Zápisky z cest: Havaj

Aloha!

Tak přesně takhle můj Havajský výlet nezačal. Začal totiž dlouhou cestou letadlem. Krásných 25 hodin cesty (a to počítám pouze od startu letadla k přistání!). To ale nebyl problém, problém nastal při cestě a trval jen 4 hodiny – vstup na americkou půdu. To víte, mladý kluk (to mi bylo čerstvých 21) z post komunistický země, sám, trochu zmaten s papíry v češtině, poprvé mluvící s anglicky mluvícím člověkem.

Dovolím si malou vsuvku: chtěl jsem jet se naučit mluvit anglicky. Rozhodl jsem se udělat si svou první dovolenou a spojit to s jazykovým kurzem. První, co mi prolítlo hlavou, byl Londýn. Ale pak jsem si řekl, že jsem nikdy nikde pořádně nebyl a že si to chci vynahradit. Podíval jsem se, které destinace jazykovky nabízí. „Hele, Honolulu, to zní dobře…“, řekl jsem si. Cena letenky mě na chvíli odradila, ale nakonec jsem se rozhodl rozbít prasátko a vyrazit. Takže jsem vyrazil. Poprvé letadlem, poprvé do zahraničí (pokud nepočítám příhraniční oblasti sousedních států), poprvé sám. Navíc někam, kde česky znají možná tak slovo pivo.

Možná si teď trochu dovedete představit mou nervozitu, když jsem musel předložit pas a prohodit pár slov. Nedokázal jsem rychle hledat správná slova a ne všemu jsem rozuměl. Chtěl po mně nějaký dokument, ale nepochopil jsem který a tak už jsem šel s doprovodem na důkladnou kontrolu. Asi pro jistotu, co kdybych byl terorista… Určitě nechtějí riskovat, že bych letěl zaútočit na Pearl Harbor. Na současném monumentu už není místo na další zesnulá jména a museli by postavit další.

V San Franciscu jsem měl mít necelých šest hodin na přestup. Doma jsem se děsil, co tam budu takovou dobu dělat. Na místě jsem se děsil, zda stihnu navazující let. Fronty na důkladné kontroly totiž jsou dlouhé a tak bylo o zábavu postaráno. Při čekání už třetí hodinu jsem se začal potit… Nebudu to dramatizovat. Prostě jsem se nakonec dostal na řadu, odpověděl jsem na vše, co chtěli vědět (přišlo mi, že pokládali více otázek, než by bylo nutné a nechtělo se mi moc na ně odpovídat). Šel znovu do řady. Po chvilce jsem šel zodpovědět další sadu otázek. Opět si šel sednout. A poté ještě jednou, tentokrát přeložit papíry od jazykovky (zřejmě nenašli českého překladatele). Poté jsem konečně dostal razítko a ať si užiji dovolenou. Ufff.

Za dalších sedm hodin jsem už v pohodě přistál v Honolulu, kde mě vítal řidič, který mě zavezl k velmi přátelské rodině. Bylo kolem deváté večer a já měl za sebou dvanácti hodinový posun, takže jsem se stihl pouze na všechny usmát, zapamatovat si polovinu jmen a ulehnout do postele.

První den začal s jedním členem rodiny, který mě provedl kolem. Nikdy jsem nebyl do té doby u moře, či dokonce u oceánu, takže první cesta byla jasná – pláž. Jelikož jsem neměl s čím srovnávat, byl jsem pouze nadšen. Dnes ale už vím, že voda na Havaji je skvělá! Bezvadně čistá a teplá, jak jsem ještě nikde jinde nepotkal.

Na pláži jsem kromě vody stihl ještě jednu věc – spálit se. Sice jsem použil silný krém, ale zřejmě málo. Druhý den ve škole upozorňovali, ať si na to všichni dají pozor. Byl jsem příkladem, co se může stát. :-D Slunce je na Havaji zrádné, dejte si na něj pozor. Je tam poměrně vedro, ale díky oceánskému větru se to nezdá a až večer přijde překvapení.

