Zápisky z cest: Chorvatsko

Chorvatsko patří mezi místa, která mě nelákají navštívit. Asi proto, že tam jezdí všichni krajané a mám radši méně česky znějící místa. Každopádně jsem od kolegy dostal nabídku jet s ním a dalšími lidmi na týden se plachtit. Úplně mi to nezapadalo do kalendáře, ale nakonec se vešlo. Přeci jen je to zážitek, který stojí za zkoušku. A určitě někdy poplachtím rád znovu. :-)

Sice se při plachtění moc nepozná kultura, místní jídlo a tak, ale zase je to jiný zážitek, který zpestří jakým způsobem vyrazit do zahraničí. Navíc konkrétně Chorvatsko má příliš kamenité pláže se spoustou ježků. Minimálně jsem na jiné pláže po dobu plavby nenarazil. Takže mít možnost si kdekoliv zakotvit a skákat rovnou do čisté vody… je prostě paráda.

Jelikož snad všichni v Chorvatsku byli, asi nemá smysl popisovat, že voda je opravdu bezvadně čistá. Jakože krásně čistá. Na mých cestách jsem lepší vodu zažil snad pouze na Havaji, a to jen nepatrně lepší. Pro mě to bylo opravdové překvapení a pochopil jsem, proč sem tolik Čechů vlastně jezdí.

Ale méně kecání a pojďme se houpat! Houpání jsem se bál a ve výsledku mi pár dní potom chybělo. Spalo se jak v kočárku.

Samozřejmě jsme se také koupali. Například na otevřeném moři u Kornat, které šplhají nad i pod hladinu téměř ke stu metrům. To byla zatím největší hloubka, ve které jsem se koupal. A měl jsem z toho docela respekt!

Po vrácení se z otevřeného moře jsme narazili na opravdu nepříjemného chlapíka. Chtěl nám dovolit zůstat na bójce přes noc pouze pokud přijdeme do hospody na večeři. Všichni. Což samozřejmě nikde neměl napsané a nechal nás na bójce několik hodit se v klidu navečeřet. A peníze nechtěl. Dostal od nás přezdívku Hulk Hogan, neb tak skutečně vypadal.

Za trest z nás nedostal lautr nic. Místo hádání se s ním jsme podnikli noční cestu do zátoky v Landinu, kde se o nás naopak krásně postarali. Lucerničkou nám hezky posvítili na cestu k volné bójce. :-)

Brzy nám docházelo jídlo a tak jsme využili neuvěřitelnou spoustu rybiček. Jen jsme hodili hrnec do vody a čekali, která bude mít smůlu… kecám. :-) Při házení zbytků do vody se vždy objevilo obrovské hejno ryb a všechny zbytky zlikvidovali během vteřinky. Ale ten hrnec jsme vážně zkusili. Bohužel asi věděli, k čemu je.

Rozhodli jsme se taky po ránu nakrmit, ale trochu jinak než rybičky. Tak, abychom lehce naštvali kolegy v práci. Nejprve jsme si řekli, že jen uděláme fotku s prázdnými skleničkami, jelikož stejně nebude moc poznat jejich (ne)obsah, cuž by bohatě stačilo k provokaci. To se však kapitánovi nelíbilo (viz druhá fotka) a tak jsme pili skutečně od rána. Prostě správní námořníci. :-)

Po cestě jsme dobili jednu pevnost blízko Šibeniku, díky čemuž jsme si ji mohli celou prolézt skrz na skrz. Jen aby bylo jasno – dobití znamená připlout, vyložit posádku až na někoho, kdo musí zůstat na lodi, a opustit molo pro další návštěvníky. A ten někdo by se měl pro svou posádku zase vrátit.

Loď jsme opouštěli i jindy, než jen pro průzkum pevnosti. Občas jsme vyběhli na pár minut pro čerstvé jídlo, zmrzliny atp. Druhý nejdelší pobyt na pevnině byl však v poslední večer v malebném městečku s bezvadnou restaurací. Popravdě je to už přes půl roku, takže si nejsem jist, zda restaurace byla skvělá díky jídlu nebo zábavnou vrchní. Myslím, že oboje bylo skvělé, i prostředí.

Což nechci říct, že dobré jídlo a zábava je pouze na pevnině. Na lodi jsme si jídla a zábavy užili habaděj. Ale jsou tam drzí racci, kteří úplně hypnotizují pohledem a nebojí se přiblížit opravdu blízko. Asi aby dobře viděli na hostinu a měli větší šanci ve správný moment něco uzobnout.

A na závěr několik kýčovitých fotek, protože západy mám prostě rád. :-)