O nehtech

Jak často myslíte na nehty?

Já moc ne. Aspoň než jsem poznal Lenku. Prostě někdy mezi jedním a dvěma týdny jsem nehty ostříhal za dvě minuty a bylo hotovo.

S Lenkou se téma nehtů neustále točilo ve vzduchu. Odlakovat. Nalakovat. Upilovat. Jelikož si Lenka nehty nestříhá, ale piluje, musí je opečovávat častěji. A jelikož to nedělá vše najednou, protože to je operace klidně na hodinu, i na tři, když si k tomu pustíme zajímavý film, mluvili jsme (resp. mluvila) o nehtech každý druhý den.

S dětmi, aspoň s tím naším prckem, řešíme nehty neustále. Již na svět nám Dianka přišla s nehtíky na ostříhání. V porodnici nás zmátli, že prý nestříhat. Začala tak naše první výzva: jak se ubránit těm drápkům?!

Doktorka nás brzy uklidnila, že stříhat můžeme. Přesunuli jsme se tedy k druhé výzvě: jak to sakra udělat?

Dianka nemá ráda manikúru a pedikúru. Rozčiluje se a škube sebou, když jí omezuju pohyb. Jakkoliv. Za živa to rozhodně nejde. A naše miminko není spavé. A když ano, i tak pozná, že jí držím za ruku a cuká. Lenka se bojí a nechává ninja akrobacie kolem lehce spícího dítěte s nůžkami na mně.

Každý prst se počítá. Je období, kdy to prostě nejde. Dianka je naše kočka. Hezká je, to jo, nejkrásnější, samozřejmě, ale myslím kočka. Drápkatá. Jako třeba teď. Aneb jsme zase u první výzvy…