Nikoliv tím, že jsem požádal o ruku. To aby bylo jasno. 🙂
Lenka má své ego. Sice s malým „e“, oproti mému s velkými všemi písmeny, ale má. Ve výsledku všichni máme. A na žádné se nesahá. I malinkaté ego může kousnout zpět a přinést katastrofu. No a já Lenčino ego přímo smáčknul!
Jednoho dne jsme naskočili do auta a jeli na výlet. Lenka řídila, jako obvykle. Přeci jen, auto je její. No a taky osobně nejsem ani nedělní řidič, nýbrž výletnický, jak jsem si sám pojmenoval. Tj. řídím pouze na dovolené, kde si auto půjčím. Což je maximálně jednou za rok, spíš méně.
Takže takhle si to tedy jedeme a já si dovolil říct, že se necítím bezpečně. Už si vlastně nepamatuji, co se přesně stalo, rozhodně výsledek je jasný. Od té doby, když někam jedeme autem, nejsme nikde včas. Protože řídím já. Lenka si do řízení kecat prostě nenechá.