hrozí ta první možnost: netrefit se. Raději jsem pořídil dárkový voucher. Jenže najednou obchod měl slevy a musel jsem s pravdou ven mnohem dřív!
Nebo třeba před Valentýnem jen tak mimochodem zmínila, že se jí rozpadá batoh. Valentýna neslavíme, ale jaká to příležitost! Rychle jsem zasedl k vyhledávači a hledal takový, aby Lence vyhovoval. Stihl jsem to velice rychle. Do pár dní byl na cestě. Jenže Lenka byla rychlejší. Den před doručením přišla domů s novým batohem.
No nemám já to těžké?
kanálu