Lenka mě podvedla

Začalo to poměrně nevinně. Asi jako každé podvedení. Neustále si s někým psala, usmívala se u toho, a nic mi neříkala. Tak to bylo asi měsíc. Pak přišla další nápověda, která mě měla ihned nakopnout, ale nenakopla. Všiml jsem si změny příjmení u (zdůrazňuji) mé kamarádky, na což mi Lenka odpověděla jednoduše však já vím. Zarazilo mě, jak to může vědět, ale mávl jsem nad tím rukou. Asi Facebook, no.

Ale pak přišel den D. Den, kdy se Lenka začala chovat hodně divně. Neustále nad něčím přemýšlela a nemluvila o tom. To jí není vůbec podobné. Když jsem se zeptal, po dlouhé odmlce mi prozradila, že má nějaký problém. Zakřivil jsem obočí a čekal na detailnější vysvětlení. Nic.

Zkusil jsem zažertovat, že na nějaký problém je ideální nějaký řešení. A pokud to nepomůže, zkusil bych onačí přístup. A tak podobně. Moje trapné vtipy trochu pomohly, Lenka se začala smát, ale stejně jsem z ní nic kloudného nevydoloval. Maximálně to, že ten problém je časoprostorový problém.

Moc jsem nevěděl, jak s tou informací naložit. Zkusil jsem vymyslet všechno možné, dokud nezpozoruju změnu ve výrazu. Nebudu vám říkat, co vše jsem řekl, protože to je dost nebezpečné. Lenka se z toho svalila smíchy na zem, až ji bolela žebra. Dostal jsem ji v momentě, když jsem vymyslel variantu s milencem.

Měli jsme mít rande. Zahrát si dalšího Sherlocka. Vše jsem připravil, mohli jsme začít hrát, ale časoprostorový problém vše zhanil. Místo hry jsem byl zavřen na záchod na několik minut. Slyšel jsem bouchnout několik dveří, skříní a neustálé pobíhání. Tady měla snad celý fotbalový mančaft!

Jsem docela kliďas. Přes to všechno jsem byl odhodlán zasednout zpět ke hře a zahrát si. Lenka si ale umanula, že žádné hraní nebude. Otevřela notebook a začala si s někým psát. Vůbec nevnímala, co říkám. To už je opravdová drzost! Aby toho nebylo málo, rovnou zahájila videohovor…

Ukázalo se, že mi celou dobu připravovala dárek. Teda, žádný dárek, jen překvapení. Loni jsme se dohodli, že si nebudeme dávat dárky. Ale měl jsem mít významné narozeniny. I když záleží, z jakého pohledu se díváme. Z pohledu dvojkové soustavy nebo třeba jiné planety se o nic speciálního nejedná. Ale stejně, měla pocit, že ten celý nápad nedávat si dárky nebyl nakonec tak dobrý nápad.

No a tak vymyslela, že mi zařídí aspoň překvapení. V podobě, kdy svolá všechny mé kamarády, a ti mi něco dají, když sama nemůže. A tak se spojili mi dát to, co mám nejraději: čokoládu. Hodně čokolád. Tolik, kolik mi je. S jedním háčkem: celé to pobíhání po bytě byl čas, kdy je po bytě poschovávala.

Takže místo hraní deskovky jsem měl covid unfriendly velké setkání přátel po ZOOMu a potom skutečnou detektivku. Za půl hodiny jsem našel většinu, ale poslední dvě čokolády mi daly pořádně zabrat. Další půl hodinu jsem myslel, že budu o dva roky mladší. Což by ani nevadilo, poslední rok, myslím že ani tento, stejně moc akceptovat nechci.

Tak mám takový dojem, že mě Lenka podvedla. Našla díru v naší dohodě. Ale nezlobím se na ni. I já jsem našel díru. Pár týdnů před Lenčinými narozeninami jsem jí dal puzzle z úplně jiného důvodu, abych problém obešel. A těsně před tímhle podvodem jsem Lence koupil jiný dárek, k mým narozeninám, což moc nechápala. Ale pochopila ihned, když vybalila sexy plavky.