v kategorii Dítě je vlastně takový vetřelec. Imunitní systém to bere jako invazi, nad kterou je potřeba vyhrát. V chytré (výborné) knize Life's Edge: The Search for What It Means to Be Alive o tom, co je vlastně život a kde je hranice mezi tím, co je živé a co nikoliv, se těhotenské téma pochopitelně také řeší.
Studie říkají, že klidně 40-60 procent žen potratí. Často ještě dřív, než si vůbec všimnou, že v jejich břiše vzniká nový život. Pokud bychom to brali jako život, může to znamenat i přes sto milionu ztracených dětí ročně!
Téma je tak kontroverzní, a neradostné zprávy pro nastávající maminky tak zdrcující, že si nikdo soudný nezkusí experimentovat s těhotnými. Což je na jednu stranu dobré, na druhou stranu je těžké se vyznat v tom nepřeberném množství informací, co by těhotné měly a neměly jíst.
Většinou se doporučení dá shrnout velmi snadno: udržovat zdravý životní styl. Snadné, že?
Nakonec se zdá, když nastávající maminka poslouchá své tělo, miminko si řekne samo, co potřebuje. Může to být náročné pro tatínky. Aspoň v mém případě, jakožto správce našich jídelních zásob, jsem musel být neustále ve střehu.
Nejprve děťátko chtělo hodně vína. Tak jsem kupoval kvanta hroznů. Až najednou jsem je musel dojíst sám, protože v nich bylo nedostatek máku. Všechno muselo být makové. Lenka seděla doma na gauči skoro jako před umřením, jak to děti umí zahrát, že nutně potřebuje makovou věc. Tak jsem šel pro makový koláč.
Později se přešlo na chocapic. Koupila se velká krabice na každé místo, kde se Lenka vyskytovala. Samozřejmě brzy přešla na řezy a já dostal úkol je postupně zpracovat. Nakonec to tak nedopadlo, bebátku víc chutná chocapic a naopak řezy zůstaly na tatínka.
Mango. Pribináček. Jahody. Čokoláda. Šlehačka. Milkshake. Jogurt. Vystřídalo se toho hodně.
Asi začínám chápat, jak vzniká, že tatínkové přibírají s maminkami.
kanálu