Síla myšlenky

Už od dětství jsem měl problém s chlapskou rýmičkou. Vybavuji si, že jsem strávil týden v nemocnici snad každý ročník základní školy. Problém s imunitou kvůli bílým krvinkám, nebo něco takového. Nebavilo mě to. Proto jsem na střední, kde jsem postupně přebíral zodpovědnost za svůj život, jednoduše nemoc začal ignorovat.

Samozřejmě to není nic, co bych komukoliv doporučil. V pracovním životě (vysokou jsem přeskočil; život je příliš krátký na to si udělat dluhy hned na začátku) už jsem lehl na rýmičku běžně třikrát do roka. Využívat nemocenskou či plýtvat dovolenou na nemoc mě ani nenapadlo. Přeci jen, jsem programátor a tak jsem se jednoduše zavřel s počítačem do postele. Ani to bych nikomu nedoporučoval.

Z těchto důvodů jsem pevně věřil tomu, že moje imunita je špatná. Tak to prostě je a nedá se s tím nic dělat. Pokud věříte na sugesci, dost dobře chápete, že to je cesta do pekel. Tělo má úžasný dar vyplnit to, na co myslíme. Naše myšlenky nežijí ve vakuu, není to abstraktní pojem, jak o nich běžně uvažujeme. I pocity jako láska nebo hlad se nám „zjevují“ na základě stavu našeho celého těla.

Takže jsem se v celém problému krásně zatvrzoval. Měl jsem už očekávání, kdy asi tak budu nemocný… a taky že byl!

Zdravý životní styl je těžká disciplína. Kecám, je to minimálně pětiboj. Jídlo a pití, pohyb, klid, meditace, vzduch. V dnešní době různých ideologií, neboli moderního náboženství, je skoro nejtěžší krok najít, co je vlastně pro mě (pro každého to je trochu jinak) zdravé. Tento krok poznání sám sebe je nekončící. Navíc moderní doba hodně zakrývá, co je vlastně normální. Hodně studií se to snaží rozklíčovat a kdykoliv se může ukázat nový úhel pohledu.

Druhý krok, aplikace, je mnohem jednodušší a přímočařejší. Největší boj, to je s hlavou (změnit víru), máme za sebou, teď už to je jen o přesvědčení zbytku těla. Tam už to je „pouze“ o setrvačnosti. Na setrvačnost se může jít s násilím, nebo jednoduše s časem.

Já si vždy vybral čas. Vše mi trvá, ale aspoň nenásilně a jistě se posouvám kupředu. Každopádně zdravý životní styl je celý podtržen vírou. Pokud věřím, že budu nemocen, budu nemocen, ať dělám, co dělám.

Paradoxně, pandemie mi pomohla překonat poslední krok. Už přes rok jsem zdráv. Žádný covid, žádná rýma, žádná chřipka. Nic. Nothing. Nada.

Ano, myju si víc ruce, dávám si víc bacha a patřím mezi ty nešťastné šťastlivce, co musejí a můžou být doma. Cítil jsem párkrát nakřápnutí, především po prochladnutí, ale ani jednou jsem nemoci nepropadl. Což mi ukázalo, že moje imunita je úplně v pořádku.

Tím věřím v mnohem lepší myšlenku, která mé snahy o zdravý životní styl může jedině zesílit. Ne nadarmo se říká víra tvá tě uzdraví (jen se to váže s jinou vírou, než jaká je důležitá).

Přeji vám k této myšlence také dojít. Hodí se to víc, než kdykoliv jindy!