První slůvka

Naše Dianka se naučila chápat význam ne rychle. Vlastně náš dialog začal s ne.

Jedna věc je chápat, druhá dbát. Vysvětlili jsme, že například nemá brát do ruky telefon nebo kabely. Což v praxi vypadá tak, že sáhne na prodlužku, podívá se na nás, a kroutí hlavou, že by na ni neměla sahat.

Nebo shodí věci ze stolu, ohlédne se za nimi na zem, podívá se na nás, a taky kroutí hlavou, že to neměla dělat. Občas teda nám jen oznámí, že to prostě udělá. Jednou nám řekla bác a natáhla ruku ze stoličky nad zem. My jsme na to řekli, že nemá házet jídlo na zem, ale podívala se na nás, pustila jídlo na zem, a dodala bác.

Vlastně to není tak úplně občas. Jindy jsem zase řekl, že nebude lézt na stůl. Že ať si leze na stůl až někdy v baru, třeba. Dobře si to pamatovala a o pár hodin později vzala repráček, hodila si ho na stůl, vylezla za ním, a začala na stole tancovat…

Vzdal jsem mé protesty. Dianka převzala žezlo. Slůvko ne je asi její nejoblíbenější. Má mnoho významů, například: není to tam, nemá to tam být, neumím, neumíš, nedělej, neděláš, nechci to, neber mi to, nepřestávej, neudržím, nezavírej, nevidím, nevím, atd.

Možná to zní děsivě, ale má to mnohem méně významů, než opak (vidím, podívej, tam chci jít, atd.), které je takové polknuté kch s nataženou rukou. Ne se přeci jen luští snadněji.