Výlet na kole

Jsem blázen.

Ne. Jsem magor. To asi lépe vystihuje to, že jsem ochotný se upsat na cyklistický maraton v Podkrkonoší, kde jsou opravdu náročné výšlapy.

Aspoň pokud na to vůbec netrénujete. A abyste si to pojistili, necháte kolo u kamaráda po celý rok od posledního maratonu. Aneb jak říká Barney v seriálu HIMYM – trénovat a uběhnout maraton není výzva jako prostě jen… uběhnout maraton.

Dobře, nejsem magor. Upsal jsem se na kratší část. 50 kilometrů místo devadesáti. A jen ten kilometr převýšení místo dvou. A nedal jsem to úplně bez tréninku.

Můj trénink spočíval v tom, že jsem si přivezl čtyři týdny před maratonem kolo. Týden jsem ho nechal doma ležet. Druhý týden jsem nechal dát kolo do pořádku. Tedy především seškrabat prach. A třetí týden jsem se do toho pustil.

Jednou jsem vyjel, málem umřel a věděl jsem, že to… bude výzva.

Trénink neměl smysl.

Řekl jsem aspoň Lence „pojď, venku je hezky, naučím tě jezdit na kole.“

Lenka totiž neseděla na kole od základní školy. Takže jsem jí ukázal jak se na tom sedí, nastavil sedlo podle její nové výšky a především nechal kolo zeservisovat. Při vyzvednutí jsme její kolo nepoznali.

Bohužel ale sedlo nesedělo. Holt bylo pro holčičky a Lenka je už velká holka!

Stavili jsme se tedy v cykloservisu, kde dokážou přesně změřit sedací plochu a podle toho vybrat to správné. Mělo to být na chvilku… jenže za ta léta se kola proměnila a sedlo na Lenčino stařičké kolo nešlo dát. Musela se vyměnit i sedlovka.

Jenže i to se změnilo. Nejužší sedlovky dnes stále nejsou dostatečně úzké!

Tak se pilovalo. A pilovalo. A nová sedlovka ne a ne dovnitř.

Abychom nedělali práci nadarmo, prodavač navrhl, aby si Lenka vyzkoušela sedlo na jiném kole. Bál jsem se, že si vyzkouší nové kolo a nápad vzít Lenku na výlet se mi podstatně prodraží…

To se naštěstí nestalo. Přehazovačka je úplně jiná. Na dvě páčky, místo na jednu, na kterou Lenka (ne)byla zvyklá. Po zkoušce byla ráda zase na svém.

Aby si nás prodavač řádně užil, dával nám samá sedla plná hrášku. Ani jedno nebylo dokonalé pro mou princeznu!

Nerad nakupuji, o to víc, pokud odcházím s nepořízenou. Po hodině jsem rozhodně bez nového sedla odejít nechtěl! A tak Lenka zkoušela a zkoušela…

Až si vybrala a prodavač tedy mohl pilovat a pilovat…

Pán měl s námi opravdu trpělivost a celou dobu se usmíval. Teda, snad byl jen pozitivní a nesmál se nám.

Nakonec ten výlet Lenka podtrhla, když mi pověděla, jak hrozný kopec jsme to šlapali! Kde si za hrozný kopec dosaďte převýšení 20 metrů. Slovy dvacet metrů. Celkově.

To by bylo k tréninku na maraton. :-) Ale přežil jsem, ani se neutopil!