Umělá inteligence útočí!

Nějak jsme se nedohodli, jak často se má vysávat. Řešení bylo nasnadě, stačilo vytáhnout a oprášit z pod linky Rumbu. Bohužel měla nějakých deset let. Sotva vyrazila centimetr na výlet po bytě, křičela přehřátím.

O patro níž se válel ještě jeden takový vysavač. Novější. Čajomi. Čínská verze Rumby. Něco jako Huawei pro Apple. Obojí tu neumíme přečíst.

Začal jsem zkoumat, co jednotlivé čínské nabídky v mobilní aplikaci znamenají a co to vlastně umí. Třeba kolik dat to posílá domů do Číny.

Hodně jsem se s vysavačem hádal. Například že do místnosti, které takzvaně říkáme půda, nepůjde. A prohrál jsem. Pořád to chtělo dovnitř. I když jsem to vypnul a zapnul, stále to tam chtělo. Zřejmě senzory spatřily něco zajímavého a chtělo si to řádně prohlédnout.

Jedna nula pro Čínu. Lenka se mi smála.

Byla zároveň nadšená. Sice jsem si povídal s vysavačem a vůbec si nevšiml, že nám Lenka peče bábovku, i tak byla nadšená, že jsem s ní byl ve stejné místnosti a dělal jí společnost.

Asi tak po hodině na to doprala pračka a Lenka šla věšet prádlo. Přibližně stejně tak dlouho mi trvalo rozluštit čínské symboly pro dálkové ovládání…

Říká se, kdo si hraje, nezlobí, tak jsem s čajovou plackou jel do prádelny. Zůstal jsem za dveřmi a pomocí joysticku jsem namířil čajomi k Lenčiným nohám. Uskočila. Otočil jsem vysavač a znovu mířil na nohy. Znovu uskočila a zakřičela. Opakoval jsem. I Lenka opakovala. Ještě asi tak pětkrát jsme zopakovali Lenčin taneček. Až už ji to nedalo a běžela a křičela „pomóc, umělá inteligence útočí!“

Při těchto slovech otevírala dveře, kde jsem stál se smíchem a ovladačem v ruce. Měl jsem co dělat, aby mne neuškrtila!