Co máte na půdě?

Žít v bytě a žít v baráku je velký rozdíl. Samozřejmě záleží, o jaký byt a o jaký dům se jedná. Představme si takové průměry. Dům je mnohem větší a tudíž je s ním mnohem více starostí. Vlastně se musíte postarat o vše, protože nemáte město, družstvo, či jinou entitu, která se vám stará o střechu, kotel a podobné záležitosti. Barák musí být váš koníček, jinak vám spadne na hlavu.

Byt ale není žádná spása. Na spoustu věcí je možné zapomenout, vlastně někteří ani neví, co se pro ně zařídí tak nějak samo! Ale. Ale rozhodně nezapomenete, kdy mají vaši sousedi párty. Už vůbec nezaspíte, pokud zrovna hrají hru s židlemi. Nejprve slyšíte samé posouvání židlí, pak hudbu, chození, občas až zběsilý běh, a pak pád člověka, na kterého židle nevyjde.

Vlastně spoustu takových akcí nevadí. Jdou i zaspat. Ale ty nečekané rány do podlahy – to je to nejhorší. Jenže řekněte sousedům, ať si jdou hrát do baru s barovými židličkami, když nám PES nařizuje být doma. Holt si lidi chtějí zaskákat, i když je Lucerna zavřená.

Nechme ale toho covidu. Přeci jen, v době necovidové nemají byty takový problém. Za prvé sousedi nejsou tolik doma a za druhé, a to především, nejsem tam já. Mají ale jiný problém za jakékoliv doby: nelze hromadit.

(I když… technicky vzato hromadit lze. Ruský kolega mi ukazoval video z jeho domoviny, kde stará paní nemohla ani otevřít dveře, aby se nevyvalil bordel ven. Po celém jejím bytě měla do výšky jednoho metru různé harampádí. Sice je  super mít při cestě ven skluzavku, jinak to však jako výhodu nevidím. Takže hromadit lze, jen bych to nedoporučoval, a tak nějak si říkám, že se jedná o ojedinělý případ. Doufám!)

Kdežto domy bývají z pravidla se spoustou prostoru, navíc disponují zahradním domečkem. Ať už to je dílnička, kůlnička, garáž, či cokoliv jiného. To úplně volá po hromadění. Ten prostor se sám nevyplní!

Lenka žila v domě. Já sice v dětství také, ale do města jsem přišel s baťůžkem a prázdnými kapsami, takže jsem byl rád aspoň za ten byt. Naučil jsem se díky tomu mít málo věcí tak nějak automaticky. Zatímco Lenka měla několik let, než mě potkala, obrovské patro (větší než můj byt) celé pro sebe. Součástí byla i místnost, které se do teď říká půda.

Skutečná půda, kam se uchovávají všechny poklady pro další generace, bohužel neexistuje, tak se místo toho zřídila jednoduše místnost. Lenka tam rozhodně nashromáždila zajímavé sbírky pro další návštěvníky. Nejsou to klasické sbírky a snad se Lenka neurazí (urazila, poznámka korektora), když prozradím jednu, která mě rozesmála nejvíce: dětská sbírka použitých kartáčků různých designů (jeden dokonce ve tvaru piána!).

Co vám budu povídat. V tomto ohledu jsme úplně rozdílní. Nějakou chvíli mi vyčítala, že jsem nechal zbourat zeď, abych spojil dvě menší místnosti a měli jsme tak větší obývák. Mrzelo ji, že v našem bytě není něco jako půda.

Asi právem byla rozhořčena, když zjistila, že mám na blogu kategorii pro články, které se nikam jinam nevejdou. Jak jsem vůbec mohl Lence zakázat půdu a sám ji mít na svých stránkách!

(A tak se stalo, že jsem si udělal pořádek. Abych nekázal vodu a přitom si pil víno. Našel jsem největšího společného jmenovatele a vznikla kategorie recenze. Zbytek, to jsou staré nezařaditelné výkřiky, je k nalezení už pouze na hlavní stránce.)