v kategorii To jsem takhle jednou dostal za úkol připravit večeři, než se Lenka vrátí domů. Doma nic nebylo, což znamenalo jasnou implikaci, že musím i nakoupit.
Lenka byla nadšená, jak jsem samostatný. Jak dokážu i sám od sebe nakoupit a vyřešit různé věci. Jak se na mne může spolehnout!
Přijel jsem domů. A jako obvykle jsem měl hlad a šel rovnou k ledničce. Na ledničce máme spoustu magnetů a je umění ji otevřít tak, aby nějaký nespadl. Problém není ani v množství magnetů, jako v množství všeho možného pod nimi. Mně ale nic nespadlo. Už umím otevírat ledničku obezřetně a zároveň u toho sundávat sako a rozmotávat kravatu.
Co se mi však nepovedlo, je najít něco k jídlu.
Ihned jsem si vzpomněl na vše, co mi Lenka říkala. Teda… na vše bych neříkal, rozhodně co se jídla na ten den týkalo.
Přemýšlel jsem, jak z toho vybruslit a tak si dal pod sebe nějaká fakta:
- Lenka právě cvičí
- Byla v práci
- Zítra tam nejde, tudíž si bere notebook domů
- Nerada ho tahá, je fakt těžký
- Nedávno si stěžovala, že jsem ji dlouho nevzal na rande
Natáhl jsem se pro telefon a psal:
Miláčku, beru tě na večeři a pak tancovat. Neboj, notebook ti vezmu! <3
Lenka v tom hledala nějaký háček. Něco jsem musel určitě provést, říkala. Vyžehleno, aniž by věděla, že se žehlí. Byl to krásný romantický večer. :-)
kanálu