Jak jsem začal vařit…

Knihu Jídlo na prvním místě jsem si pořídil krátce po jejím českém vydání. Než jsem tak učinil, nechal jsem si poslat do čtečky nejprve It Starts With Food; její anglický originál. Mám rád čtečky, protože mohu začít číst ihned. Taky se mi nikdo v autobuse nesměje, když se mi podlamují kolena pod devítiset stránkovou bichlí. No a bohužel česká verze elektronicky nebyla.

Dočetl jsem asi do poloviny, než jsem si musel přiznat, že nerozumím, o čem čtu. Znal jsem dobře slova jako sandwich nebo burger (ještě taky cookies a další technické výrazy!), ale rozhodně ne všechny možné zeleniny nebo části těla a procesy nejen trávicí soustavy. Čtečku jsem odložil a začal od začátku česky.

Rozumněl jsem víc, ale stejně jsem nepochopil moc. Moje změna byla, že jsem začal jíst všechno. Něco jako špenát nebo brokolice u mě neexistovalo vůbec a zeleniny obecně u mě doma bylo pomálu. Začal jsem tedy jíst více zeleniny. Ale pořád jsem nejel plně na paleo, o kterém kniha je. Jíst pouze maso, ryby, vejce, zeleninu a ovoce… na to jsem neměl. Ani na pouhých třicet dní. Možná tři dny.

Moc jsem nechápal, že to opravdu potřebuji. Nevnímal jsem, že nadbytek cukru mi způsobuje nemálo problémů. Jediné, k čemu jsem se velmi chabým experimentem dobral, bylo, že mi nedělají dobře mléčné výrobky. Ty jsem snížil na minimum a pokračoval vesele dál.

Pak jsem potkal Lenku a s tím přišla i zdravejší strava. To přichází asi s kterou koliv ženou, což? :-) Nedávno mi řekla, ať si přečtu knihu od Allena Carra. Prý že má dobré knihy na to, jak skončit s různými závislostmi. Aneb tak mi bylo řečeno, že mám na cukr závislost.

První polovina mi dávala smysl a chytl jsem se na jeho metodu. Pak se ta kniha ale zrvrtla do raw stravy – jíst pouze to, co by člověk snědl bez jakékoliv úpravy. To mi nedávalo vůbec smysl a druhou polovinu jsem dočetl jen proto, že to mělo pár stránek. Zlaté paleo!

Netrvalo dlouho a postihla mne poprvé alergie. Nějaké náznaky už byly o rok dříve, tento rok ale naplno. K tomu se přidaly nekonečné záněty, nemluvě o kožních problémech od dětství, atd. Užuž se zdálo, že jsem v pořádku několik dní a… znovu promluvil zánět. Znovu jsem konzultoval svou situaci s internetem a znovu jsem si přečetl u všeho „jezte méně cukru“.

Achjo.

Nejsem blázen, resp. nemám rád radikální řešení. Nepůjdu do raw stravy ani tvrdé ketogenní diety (žádné sacharidy). Ale nějaký low carb (méně sacharidů) to chtělo. K tomu je třeba si umět sám něco uvařit. Něco jiného/víc, než jen namazat chleba s máslem a nakrájet zeleninu. Pro zmíněné diety jsem našel super Voňavou kuchařku a začal…

• Leni, jaký je rozdíl mezi mandlovou a kokosovou moukou?
• Dobře, a kde máme tu kokosovou?
• Jak si v naší kuchyni odměřím gramy?
• Co to je ghi?
• Co je přesně řecký jogurt?
• Jak se vyšlehá takový bílek?

No co vám budu povídat. Lenka ze mě měla strašnou srandu. Myslím, že i větší, než jakou měli kamarádi, když jsem za školních let volal z obchodu, kde asi tak najdu žemli.

Začátky jsou vždycky těžké. Pomalými krůčky se učím. Obě zmíněné knihy obsahují věty typu „je to jednoduché – nemusíte jíst všechno to zlo, zeleniny je spoustu a uvařit si zdravě je hračka.“ Pokud tomu budete věřit, odradí vás to, jako dřív mě. Několikrát. Nyní se už dostávám do fáze, kdy mi Lenka říká „neptej se mě, proč se musí ten lilek nechat odpočívat.“

Výsledky stojí za to. :-)

Do toho Lenka ještě připravila low carb zmrzlinu. Lepší než Häagen-Dazs! První dva týdny od koupení kuchařky jsme doma hodovali ve velkém. :-)