Pro další dny jsem zvolil trochu stinné toulky. Muzeum, ZOO, akvárium či Pearl Harbor. Vůbec mi nevadilo, že mě spálená kůže na tato místa zahnala hned z kraje dovolené. Aspoň jsem později lépe chápal, co kolem vlastně vidím. Jak se vlastně Havaj poprvé obydlela, kým, co se zde dělo až po rozdíly mezi jednotlivými ostrovy.

Nejvíc se zde člověk ale stejně dozví o slavném útoku na Pearl Harbor. Ten zde mají pěkně detailně rozebrán, spoustu modelů a hlavně možnost na vlastní oči vidět potopené lodě. A nejen ty potopené. I když příběh znáte, stojí za to přístav omrknout. Kdy je možné se podívat třeba do bitevní ponorky?

Mimochodem mi místní říkali, ať do ZOO ani nechodím. Prý nestojí za řeč. Ze školy jsme se tam jako parta šli stejně podívat a… nevím, proč nestojí za řeč. Podívejte se jen jaký výběžek mají třeba želvy! Jelikož jsem ani při toulkách po ostrově moc zvířat nepotkal (byl jsem málo rebel a držel se turistických cest), nebylo špatné sem zajít.

Havaj není ale jen leháro na pláži, tropy a Pearl Harbor, jak se může zdát. Toto místo je skvělé především proto, že zde naleznete snad vše na jednom místě. A tím vše myslím překrásné pláže, které si představujeme, deštný prales, alpské lesy, pouště, stepi, tundry, … Jak jsem psal výše, každý ostrov je trochu jiný.

Například na ostrově Kauai naleznete spoustu různých kvítků. Na Big Islandu zase zmíněné pouště, stepi, tundry, … Oahu je takový turistický vstup se spoustou aktivit. Bohužel osobně jsem byl pouze na hlavním ostrově Oahu. Těším se, až se přijedu na Havaj podívat znovu, především na ostatní ostrovy.

Turisty na Oahu určitě potěší možnost se toulat po spoustě různých stezkách. Jako první, pokud budete ubytovaní v Honolulu, vás vytáhne Diamond Head. Kráter hned vedle města a už byl na fotografiích výše vidět. Cesta není náročná a výhled je bezvadný. Na všechny strany. Mimochodem jsem narazil i na cestu v kopcích pod Diamond Head, kde stanovalo spoustu lidí. Prý bezdomovci. Byli docela překvapení, když nás zahlédli. No, já byl taky překvapen, kam jsme se to ztratili.

Další blízká procházka může být bambusovým lesem k vodopádům Manoa Falls. Když jsem vyrážel, bylo děsné vedro a krásně. Aspoň směrem k pláži. Cestou ke středu ostrova bylo postupně více a více mlhavo s deštivými místy. Tak to je vždy. Na pláži jsem nepotkal za celý měsíc déšť a snad jsem nezažil den, kdy by nepršelo v místě bydliště (bylo to jedno odlehlé místo v údolí, které jsou vidět na fotkách z Diamond Head).

Při cestách za různými vodními aktivitami jsem narazil na další kráter, Koko Head. Vypadá děsivě, ale jeho stoupání je ve skutečnosti mnohem horší. :-) Cesta na vrchol vede po schodech, které jsou vyrobeny z kolejí. Dříve postaveny, aby šlo jednoduše nahoru vyvézt munici. Vůbec si nedovedu představit, jak ty koleje dříve stavěli bez dnešní techniky. Byl jsem rád, že vytáhnu sebe. Což mi připomíná tip – vystoupat časně ráno, nebo si počkat na západ. Za prvé to bude lepší podívaná a za druhé neumřete. Přes poledne to může být zabijácké. Mimochodem někde pod Koko Head má vilku Obama, jak jsem se dozvěděl od kolemjdoucího Američana.

Když už budete v blízkosti Koko Head a budete mít čas, můžete rovnou zajet na nejvýchodnější bod ostrova – Makapu Point.

Jak jsem psal, Havaj je skvělá v tom, že zde naleznete všechno možné. Pokud máte rádi rostliny, ať už jako botanik, či jako kochatel nebo fotograf, doporučuji procházku botanickou zahradou Waimea k vodopádům Waimea Valley Falls. Mimochodem kousek od zahrady se nachází pláž Laniakea a když budete mít štěstí, můžete spatřit velké vodní želvy.

