Jak probíhá vinobraní

Vinobraní bude skvělý víkend, rozhodl jsem se. Přijedeme už v pátek, v sobotu si užijeme celý hezký den včetně rána, dáme si zmrzlinu, budeme grilovat, popíjet víno, v neděli v klidu hrozny sesbíráme a slisujeme, a v pondělí nameleme. Moje rozhodnutí nebylo ale tak úplně vyslyšeno.

Tak moc jsem se těšil, tak moc jsem chtěl opustit město a být už na vinici, až jsem nás naložil a zavelel k odjezdu v době největší špičky. Z přibližně hodinové cesty jsme hodinu a půl stáli v zácpě.

Cestou jsme viděli temná mračna a bylo dobré dojet už v pátek večer, ale z jiného důvodu než být už od rána v přírodě. Za tmy jsme natahovali plachtu ode dvěří chatky až k ohništi. S sebou jsme měli pouze jídlo na gril, takže nepřipadalo v úvahu, aby se to znovu pokazilo.

Měli jsme po ruce obrovskou plachtu, díky čemuž se úkol povedl. Částečně. Celý potřebný prostor byl pod plachtou, jen nám chybělo jak ji zachytit uprostřed, abychom utvořili stanovitý tvar. Upevnili jsme pouze rohy, což utvořilo skvělý tvar na zachytávání vody. Po stranách bylo sucho s ideální výškou, uprostřed se nám tvořila kaluž.

Problém jsme vyřešili vysokými štaflemi. Fungovalo to docela dobře. Už jsme neměli jednu kaluž uprostřed, ale tři na různých místech. Postupně už za tmy jsem dopínal hrany, co to šlo, a doufal v to nejlepší. Kaluže se do rána proměnily v bahenní jezírka. Dřevo ale přežilo relativně v suchu!

Ráno přijeli přátelé a zkoušeli jsme za světla střešní systém zdokonalit. Až na protrhnutou platchu štaflemi a vytvořením jiné kaluže se opravdu cesta k ohni zlepšila. Nejvíce sucha pod plachtou bylo, když zrovna nepršelo. V jeden takový moment jsem vyhlásil výpravu na zmrzlinu. Celá výprava zmokla.

Zahřáli jsme se domácím vínem a pálenkou, což nadále pokračovalo až do pondělí. Vinobraní vlastně ani není tak o tom vyrábění vína, jako o popíjení. Ve výsledku s různými technologickými vychytávkami, kdy se nemusí vše dělat ručně, je spoustu pauz, a s ohledem na počasí (vinobraní bývá za prvních sychravých dnů) nic jiného ani nezbývá.

Osobně moc nepiju a když už ano, preferuji whisky. Proto mě nejvíce bavila ještě nealkoholická šťáva. Později pak burčák. Jenže ten nešel a nešel. Už to vypadalo, že letos nebude, když najednou byl a syčel jako blázen! Chtěli jsme sykot nahrát a poslat přátelům, kteří nám s vinobraním pomáhali, aby uvěřili, že opravdu burčák je a mají si přijet pro svou odměnu. Nebudete věřit, jaké ticho se dá nahrát s mikrofonem filtrujícím šum.

A jak se dělá takové víno? Máme plakát s podrobným návodem, který se samozřejmě nedodržuje. Vše se maximálně zjednodušuje: nejprve se hrozny odstopkují a rozemelou. Shromážděná rmut (mošt a slupky) se nechá v uzavřené nádobě chvilku kvasit. Změří se obsah cukru pro pozdější výpočty. Poté se to hodí do lisu a štáva se vylisuje do vysířeného sudu. Podle vypočtené sladkosti se přidá správné množství cukru. No a pak se čeká a čeká, dokud víno nechutná dobře.

A co se zbylými slupkami? Pálenka! Aby bylo co pít zase příště. Protože celé to je především o tom alkoholu. A taky jídle.