Náš první tanec

S Lenkou, to je moje miLenka, jsme žertovali, zda bychom neměli naše komické příhody sepsat. Třeba do knihy nebo tak.

Zkusili jsme sepsat první nadpisy k příhodám, na které jsme si zpětně vzpomněli. U některých (u všech) bychom však museli prozradit i věci, které ale úplně sdílet nechceme…

Po nějaké době nás napadla myšlenka psát si příběhy do šuplíku. Jen tak, pro nás. Taková forma deníčku, abychom se mohli v budoucnu smát. Netrvalo dlouho k sepsání prvních zápisků. Sem na blog. :-)

Máme už předpřipravených několik zápisků, které budeme postupně zveřejňovat. Samozřejmě i psát nové, aktuální. Doufám, že vás pobaví! Hlavně proto, že použitá MY forma, je ve skutečnosti JÁ forma. Tedy mohu za to mít ještě veliké problémy!

Tak to pojďme roztočit prvním tancem. :-)

Málo párů si asi pamatuje, jak se úplně poprvé seznámili. My to víme dost dobře. Na salsa párty. Náš společný kamarád Marián, výborný učitel lineové salsy v Praze, konec reklamy, mne představil slovy „tohle je Lenka, veterán z dob kdy jsme začínali tancovat“, a že si máme trsnout.

Ke konci písničky jsme vyrazili. DJ přehodil na další empétrojku a ona to cha-cha. Trochu jsem se orosil, protože v té době jsem cha-chu ještě moc netancoval. Navíc je pomalá, oproti salse, a každá chyba je vidět o to víc! Byl jsem nervózní takhle před někým zkušeným tancovat tanec, který neumím. Takový ten pocit jak se hned na začátku znemožním…

Zachoval jsem klid a použil nejlepší taktiku. Smál se se slovy „čaču ještě neumím.“ Přeci jen – pokud něco umím, bude to jedině dobré překvapení. Lepší než negativní zklamání. Finta fň!

Lenka taky tvrdila, že neumí. Dnes už vím, že měla pravdu, páč si kroky vymýšlí! :-) Asi tak jako já jsem si vymýšlel tu cha-chu. Každopádně, tancovali jsme, tak nějak. Bylo to fajn. Ale nějaké… divné… Hudba hrála, ale něco prostě nehrálo.

V začátečnických kurzech se říká: každá doba dobrá. My už byli přeci jen dál a tak jsme používali motto: každá hlavní doba dobrá. A tak vznikla naše cha-cha na třetí!

Bohužel, více než zkomolenou cha-chu si nepamatujeme. Přeci jen, v té době jsme těžko mohli vědět, jak blízcí si budeme, a byla to na dlouhou dobu jediná interakce.

Až po mé cestě do New Yorku, kde jsem se učil salsu od těch nejlepších, mne Lenka vytáhla na skleničku (kdo koho vlastně vytáhl stále nemáme vyřešeno; když se ale zeptáte mne, Lenka je ta, kdo to celé inicioval). A ta sklenička dopadla moc dobře, neb jsme hned jeli na salsa festival!

(Disclaimer: tancovali jsme na dobu pátou, jen ta třetí nám zní lépe!)