Máte rádi překvapení?

Lenka nikoliv.

Žádná.

Jakékoliv překvapení Lenku spolehlivě rozhodí. První výročí ode mě Lenka nic nečekala (nejsem si jist, jak si to vyložit; tak si to nijak nevykládám) a já jí dal hezkou skleničku. Symbol, že jsme si přesně rok předtím spolu poprvé sedli nad limonádou. Lenka nasadila vyděšený výraz a nepromluvila nějakou dobu.

Takových situací jsme už zažili několik. Vím o tom, ale stejně nedbám. O jednom hodně velkém překvapení jsem psal nedávno. Samozřejmě se to Lence nelíbí a má proti tomu vyvinutou obranu. Jakmile cokoliv potřebuje nebo by ráda měla, prostě si to zařídí.

Už jsem vám vyprávěl, jak kompostujeme. Neřekl jsem ale pravdu o tom, jak mi Lenka prokoukla vermikompostér jako dárek. Jasně, krabice by byla nepřehlédnutelná, ale o té krabici věděla mnohem dřív, než byla doma!

Měli jsme dohodu, že se nejprve v klidu přestěhujeme, užijeme si klidné svátky a po nich začneme s kompostováním. Této dohody jsem využil a objednal vermikompostér k Vánocům. Lence to nedalo a začala jednoho rána prostě jen tak vybírat, který by se jí líbil. Musel jsem přerušit přípravu snídaně a jít s pravdou ven, jinak bychom měli dva.

Lenka by se vážně na pozici exekutivní ředitelky neztratila.

I naše manželství jsme měli vyřízené dřív, než jsme si řekli ano před oltářem. Lenka měla načtené knihy (ty dobré hodné šíření jsou Najděte si svého marťana a Sedm principů spokojeného manželství) a spolu jsme si prošli přiloženými cvičeními a otázkami. Otázky máme dokonce vypracované v papírové podobě. Osobně se toho hrozím. Těžko říct, jak velké překvapení to pak pro Lenku bude, a na jak dlouhou dobu Lenku rozhodí jakákoliv odchylka od toho, co jsem odpověděl…