Nechme ale „túry“, jsme přeci na Havaji, no ne?! Pojďme na pláž! Určitě byste měli navštívit slavnou Waikiki beach. Taky je, dá se říci, v centru Honolulu. Ale doporučuji jít trochu dál, protože tato pláž je dost přeplněná. Po pravdě, první den jsem došel až na klidnou pláž blízko Diamond Headu. Sice to je takové kamenité, ale voda je stejná a je tam klid.

Waikiki pláž má ještě jednu nevýhodu – jdete a jdete a jdete a stále máte vodu po pás. Je to pouze pro děti a na smočení. Takže z této pláže nejsem tolik nadšen. Moc jsem pláží neprošel, ale z těch málo mám bezvadný tip: Kailua a především Lanikai Beach. Jsou hned vedle sebe, obě však na druhé straně ostrova. I přes to stojí za návštěvu. Vlastně místní mi řekli, ať tam určitě jedu, že nebudu litovat. Ani vy nebudete. :-) Jsou to první dvě následující fotky. Další tři fotky jsou pláže ze severu ostrova, Waimea a Waialua Bay (jedno z dobrých míst pro surfaře).

Nemělo by se však zapomenout na západy a východy slunce. Moc fotografií nemám, můj foťák takové tmavé scény nedával, a i kdyby, tak jsem v té době stejně nevěděl, co by bylo potřeba nastavit. Každopádně podívaná vždy skvělá!

Lehára bylo dost, pojďme se trochu hýbat! Psal jsem o aktivitách. Těch je tu opravdu požehnaně. Asi největším rájem aktivit je oblast Kaupa Pond. Tam jsem viděl všechno možné, osobně jsem zde vyzkoušel vodní lyže. Ze všech aktivit mě to bavilo asi nejvíce. A taky jsem nejvíce při tom vypil vody! A soli…

Ve škole všichni mluvili o skoku z letadla. Nechápal jsem, co na tom všichni vidí. Vždyť tu je přeci tolik aktivit, proč zrovna tohle? Hned mi bylo vysvětleno, že jde o to prostředí pod sebou. Jak člověk padá a vidí pod sebou krásný tropický ostrov. Argument mě přesvědčil, abych nasedl do auta a vyrazil na letiště Dillingham. Skvělý zážitek! Někdy musím skočit znovu!

Havaj je také dobrým místem pro surfaře a to by byla škoda nevyzkoušet. Je to zábava. Jediné, co mi na tom vadí, že to holkám, které šly se mnou, šlo samo od sebe, zato já byl rád se udržet na prkně aspoň pár metrů…

Dalším doporučením je šnorchlování v zátoce Hanauma Bay. Nejprve jsem měl problém vidět nějaké rybičky a byl jsem docela zklamán. Korálové útesy bez rybiček jsou nic moc. Brzy se jich vyrojilo děsně moc (čti: pochopil jsem, kde mám šnorchlovat) a nechtělo se mi z vody. Nevyhnala mě ani obrovská želva dva metry ode mne! Ale tohle doma nezkoušejte. V akváriu jsem se dozvěděl, že prý mají opravdu silný stisk. Nechcete, aby vás taková metrová želvička kousla.

Aktivit je děsně moc, tak už jen stručně pár doporučení nebo tipů: vodní park Wet'n'Wild Hawaii, sjet vlnu na kánoi (přímo na pláži Waikiki), prozkoumat podmořský svět ponorkou či v potápěčském obleku, a spoustu dalšího…

Výlet se chystá ke konci, ale nelze odjet bez dvou věcí. Pořádně se ládovat ovocem (nejlépe hned od začátku). Protože to je tady prostě úžasné! Zdejší ovoce má jinou, lepší, chuť. Hodně to je znát na ananasu. Ne, že by to bylo překvapující, ale nemusí to napadnout. Byla by škoda neochutnat.

Po těch náročných aktivitách to chce pořádnou odměnu! Přeci jen cesta domů trvá přes 30 hodin. Já se posilnil úžasným Tiramisu Cheesecakem v Cheesecake Faktory blízko Waikiki Beach. Doporučuji. Vaří tam skvěle.

Tak ještě jednou omrknout Diamond Head z letadla a vzhůru domů…

Mahalo