Nevím, zda to tak má každé dítě, rozhodně naše Dianka má psí období.
Začalo to už dávno. Kde co si držela a ohryzávala jako kost. Nejvíce nám připomínala psa, když nás u jídla pozorovala hladovýma psíma očima. A slintala u toho.
To byl důvod, proč jsme začali s jídlem o trochu dřív. Bavilo ji to. Když to bylo nové. Jídlo ji bavit přestalo na nějakou dobu, ale strkat do pusy, ohryzávat a olizovat kde co Diance rozhodně zůstalo. Cokoliv, jen když to není jídlo.
Pusa Diance slouží jako důležitý nástroj i při jiných aktivitách. Například když se Diance nelíbilo, jak ji Lenka drží, zkoušela ruku nikoliv odstrčit, ale odkousnout. Nebo při lezení do schodů se zakousne do toho dalšího a přitáhne hlavou. Přitom ruce má silné jako blázen!