Hned na začátek musím říct, že samozřejmě nepomáhám. Aneb jak jedna kamarádka podotkla: pokud dva žijí spolu, ani jeden nepomáhá tomu druhému uklízet, nýbrž spolu udržují domácnost!
Musel jsem ale napsat pomáhání. Já totiž pomáhám. Do hrobu, jak se tak říká. :-)
Lenka šla věšet prádlo. Křičel jsem na ni „počkej, pomůžu ti!“ A když jsem ji doběhl „jsem ti v patách“. Doslovně.
Lenka se z předchozích vztahů naučila, že krájení je pro chlapy. Já bych rozhodně neměl vařit. Protože kdybych vařil, mohlo by mi to taky zůstat. Vyhovuje mi, že Lenka vaří. Protože vaří fakt dobře! Krájení tedy zůstává na mne. A jde mi to hrozně pomalu…
Jednou mi to trvalo opravdu pomalu. Jedna skříňka s prkénky a noži byla přeplněna a vypadlo na mne víc věcí, než jsem chtěl. Což nebylo poprvé a už mne to fakt vytočilo. Sedl jsem si a začal vše vyndávat, abych to tam zase řádně naskládal. Bylo tam toho hooodně, nebylo se kam hnout.
Takové to opravování žárovky, znáte?
https://www.youtube.com/watch?v=AbSehcT19u0
Prostěradlo a peřiny jsou veliké, proto povlékám já. Ne že by to teda bylo demokraticky rozhodnuto. Hlas proti hlasu se blbě rozhoduje. Ale moudřejší ustoupí, že? :-)
No nic, jdu se podívat, kde je zase potřeba pomo-ehm, udržet naši domácnost.